A protože rád nechávám mluvit fakta, pojďme se podívat na nějaká čísla.
Na jedné straně stojí potřeba hlavního města:
Podle odhadů Petra Makovského, ředitele portálu Reality.iDNES.cz, by bylo v Praze třeba stavět 10 000 nových bytů ročně. Poptávka po nových bytových jednotkách je přitom každý rok uspokojena přibližně ze čtvrtiny – hlavní město se totiž v posledních letech rozrůstá průměrně o necelých 2 500 bytů za rok. Navíc nakumulovaný deficit uplynulých let už dle Aleše Pospíšila z E15 přesahuje 20 000 bytů. 
A na druhé straně je teoretická nabídka, kterou představují krátkodobě pronajímané byty:
V únoru, tedy před vypuknutím koronavirové krize, bylo v nabídce krátkodobých pronájmů celkem 15 000 pražských bytů. I v případě, kdyby se všechny najednou ocitly na trhu pro dlouhodobé nájmy či by je majitelé prodali zájemcům o koupi bytu, nesmazalo by to ani již existující deficit. A to jsme v nerealistické rovině, dle mého názoru lze očekávat, že se proměna „airbnb bytů“ na byty pro dlouhodobé bydlení výhledově může týkat tak třetiny z nich – tedy ani poloviny roční poptávky Prahy…
A jak uvádí generální ředitel Finep ve zmíněném rozhovoru, z 350 000 lidí, kteří do Prahy denně dojíždějí ze Středočeského kraje, by zde celých 210 000 chtělo také bydlet. Zájem mají nejen o bydlení ve vlastním, ale také o nájemní byty…
Bez určité regulace krátkodobých pronájmů se samozřejmě neobejdeme. Nastavení jasných pravidel zlepší podmínky dlouhodobých obyvatel, kterým hluk, odpadky a pohyb velkého počtu cizích osob po domě znepříjemňují život. Avšak prezentovat omezení nebo zákaz krátkodobých pronájmů jako významný krok na poli bytové politiky je značně zavádějící.

Zmiňovaný článek naleznete zde: https://zpravy.aktualne.cz/…/r~7f44c7a2b60211ea9d470cc47ab…/