Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, tentokrát předstupuji ve dvojjediné roli. Teď jako zpravodaj a krátce poté i jako stínový ministr zemědělství za KSČM, protože považuji za nutné, aby i hlas KSČM tady zazněly, když už předtím zněly hlasy jiných politických stran. Ujišťuji vás, že nechci protahovat tu diskusi. Ostatně to, že jsem ten návrh na vrácení do druhého čtení přednesl jako první, znamenalo především to, že vzkazuji - pojďme se vrátit znovu k té diskusi ve druhém čtení a teď pojďme od té věci, protože to vypovídané prostě není.
Rád bych reagoval na to, že mým vstřícným krokem k navrácení se do rozumné diskuse, objektivní, racionální, bylo to, že jsem avizoval na zemědělském výboru stažení svého pozměňovacího návrhu tak, aby bylo vytvořeno pole pro novou diskusi. Očekával jsem, že bude náročná, ostatně ukazuje se, že náročná je. Ponechávám stranou všechny směry, odkud vane vítr, nebo odkud se domnívám, že vane vítr. Ono se to projevuje už a časem také projeví, i v té diskusi se to projevuje, ale jednu reakci na proběhlou diskusi bych měl, a to, prostřednictvím předsedajícího, na pana kolegu Bendla, který tady řekl, že to je odvádění pozornosti, že se to prostě hodí k odvedení pozornosti, střelba do Bendla. Tady musím drobný bonmot. Šlo ze strany pana ministra o palbu opětovanou, protože s tou střelbou začal pan kolega Bendl. Všechno v uvozovkách, samozřejmě. Nechci rozvíjet tu debatu dál.
Teď mi dovolte velmi krátce připomenout to, co je všem notoricky známo, protože to také dlouho dobíhá, notoricky, jako Komunistická strana Čech a Moravy prosazujeme, alespoň těch posledních čtyřiadvacet let, co jsem v Poslanecké sněmovně a zabývám se tématem zemědělství, ale i předtím, když jsem byl v prvovýrobě nebo zpracovatelském průmyslu přímo v zemědělství dlouhá léta. Rád bych sdělil opakovaně, že dlouhodobě prosazujeme v KSČM podporu českých, moravských a slezských zemědělců a zpracovatelského průmyslu, že dlouhodobě prosazujeme, poprvé to byl v roce 1997, kdy jsme přišli s návrhem na povinný podíl českých potravin v řetězcích nebo v obchodech. Tehdy to neprošlo o jeden jediný hlas a bylo to 80 %. Tehdy ještě mělo české, moravské a slezské zemědělství kapacitu na to, aby těch 80 % v pohodě naplnilo. Ten sešup nastal, on už byl, ale ten nejdramatičtější nastal až pak.
A dneska holt máme problém. Obnovit živočišnou výrobu rychle není vázáno jenom na dlouhý generační interval skotu nebo třeba o něco kratší prasat, ale na to, že třeba existují také určité nálady ve společnosti a regule. Existuje proces zvaný EIA, který neumožní rychle postavit, anebo někde vůbec znemožní postavit nové stáje pro živočišnou výrobu a to všechno musíme brát v úvahu. To jenom odbočka.
Podporujeme a dlouhodobě jsme byli také vysmíváni, teď už nejsme, teď už se k tomu přidali i další, potravinovou soběstačnost v České republice a není to o tom, jak tady jeden z předřečníků říkal, a co když se neurodí? To tedy budeme bez těch hrušek nebo brambor? No samozřejmě, že ne, že stojíme pevně nohama na zemi a že se umíme i s neúrodou vypořádat, protože je to jeden z důvodů, jak umožnit větší dovoz.
Dlouhodobě odmítáme dělení zemědělců, ať už podélně nebo napříč, na malé, střední, soukromé, nesoukromé, akciové a já nevím, jaké všelijaké. Český, moravský a slezský zemědělec je jeden druh, v uvozovkách. Druh ohrožený, který si zasluhuje nadstandardní podporu, přinejmenším na takové úrovni, jakou mají zemědělci v ostatních státech v evropském prostoru, protože jinak bychom splakali a jinak bychom mohli jenom vzpomínat na to, že se tady pěstovala česká pšenice a chovala česká prasata pro český, moravský a slezský stůl.
Prosazujeme právě v této souvislosti obnovu - tedy postupnou, naráz to doopravdy nepůjde, ten zásek je příliš hluboký - rovnovážné struktury zemědělství ve všech jeho funkcích. To je to, na co tady také padala otázka, co to je, máme nějakou koncepci? Ano, je, tady je koncepce. Podpora rozvoje rovnovážné struktury zemědělství ve všech jeho funkcích. Podpora domácí produkce, podpora rovnovážné rostlinné a živočišné produkce. Mimo jiné, už také tady o tom byla mnohokrát řeč. Jestliže vrátíme skot nebo obecně polygastry do systému českého, moravského a slezského zemědělství, vrátíme i humus do půdy jako jednu z rozhodujících složek schopnosti zadržet vodu.
Čili podpora zadržování vody v krajině spočívá doopravdy i ve změně hospodaření tímto způsobem. Pícniny, víceleté pícniny na orné půdě, všechno zadržuje vodu lépe než kukuřice nebo řepka, kterou jsou zemědělci nuceni pěstovat, protože krmné plodiny nemáme, kdo by je spotřeboval, nemáme, jak prodat, tudíž pěstovat nemůžeme.
Funkce krajinotvorná. Jen tak připomínám, že to, co se tady také ze strany Ministerstva zemědělství v posledních letech děje, začalo to už za pana ministra Jurečky, to je podpora těch citlivých komodit, návrat zelinářství, ovocnářství, pěstování brambor, integrovaná produkce, o to jsme se snažili strašně dlouho, to je navrácení toho pestrého rázu do českého krajiny včetně zvýšení její schopnosti retence vody.
Pracovní místa. 40 tisíc pracovních míst tady znělo. Já si myslím, že to je ještě více. A myslím si také, že při vhodném ocenění a vhodné motivaci je možné, aby se česká pracovní síla na venkově vrátila. A podporou zemědělství podporujeme rozvoj venkova, aby se česká pracovní síla vrátila také do pracovišť nad zemědělstvím.
Naprosto odmítáme hry, které s námi hrají některé obrovské nadnárodní firmy s dvojí kvalitou potravin, jako kdyby český spotřebitel měl horší žaludek, horší nároky, snesl horší suroviny - za ovšem stejnou nebo vyšší cenu v tomtéž výrobku. To naprosto odmítáme a máme v tom, myslím si, jasnou pozici, kterou uplatňujeme. A koneckonců vyzýváme spotřebitele k upřednostňování kvalitních českých, moravských a slezských potravin a potravinářských výrobků, protože to je nad všechny zákony. Jestli budeme na tom tak, jako v onom zmiňovaném Bavorsku nebo Rakousku, kde nejen ze dvora se nakupuje od souseda, ale i v řetězcích, ve stejných řetězcích, jako fungují tady, ale tam si netroufnou nabídnout, byť je to pár kilometrů od českých hranic, české potraviny, české jogurty, protože je prostě neprodají. Je samozřejmým zájmem občana Bavorska nebo Rakouska, aby nakupoval zboží vyrobené v Bavorsku nebo v Rakousku, nikoliv zboží dovozové. A ta potravinová soběstačnost, ta míra je v těchto zmiňovaných zemích nebo třeba ve Francii daleko vyšší než u nás. A kdo jsme tam byli - určitě jsme tam byli všichni, nevšimli jsme si, že by byla horší nabídka nebo dokonce vyšší cena právě díky tomu, že se upřednostňuje tamní domácí produkce. Tak když to jde tam, musí to jít i u nás.
Tento zákon, který projednáváme a snažíme se, aby by byl doopravdy schopen aktivního života, nikoliv aby to byla pouhá deklarace, kterou by nebylo možné vymáhat a která by se nelíbila nikomu, tento zákon je v souladu s naším směřováním a naší koncepcí rozvoje venkova a zemědělství. Proto jej také s vaším dovolením budeme i nadále podporovat. Děkuji za pozornost.
