Nemocnice v určité době vyrůstaly v městech a krajích jako houby po dešti. Soukromé konkurují státním, krajským či městským a ředitelé chtějí pro tu svou to nejlepší vybavení. Zásadně odmítají jakékoli pochybení v péči o pacienty a mnohdy se lidé marně snaží dovolat svého práva. Vystudovat lékařskou fakultu je prestižní záležitostí, ale ve velké míře je to především poslání a závazek. Mnohdy mladým doktorům chybí praxe, ale platy požadují na úrovni lékařů s dlouholetou praxí. Byla bych ráda, kdybychom se zamysleli nad hospodařením jednotlivých nemocnic, lékovou politikou ale i nad tím, že přestože zdravotní pojišťovny očekávají navýšení příjmů, dochází opět ze strany zdravotních odborů ke stávkové pohotovosti. I lékař je jen člověk, a tak přesčasové hodiny, které se mají po Novém roce snížit v původní výši, působí mnohdy únavu, stres či nedostatek času na další vzdělávání. Byla bych ráda, abychom nemuseli bušit na dveře zavřených nemocnic, současně si uvědomuji, že jejich síť je mnohdy předimenzovaná, a proto hledejme taková řešení, která zajistí lékařům a sestrám i pomocnému personálu adekvátní platy. Bez toho, že se budeme bát o zdraví své či svých dětí a seniorů. Je třeba si uvědomit, že mnohdy stačí zajistit dopravu nemocných a není třeba drahou přístrojovou techniku vyžadovat do každé nemocnice, jestliže jsou od sebe vzdáleny pár kilometrů.
Ing. Miloslava Vostrá, místopředsedkyně ÚV KSČM