Rozhodně si neumím představit, jak všechno otevřeme a vrátíme se do „normálního“ života před pandemií. Stejně tak nejde ani pokračovat v tomto stavu, kdy vláda ani po roce nemá žádnou strategii a soustavně nám tají své budoucí plány, které zřejmě ani nemá.  PES je mrtvý a jeho znovuvzkříšení je stejně zoufalé jako si myslet, že jen vládní zákazy v podobě nelogických opatření, dělání z lidí viníky a autoritářský přístup nás spasí.

My nepotřebujeme nad sebou bič. Potřebujeme jen někoho, komu můžeme věřit, kdo s námi bude komunikovat a naslouchat nám, kdo umí dělat kompromisy v zájmu všech a kdo upřednostní rady odborníků před našeptáváním od svých marketérů a PR poradců… To se rozhodně o naší vládě říct nedá.

Tři týdny jsme seděli doma. Pan premiér nás o to prosil. A výsledek? Tvrdý lockdown jede dál a koaliční strany nás opět zoufale prosí, abychom pomohli prodloužit tento nouzový stav zoufalství… Rozhodování to není jednoduché. Situace v nemocnicích se mění k lepšímu jen pomalu. A tak bych byla ráda, kdyby vláda využila času, který jsme jí tímto dali, a konečně nám všem představila cíl naší společné cesty. Po Velikonocích se totiž budeme všichni právem ptát: A co dál, vládo?