Vážený pane starosto,
svoje setkání s občany vždy rozděluji na dvě části. V té první se snažím říci své názory a v té druhé části, která je pro mě velmi důležitá, se snažím reagovat na názory Vaše, včetně názorů svých oponentů. A vždy první otázku, i když je to možná nedemokratické, dávám těm, kdo tím či oním způsobem vyjadřují svůj nesouhlas, a to je demokracie, s mými názory.
Protože v poslední době je tento nesouhlas vyjádřen i červenými kartami, a tam jsem jich několik v poslední řadě viděl, slibuji nositelům těchto červených karet, že dostanou právo na první otázku.
Ale nejdřív mi dovolte, abych řekl názory své. Ty názory se týkají jednak celkové politické situace a jednak situace v Blansku.
Začnu samozřejmě situací v Blansku. Když prezident republiky nebo jakýkoli jiný ústavní činitel přijíždí do jakéhokoli města nebo obce, tak by neměl rozdávat knížecí rady, ale měl by alespoň částečně konkrétně tomuto městu či obci pomoci. Ve Vašem případě zde máte podnik ČKD Blansko, který v roce 2009 zaměstnával asi 250 nebo 260 osob a teď už zaměstnává více než 500 osob. To znamená, je to podnik, který se rozvíjí a který snižuje nezaměstnanost na Blanensku. Tento podnik mimo jiné vyrábí vodní elektrárny. A já jsem teď absolvoval několik zahraničních cest, kde jsem se snažil působit jako agent či lobbista českého průmyslu a pomáhat českým podnikatelům, českým exportérům při pronikání na tamní trhy. Byla to Čína, byl to Kazachstán, což je nejbohatší země ve Střední Asii a byl to Tádžikistán, což je nejchudší země Střední Asie. A je zajímavé, že právě v tomto státě je obrovská poptávka po hydroelektrárnách. Protože oni mají Pamír a tu potenciální vodní energii využívají jenom z pěti procent. Takže při setkání s vedením a zaměstnanci podniku ČKD Blansko jsem jim nabídl pomoc díky výsledkům této cesty do Tádžikistánu při získávání zakázek. S tím, že se domnívám, že návštěva jejich delegace v Tádžikistánu bude úspěšná, protože jsme tam pro to vytvořili potřebné podmínky. Samozřejmě, že jsem si v závěru, protože vedení tohoto podniku je ruské, neodpustil jeden bonmot, když jsem ruskému řediteli sdělil, že ruština je pouhý dialekt češtiny. Ale on to celkem vzal s humorem a ani příliš nezuřil. To je tedy pokud jde o konkrétní pomoc jednomu z významných podniků na Blanensku.
A teď pokud jde o celostátní situaci. Samozřejmě záleží na tom, jaké noviny čteme. Některé přinášejí zprávy pouze o vraždách, znásilněních, rozvodech a v nejlepším případě o svatbách. Ale čteme-li poněkud vážnější noviny, zjišťujeme, že jedním z důležitých témat jsou platy ústavních činitelů, které stanoví zákon. A protože prezident republiky má ústavou dané právo vetovat některé zákony, rozhodl jsem se, že v případě, když projde návrh zákona o zvýšení platu ústavních činitelů o 14 %, budu tento zákon vetovat. Ty důvody jsou velice prosté a já uvedu několik suchých čísel. Průměrný plat poslance, respektive senátora, je šedesát tisíc korun, ale k tomu ještě musíte připočítat přibližně dvanáct až patnáct tisíc korun náhrad. Kromě toho bohužel nebo bohudík, jak chcete, většina poslanců a senátorů vykonává předsednickou nebo místopředsednickou funkci v řadě výborů a komisí a za všechny tyto funkce jsou také příplatky. A dokonce většina poslanců má tyto funkce, třebaže před volbami se slibovalo, že se počet výborů radikálně omezí. To je důvod, proč na rozdíl od prezidenta poslanci nebo kandidáti na poslance chodí na veřejná shromáždění s občany před volbami a po volbách ať už uspějí nebo neuspějí, se vypaří a neobjevují se, protože by například teď museli zdůvodnit, proč si chtějí zvýšit plat o osm až dvanáct tisíc, což má prodavačka v supermarketu, což má dělnice v textilní továrně a tak dál. Jsem pro to, aby platy ústavních činitelů rostly o 3,5 procenta, stejně tak, jako mají růst platy ve veřejném sektoru. I tak vzhledem k vyššímu základu bude zvýšení těchto platů vyšší, absolutně vyšší než u ostatních lidí. Ptejme se, mluvíme-li o dolních deseti miliónech občanů, kdo si tolik vydělává? Jak říkal jeden z politiků, kdo z Vás to má? A zjistíte, že z těch dolních deseti miliónů to nemá téměř nikdo. Průměrná mzda v České republice je sice dvacet šest až dvacet sedm tisíc korun, ale to je průměr. A tak zvaný medián, tedy střední hodnota, je o čtyři tisíce nižší. Jinými slovy dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu vůbec nedosáhnou a to nemluvím samozřejmě o důchodcích.
Čili skončil bych svoje úvodní slovo, protože se jistě budete ptát třeba na zahraničněpolitické otázky, otázky Ukrajiny, Ruska, Číny, pro mě za mě i Nového Zélandu, ale na to nejsem odborník. Skončil bych svoje úvodní slova slovy prvního ministra financí Aloise Rašína, který napsal, že za službu vlasti se neplatí.
My to nemáme přehánět, samozřejmě všichni víme, že poslanci a senátoři si alespoň někteří svůj plat zaslouží a nemám nic proti tomu, aby byl vyšší než je průměrná mzda, ale řekl jsem a to je další vulgární slovo, které jsem použil, nositelé červených karet, že považuji onen požadavek na čtrnáctiprocentní zvýšení platů za nenažranost. Budu si muset nastudovat slovník vulgarismů, jestli je nebo není nenažranost vulgární slovo. A protože smyslem mého vystoupení nejsou dlouhé projevy, ale otevření otázky, kterou považuji za důležitou, to znamená otázky platů ústavních činitelů včetně prezidenta republiky, takže teď mluvím proti svým vlastním zájmům a dělám to vědomě.
Chtěl bych splnit svoje slovo, a pokud je tady moderátor nebo moderátorka, která nosí mikrofon, i když se nositelé červených karet sesunuli až do zadních řad, doufám ne proto, aby mohli rychleji uniknout, tak bych poprosil v duchu mého slibu, aby dostali právo na první otázku. A pak už budeme pokračovat podle toho, kdo se přihlásí.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Miloš Zeman, prezident České republiky, Blansko, 1. prosince 2014
