dovolte mi sdělit stručně pozici klubu TOP 09 k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu. Prosím, abychom návrh zákona o státním rozpočtu nikdy nevnímali jako jednoroční práci, jako statickou záležitost, která byla zpracována v jednom roce pro rok příští. Vždy je to nějaký výsledek dlouhodobé rozpočtové i hospodářské politiky vlády výrazně limitovaný závazky, které vláda uzavřela, ať již prosazením některých zákonů, které tedy uzákoní povinné výdaje, nebo uzavřením smluvních vztahů, ať již personálních, nebo obchodních. Proto je také vždycky důležité hledět na rozpočet z hlediska trendů, jak se vyvíjejí trendy jednotlivých položek, trendy jednotlivých priorit, trendy základních ukazatelů.
Chtěl bych konstatovat, že bohužel řada negativních trendů, které tato vláda vnesla do rozpočtové politiky, pokračuje. Dovolte, abych některé z nich pojmenoval. Je to na prvním místě velmi neodpovědné meziroční zvyšování výdajů, mnohem vyšší, než by si provoz státu zasloužil. Dostaneme se ještě ke konkrétním číslům. To, co je mnohem horší než samotné zvyšování výdajů, je skutečnost, že tyto výdaje jsou používány na aktuální spotřebu a přerozdělování na transfery a upozaďovány jsou investiční aktivity jak v oblasti infrastruktury, tak v oblasti vědy a výzkumu.
To, co se line všemi rozpočty této vlády, tedy i tímto návrhem, je ignorování výzev plynoucích ze stárnutí populace, tedy reforem penzí a zdravotního pojištění. Jednu z nejrazantnějších změn, kterou můžeme vidět v rozpočtové politice vlády, je dramatické navýšení platů na státní zaměstnance ne proto, že dostali tolik přidáno, ale že o tolik byl zvýšen jejich počet. Také se dostaneme ke konkrétním číslům.
A poslední negativní trend je memento pro všechny budoucí roky, a to je zvyšování rizik pro období hospodářské recese. Vláda samozřejmě může hřešit na to, že máme již čtvrtý, pátý rok relativně velmi dobré časy, že česká ekonomika šlape nad svým produkčním potenciálem, že máme výjimečně nízkou nezaměstnanost, ale všichni víme, že to není věčné, až se hospodářský cyklus překlopí do recese a poklesnou příjmy, tak závazky, které vláda uzavřela, závazky mandatorního a kvazi mandatorního charakteru tak zůstanou a jakákoliv budoucí vláda bude ve velmi obtížně řešitelné pozici.
Dovolte mi jenom, abych stručně okomentoval výši výdajů. Vláda plánuje na příští rok 1 bil. 364,5 mld. korun. Je to o 55 mld. korun víc než v roce letošním, což je velmi dramatický nárůst z roku na rok o 55 mld. Srovnáme-li to s posledním rokem, kdy odcházela ze svého mandátu vláda Petra Nečase, tedy s rokem 2013, má vláda k dispozici o téměř 200 mld., přesně o 191,4 mld. více, než měla v roce 2013 vláda Petra Nečase. Co s těmi penězi navíc udělala? Kam šly hlavní priority? Protože rozpočtové priority jsou skutečné politické priority. Prosím pěkně, ať vám jakýkoliv politik, ať již starosta, hejtman nebo premiér bude říkat, že jeho priority jsou a), b), c), tak každému doporučuji otevřít rozpočet. A pokud rozpočtové položky a rychlost nárůstu budou odpovídat tomu, co říká, tak říká pravdu. Ovšem když bude říkat třeba, že jeho zásadní prioritou je kultura, vy otevřete rozpočet a zjistíte, že peníze na kulturu klesají, mluvím hypoteticky, nekomentuji teď tento rozpočet, tak prostě nemluví pravdu. A podobným způsobem porovnejme to, co vláda říká čísly, které předkládá na příští rok. Znovu opakuji, má tedy k dispozici o 191 mld. víc, než měla v roce 2013 vláda Petra Nečase.
Každý, kdo by přišel zvenku, viděl by velmi dobré časy, hospodářský růst a o 200 mld. víc na výdajích a podíval by se na stav naší infrastruktury, pak by logicky musel počítat, že maximální číslo z těchto 200 mld. se bude odehrávat v investičních výdajích, ať už ve výdajích na infrastrukturu, ať už ve výdajích na vědu a vzdělání. Leč opak je pravdou. Podíváme-li se na rozpočtovanou výši investic pro příští rok, vláda navrhuje 89,8 mld. korun, tedy o 14 mld. méně než v roce letošním. A, prosím pěkně, dokonce o 12 mld. méně, než v době doznívající krize proinvestovala vláda Petra Nečase, a o 24 mld. méně, než proinvestovala vláda Petra Nečase v roce 2012, v době, kdy vrcholila hospodářská krize a kdy jsme byli pod palbou kritiky, že málo investujeme a podvazujeme ekonomiku. Tak jsme v té době málo investovali a podvazovali ekonomiku tak, že jsme investovali o 24 mld. víc, než plánuje vláda investovat v roce příštím. A tím nechci říct, že jsme investovali hodně. Tím chci jenom říct, že z 200 mld., které má vláda navíc, není ochotna dát jednu jedinou miliardu navíc na investice, naopak musí je oproti letošnímu roku snížit, aby mohla realizovat jiné priority, než jsou investice. Když říká, že investice jsou prioritou, tak prostě nemluví pravdu, protože snižuje výši investic oproti loňskému roku, letošnímu roku. A znovu opakuji i proti našim rokům v době hospodářské krize.
Kampak ty peníze tedy jdou? Jdou do vědy a výzkumu? To je také jedna z velmi deklarovaných priorit této vlády. To asi ne. Podíváme-li se na výši výdajů, kterou vláda plánuje pro vědu a výzkum, je to 41,4 mld. Pravda, je to o 1,3 mld. více než v roce letošním a je to asi o 2 až 3 mld. více, než jsme do vědy a výzkumu investovali my v době hospodářské krize, tedy v absolutních číslech je to mírňoučký nárůst, ale spíše bychom mohli říct, že je to stagnace. Rozhodně tempo nárůstu do vědy a výzkumu neodpovídá tempu hospodářského růstu a rozhodně je to jenom naprosto marginální částečka z těch téměř 200 mld., které má vláda na příští rok navíc oproti roku 2013. Znovu opakuji otázku. Kam jdou? Poměrně hodně těchto peněz jde do dotací podnikatelským subjektům. Nedochází k nárůstu oproti roku loňskému, naopak je to o 3 mld. méně, ale je to hezkých 46 mld., kterými daňový poplatník bude dotovat podnikatelské subjekty. Různé dotace, které jistě znáte - podpoříme pekařské řemeslo v našem státě proto, aby se mohla koupit nová linka pro firmu PENAM. A podobných dotací by se jistě našla celá řada. Dohromady je to za 46 mld. v době konjunktury, v době minimální nezaměstnanosti, v době, kdy se daří. Je to výrazně více, než dotovaly pravicové vlády, které se pohybovaly kolem 35 mld. korun. Tady ten nárůst je poměrně výrazný, přičemž z logiky věci bychom očekávali, že to bude opačně, že pokud mají být nějaké dotace, používají se jako impulzy v době krize. Ale jestliže v době konjunktury máme podstatně více dotací z rozpočtu podnikatelských subjektů než v době krize, tak nám to opravdu nepřipadá jako efektivní výdaj.
Tady bych chtěl upozornit na položky, které jsou skutečnými prioritami. Pohlédneme-li tedy, co opravdu masivně vyčerpává objem 191 mld., které má vláda k dispozici, naprosto největší položkou jsou sociální dávky, které během této vlády narostly o 68,2 mld. korun. Je férové k tomu, prosím pěkně, dodat, že do položky sociální dávky patří i důchody. Nejsou to jenom transfery typu sociálních dávek, ale pod tenhle pojem patří i důchody. Ale je to bezkonkurenčně největší položka, to znamená ta první a hlavní priorita vlády - sociální dávky a důchody. Já bych proti této položce v zásadě nic neměl, kdyby investice byly aspoň stejně velké. Ale investice klesají, místo aby narůstaly.
Druhá největší rozpočtová priorita vlády už je výrazně problematičtější, a to je skutečně dramatický nárůst státních zaměstnanců. Mezi lety 2014 a rokem příštím, protože i na příští rok vláda plánuje další nárůst státních zaměstnanců oproti letošnímu roku, se jedná o nárůst 36 786 státních zaměstnanců. A pokud bych to porovnal s rokem 2013, tedy s rokem, kdy končila pravicová vláda Petra Nečase, tak je to 39 836 státních zaměstnanců. Armáda téměř 40 tisíc nových státních zaměstnanců samozřejmě se svými platovými nároky, díky kterým plánujeme na příští rok z 200 mld., které má vláda navíc, 52,1 mld.
Za čtyři roky se zvýšily potřeby státního rozpočtu na platy a OONky státních zaměstnanců o 52 miliard. To je druhá bezkonkurenčně největší rozpočtová a tedy politická priorita vlády. A realizuje se, prosím pěkně, ne tak proto, že se tolik ty platy navyšují, i když se navyšují, proti tomu bych v dobrých časech nic neměl, ale proto, že těch zaměstnanců máme o 40 tisíc víc. Jinými slovy, přestože platíme o 52 miliard víc, než jsme platili v roce 2013, tak stále nemáme možnosti zaplatit pro státní správu špičkové odborníky, zvlášť v době nízké nezaměstnanosti, protože neplatíme kvalitu, ale platíme kvantitu. Platíme o 40 tisíc lidí víc. Zdůrazňuji, že říkám zaměstnanci, že neříkám úředníky, je neférové říkat 40 tisíc úředníků. Úředníci z toho tvoří asi jenom 15 %, i když to slovo "jenom" sem nepatří, protože si myslím, že 15 % ze 40 tisíc nárůstu úředníků je také strašně mnoho. Jsou tam samozřejmě hasiči, jsou tam učitelé, jsou tam policisté. Nic proti tomu, ale jestliže v armádě 430 tisíc státních zaměstnanců potřebuji zvýšit některé profese, tak jako odpovědný hospodář bych měl někde ty zaměstnance ušetřit efektivnějším výkonem správy. To je asi nejjednodušší příklad, který říká: Ano, stát se opravdu neřídí jako firma, protože žádná firma by si tohle nemohla dovolit, aby o 40 tisíc zvýšila počet svých zaměstnanců, aniž by se zvýšila její produktivita. To by zkrachovala. Ale z peněz daňových poplatníků krev neteče.
Takže zvýšení o 39 836 státních zaměstnanců a navýšení o 52 miliard oproti roku 2013 je ta druhá největší vládní priorita. Takže když to shrneme a porovnáme to v tom trendu mezi rokem 2013 a 2018, tak vláda má oproti roku 2013 o 191,4 miliardy víc. Z těchto prostředků dává na investice ne nula, ale minus, protože na ty běžné výdaje, na ty provozní výdaje potřebuje 204 miliard a má jenom 191,4. Tak co udělá? Tak sníží ty investice. Sníží je o 12,5 miliardy, aby měla na ty skutečné rozpočtové priority, kterými jsou sociální dávky, tisíce nových státních zaměstnanců, dotace podnikatelským subjektům, ty se nemohou krátit, kdepak, všichni víme, komu by se krátily, no a poměrně významnou položkou v těch 203 miliardách běžných výdajů jsou nákupy služeb, ostatní neinvestiční výdaje. Jenom když spočtu tyhle dvě položky, tak jsme na 17,8, tzn. na 18 miliardách nárůstu nešetrnosti v provozu oproti roku 2013.
Při téhle příležitosti si velmi často musím vzpomenout na své diskuse, které jsem vedl jako ministr financí na Radě hospodářské a sociální dohody s tehdejším místopředsedou Svazu průmyslu a dopravy panem, tenkrát místopředsedou, Juříčkem. A pan místopředseda Juříček, když procházel ten rozpočet, tak vždycky velmi rozhorleně říkal: Na tom provozu, pane ministře. Na tom provozu opravdu byste měl ušetřit víc. Vidím, že šetříte, ale šetříte málo. Podívejte se, jak my podnikatelé musíme šetřit a šetřit, daleko víc než šetříte vy. A já jsem se, vždycky, když mi to říkal, tak trochu styděl a dával jsem mu tak trochu za pravdu, protože jsem si říkal: Ano, ono by se dalo ušetřit ještě víc, ale mělo to své politické limity, a i tak mi všichni nadávali, že škrtám, kde můžu. Tak já se teď opravdu strašně těším na to, až tentokrát pan poslanec Juříček, nikoliv pan místopředseda Juříček, bude pro tenhle provozně nestydatě rozežraný rozpočet hlasovat a bude mít pocit, že teď teprve je to ta správná rozpočtová politika. To si fakt užiju, na to si vezmu lístek do první řady.
Dámy a pánové, jak jsem řekl na začátku svého projevu, rozpočet je samozřejmě výsledkem nějaké dlouhodobé rozpočtové politiky. Není v silách nikoho, aby teď přišel a udělal za 20 dní vyrovnaný rozpočet. Technicky by to samozřejmě jistě šlo, ale byl by to rozpočet, který by některé priority nebyl schopen zajistit, protože mezitím vláda zcela neodpovědně zazávazkovala spoustu věcí, ať již zákonem nebo smlouvami, např. s těmi zaměstnanci. Nicméně alespoň na tom provozu, tak jak po mně vždycky chtěli pánové Juříček a další, alespoň na tom provozu by se dalo přece jenom něco ušetřit. A ušetřit, podle mého názoru, se dá minimálně tolik, kolik předpokládala vláda ještě v červnu letošního roku. Ještě v červnu letošního roku byl materiál Ministerstva financí na výši výdajů o 22,4 miliardy vyšší, než nám teď vláda předkládá. Pak pod politickými tlaky, vzhledem k tomu, že se skutečně zlepšovaly výhody ekonomiky, tak jsme si přimalovali 22,4 miliardy na příjmech oproti tomu materiálu v červnu a mohli jsme o 22,4 miliardy zvýšit ty výdaje, aniž by se plánovaný deficit 50 miliard posunul.
Jsme přesvědčeni, že alespoň tuhle, promiňte mi to slovo, rozežranost by si vláda mohla odpustit a že na tom provozu by alespoň tyhle peníze nemusela utrácet a o těch 22,4 miliardy by mohl být ten deficit nižší. V rámci celkového objemu výdajů jeden bilion 364 a půl miliardy to opravdu není nerealistický a zpupný požadavek opozice. Snížit výdaje o 22,4 miliardy korun. Samozřejmě, že ani tehdy to nebude rozpočet, na který bychom mohli být pyšní, ale aspoň bychom se nemuseli stydět za to finále. Pochopitelně v tom finále se jednalo o položkách, které jsou úctyhodné, které tam musí zůstat. Mluvím skutečně o provozní rozjedenosti státu a o běžných provozních výdajích v jednotlivých kapitolách.
Protože, jak známo, podle jednacího řádu návrh rozpočtu nelze zamítat, lze ho vládě pouze vrátit, dovolím si navrhnout usnesení, které v písemné formě předán zpravodajovi paní předsedkyni rozpočtového výboru. Návrh usnesení by zněl, že:
Poslanecká sněmovna vládě vrací státní rozpočet s následujícím doporučením:
1. Výdaje snížit o 22,4 miliardy korun, tedy na částku plánovanou ještě v červnu roku 2017. Máme prosinec.
Příjmy ponechat ve stávající výši, saldo snížit o 22,4 miliardy, termín přepracování 20 dnů.
Někteří z vás mohou namítnout, že to znamená rozpočtové provizorium. Dovolím si vás ujistit na základě 25leté zkušenosti, že dvacetidenní rozpočtové provizorium na začátku ledne nepředstavuje vůbec žádný problém. Nebylo by to poprvé, nebylo by to naposledy. Rozpočtové provizorium znamená problém v okamžiku, kdy trvá dlouho a především se neví nic o té koncovce
. Jestliže budeme všichni vědět, že kolem 20. ledna bude rozpočet schválen - opravený a přepracovaný - nebude to představovat žádný problém pro stabilitu ani na domácí scéně, ani na mezinárodních trzích. Kdyby vás tím někdo strašil, tak mu nevěřte.
Tolik mé vystoupení. Já vám děkuji za pozornost a za to, že zvážíte náš návrh.
Děkuji vám.
