já se spíš zeptám, já jsem se účastnil několika kulatých stolů, odborných seminářů na toto téma, které je mi relativně blízké. Rozumím tomu principu, že se posouváme. A to si myslím, že je v pořádku, z dotací primárně úvěrům a k tomu, aby díky těm úvěrům ta ekonomika u těch projektů vlastně fungovala úplně jiným způsobem než tak, jak fungují dotace doposud, a k těm úvěrům je potřeba vydávat mimo jiné tedy dluhopisy, což bude i obsahem činnosti Národní rozvojové banky.
Jak už tady řekla moje předřečnice, předsedkyně našeho klubu, je potřeba tady říct a připomenout a dvakrát podtrhnout, že ty státní záruky za ty některé dluhy Národní rozvojové banky, se zároveň nebudou promítat do bilance státního rozpočtu. Já to jako nekritizuju úplně primárně, ale je potřeba to konstatovat. A z toho tedy vychází za mě ten hlavní dotaz, protože jsem se vlastně dozvídal na těch kulatých stolech vlastně různě podivně jak to je, jaké druhy projektů budou tedy financovány přes Národní rozvojovou banku, protože tam se při té prezentaci hovořilo o tom, že dneska ona patří tou bilancí, že je menší než ty nejmenší banky v České republice a že chce jít cestou takové sesterské banky například v Německu.
Bavíme se tady v tom případě o nějakých stovkách miliard korun v bilanci, aby se dostala na úroveň řekněme menších nebo středních bank v České republice na straně jedné, a na straně druhé, když jsem se tedy ptal, nebo jsme se ptali, mám pocit, že tam byl i kolega Kohajda, na ty projekty, to znamená, jestli jsou to nějaké klíčové infrastrukturní projekty, stavby dopravní a podobně, dálnice, nevím, které by to mohly naplnit, že jsou to právě ty desítky miliard, jsou to ty investiční peníze, a dávalo by to nějaký smysl, tak zase jsem dostal odpověď, že to budou jednotlivé projekty za jednotlivé miliardy, teda projekty za jednotky miliard, jednotlivé projekty za jednotky miliard korun.
Tudíž to mi pak vychází, že by to musely být stovky takových projektů, abychom se dostali do té slibované bilance, kam by ta Národní rozvojová banka měla směřovat, ale na to zase podle mě není připravené to zázemí té Národní rozvojové banky, i ten způsob schvalování vlastně těch úvěrů, těch dluhopisů, těch státních záruk.
Tady není, předpokládám, žádný pozměňovací návrh, nebo jsem ho nezaznamenal? Je to tak? Pan zpravodaj kývá, že ne.
Takže my to jakoby nezpochybňujeme, ale bylo by dobré se o tom bavit, protože já jsem nenašel v těch dokumentech, jaká je nebo bude tedy vlastně ta základní strategie Národní rozvojové banky. Pár velkých projektů, ale tam by to znamenalo, že třeba ten projekt bude mít 10, 15, 20 miliard korun, a pak nastává ta situace té hrozby, že v tom konkrétním roce, když to tam bude naplánováno a dostane se to mimo rozpočet, tak to samozřejmě ta příslušná opozice, která v té chvíli bude, tak to může legitimně kritizovat, protože dneska jsme v opozici my, za rok za dva můžete být vy, anebo to budou právě ty jednotlivé projekty v jednotkách miliard, ale kterých bude muset být několik set, spíš než několik desítek, protože to mně přijde jakoby základní směřování, že to je dobrý se o tom pobavit.
Proto tam přijde jako základní směřování té Národní rozvojové banky, abychom jako politici a jako Ministerstvo financí, které vlastně za to ponese globální generální zodpovědnost, aby se vědělo. Toť vše.
To je vlastně v zásadě v této chvíli v rámci druhého čtení můj jediný dotaz, protože jak říkám, na těch kulatých stolech jsme se vlastně pohybovali v tom kontrastu, v tom kontrastu vzletných plánů, kam ta banka bude směřovat, zejména tedy, pokud vím, ze strany ČNB a managementu té banky. A na straně vlastně druhé to pak naráželo na to, jaká je ta strategie a jestli ty projekty jsou v takové míře, aby to naplnilo ty vzletné cíle. Tak já bych se v tom chtěl nějakým způsobem zorientovat.
Já děkuju, doufám, že to bylo srozumitelné.
