Pojďme se spolu nejprve podívat na parkovací domy. Problematiku vidím ve dvou aspektech, kdy ji rozděluji na samotné krátkodobé parkování, a pak rezidenční stání, které mnoha lidem nahradí vlastnictví garáže. U toho prvního jsem trochu skeptický. Jsme v Prostějově a mnoho řidičů zde bude jezdit třeba deset minut okolo centra a hledat parkování zdarma, než by zajelo ke hradbám a zaplatilo „dvacku“. Tak to prostě je.
Proto mi u parkovacího domu na Újezdě také trochu unikal smysl, když naproti je pro krátkodobé parkování pro nakupující parkoviště před Lídlem, a co jiného by sem koho vedlo? Ten na místě bývalé sodovkárny, který by měl sloužit nejen pro KASCo v době plesů, ale celoročně pro návštěvníky centra města, podle mne smysl má.
Ale zkusme se na vše podívat z druhé strany. Co když se zeleným šílencům z Green Dealu podaří nějakými nástroji postupně vytláčet spalovací motory a bude větší nárůst elektromobilů? Když pominu, že na to nemáme v republice dostatek elektřiny, pokud ano, chci opět vysavač s výkonem 1500 W, které EU zakázala, aby šetřila, podbízí se otázka, kde je budou lidi nabíjet? Kdo nebude mít vlastní garáž, a nemá to vypadat jako na jednom sídlišti v Norsku, kde z oken vedou k autům desítky „prodlužek“, je rezidenční stání v parkovacích domech řešením.
Dalším tématem, které hýbe nejen zastupitelstvem, jsou sportovní dotace. Má město podporovat sport, a jaký? Amatérský nebo profesionální? Teď určitě bude na přetřesu oprava střechy nad kurtem Tenisového klubu, kterou zaplatí NSA, ale určitý podíl zůstane na městu a kraji. Bez ní se u nás neuskuteční MS 14-ti letých hráčů a ani některé další akce, které k nám nalákají hráče, jejich doprovod i fanoušky. Teď pomíjím, že je u nás nemáme kde ubytovat a oni pak jezdí do Olomouce. To vidím jako kaňku na těchto akcích. Vnímejme dotace do sportu i jako podporu pozitivních vzorů, které ovlivní naše děti, a motivují je ke sportu.
Teď odbočím. Byli jste někdy v poslední době v Harrachově? Viděli jste tamní můstky, které byli kdysi naší chloubou a i díky nim jsme měli skokany jako Rašku, Ploce, Sakalu a další? Dnes nás poráží Kyrgyzstán a naši skokani se nedostávají ani do kvalifikace. Naopak se můžeme, i díky Prostějovu, chlubit tenisem. Nedávno jsme byli hrdí na výkony našich tenistů a hlavně mladých tenistek na Wimbledonu. Zaznamenal jsem i větu „A teď ještě hokej a fotbal“. Ale víte co? Pokud nebudeme sport podporovat, také se může stát jiná věc. Že se třeba zrovna tenis vezme za ruku se skoky na lyžích a opustí přední místa.
Takže i když jsem z větší části pro podporu amatérského sportu, zejména u dětí, chápu i tyto souvislosti. Zejména v ještě stále pocovidové době, kdy ty pozitivní vzory, které přivedou ke sportu další děti, prostě potřebujeme.
K dalšímu tématu jsem si myslel, že už se nebudu muset vracet, ale opak je podle sociálních sítí pravdou. Zkusím jen krátce. Linka na zpracování odpadů pro výrobu TAPů jitří emoce. Jako by to snad někdo režíroval. Fakt ne? Ale vážně. Celý technologický celek, včetně skladování naváženého a zpracovaného odpadu, bude umístěn v uzavřené hale s automatickými vraty. Část technologie, kde bude docházet k drcení odpadu, bude vybavena výkonným odsávacím zařízením s moderními prachovými filtry. V prostoru haly bude docházet k eliminaci pachů využitím mlžení s neutralizačním aditivem. Jedná se o instalaci mlžících jednotek s rotačním atomisérem, které vytváří vodní mlhu z mikrokapének o velikosti v řádu mikrometrů. Ty obsahují chemická aditiva, která přemění látky způsobují zápach na senzoricky neutrální. Zároveň na sebe váží prachové částice vznikající při provozu zařízení, které nezachytí filtrační jednotka. Vše bude posouzeno s ohledem na dopad na životní prostředí, takzvanou studií EIA. V podstatě je to v dohledné době nejvýhodnější technologie zpracování odpadů. Klasické třídící linky po vyjmutí PET lahví a hliníkových obalů ztratí svoji přidanou hodnotu, a budou se pro ně hledat nové cesty. My jednu cestu již navrženou máme, a myslím si, že dobrou. Mimochodem, stále máme jedny z nejlevnějších poplatků za svoz odpadu v kraji. Více se k tématu vrátím po Novém roce.
A co bazén? Další žhavé téma. Bazén potřebujeme, na tom se shodneme všichni. Lázně pomalu, tedy rychle dosluhují. Ale jaké řešení zvolit? Zde mi to připomíná to známé, Volte Losnu, Volte Mažňáka (všímáte, na Batmana se neobracím, zůstávám u Rychlých šípů). Každá varianta má něco do sebe. Já se přikláním k praxi, tedy u mne plavání pro veřejnost. Když dojdu do Lázní, jsou pro plávaní odděleny gumovou hadicí dvě dráhy. Na zbytku jsou rodiny s dětmi, mládež, své problémy řeší senioři. Občas tedy i v těch vyhrazených drahách. Pak se nedá nice dělat, musí se proplavat a následně omluvit. Někdy kličkuji i v té části pro „čachtání“, když je plavců víc, třeba šest. Všímáte ten počet? Šest!
Teď zkušenost z Olomouce, kam také jezdím. Bazén má 50 metrů, úžasné plavání. I proto, že nás v něm bývá kolem patnácti. Děti jsou v malém bazénu vedle, senioři si povídají ve vířivce, někdo je v suché páře. A to má Olomouc skoro sto tisíc obyvatel. Můžeme si to v Prostějově ekonomicky dovolit?
Doplním, že v létě naplavu desítky, ale spíše stovky kilometrů na otevřené vodě, takže mne nikdo nemůže nařknout z toho, že bych se vyjadřoval jako neplavec. „Bůh ochraňuj Annínský rybník u Tovačova“. V té souvislosti mne překvapuje, že i tam bývá v létě volno, o Plumlovské přehradě raději ani nemluvím. Kde jsou všichni ti plavci, co se vyjadřují v diskuzích?
Proto se přikláním k variantě pětadvacetimetrového bazénu s deseti drahami a minimální hloubkou 160cm. Aby tam skutečně nebyl diskuzní kroužek ale sloužil jen pro plavce. K tomu jedna mělčí patnáctka s teplejší vodou pro děti a seniory, kde se mohou učit plavat i ti nejmenší, dvě různé vířivky a třeba i ta suchá pára. Uznávám, že někdo může mít opačný názor, i když dělený bazén s posuvnou stěnou z mého hlediska nic neřeší, jen to prodraží. Co mne spíše trápí, tak malý počet hodin pro veřejnost, ale to by velikost bazénu stejně neřešila.
Pavel Dopita předseda zastupitelského klubu SPD Prostějov
