Představme si hypotetickou situaci, v rámci níž budou na uvolněnou pozici ve vysokém managementu firmy zvažováni dva adepti - muž a žena. Z komplexního hodnocení obou adeptů (vzdělání, předchozí pracovní zkušenosti a úspěchy, komunikační a manažerské schopnosti, odolnost vůči stresovým situacím a podobně) vyjde lépe muž. Do uvolněné pozice bude přesto dosazena žena, neboť tento krok pomůže společnosti splnit standardy „diverzity, rovnosti a inkluze.”

Organizace, udělující certifikáty na základě splnění těchto standardů  následně slavnostně vyznamená firmu za významný progres v oblasti rovných a spravedlivých příležitostí v podnikání, které mění společnost k lepšímu.

Byť zní výše uvedené více než absurdně, přesně tímto směrem se „genderová vyváženost” snaží usměrňovat a nastavovat jakési standardy společenského smýšlení „západního světa.” Opoziční názory jsou pak často agresivním, nevybíravým stylem titulovány přívlastky „netolerantní, pokrytecký, xenofobní, autoritářský” a podobně. Smysluplné diskuzi tento přístup samozřejmě nikterak nepomáhá.

Pro potenciální „překrucovatele” mého výše prezentovaného názoru (ty, kteří by mě rádi vykreslili v pozici nepřítele nejen ženských kariér a mezd) - jde zde o princip, nikoliv o skutečnost, zda je ten či onen jedinec žena či muž. Kupříkladu topmodelky jsou odměňovány několikanásobně štědřeji než jejich mužské protějšky. Snahy o umělé stírání tohoto rozdílu bych považoval za stejně nesmyslné a absurdní jako výše rozebíranou přeháněnou a klasifikovatelnými kritérii neopodstatněnou genderovou „vyváženost” (především) v rámci velkých korporací či institucí.

Termíny jako „rovné příležitosti”, „rovnost” či „spravedlnost” naplňují svůj význam jen tehdy, pokud jsou aplikovány vůči všem - nikoliv účelově a pokrytecky pouze ve prospěch jednoho či druhého pohlaví.

A pohlavím to teprve začíná…