Na únorovém jednání sněmovny budeme pravděpodobně opět hlasovat o tom, zda budeme projednávat novelu zákona o registrovaném partnerství, která by měla umožnit adopci dětí homosexuály. Petici proti této adopci už podepsalo 24 910 voličů. Tato početná skupina občanů naší republiky dala jasně najevo, abychom my, zákonodárci bránili tradiční rodinu. Chránili a bránili práva dětí a nepodlehli nátlaku menšiny, která se vehementně snaží především prostřednictvím médií navodit ve společnosti atmosféru, že jí ubližujeme a diskriminujeme, když jí nedovolíme adoptovat děti.
V článcích a reportážích můžeme číst a vidět srdcervoucí příběhy mužských či ženských homosexuálních párů, kterým k úplnému štěstí chybí jen to, aby mohly adoptovat a vychovávat dítě. Co však v těch článcích není, co v nich chybí? Důležitá fakta a skutečnosti. Příroda to zařídila tak, že žena po oplození mužem rodí děti. Nelze to udělat opačně, bez spermatu žena neporodí, bez dělohy je muži sperma k ničemu. Náš právní řád vnímá základní rodinu jako muže a ženu a jejich děti. Rodiče jsou pak zodpovědní za výchovu dětí. Homosexuál je osoba, která je sexuálně orientovaná k osobě stejného pohlaví. A co to je homosexualita? Podle Mezinárodní světové organizace to není nemoc! Co to tedy je? Moderní trend, úchylka, deviace nebo třeba jen životní styl? Odpověď chybí.
Zeptám se tedy znovu? Kdo je to homosexuál? Je žena, která se vdá, nebo žije s mužem několik let, porodí několik dětí a pak se rozhodne, že bude žít s ženou, lesba? Je muž, který se ožení, nebo několik let žije s ženou, miluje se s ní, má s ní několik dětí a pak se rozhodne, že bude žít s mužem, gay? Kdo jsou tito lidé? Rozhodně to nejsou homosexuálové. Jsou to hlavně bezohlední a sebestřední lidé, kteří neberou ohledy na své manželky a partnerky, na své manžely a partnery a v prvé řadě neberou žádný ohled na své děti. Na ty, které mají chránit, bránit a vychovávat! A tyto lidi my, kteří bráníme tradiční rodinu a práva dětí, diskriminujeme? My je netolerujeme? A tito lidé nás budou vydírat a napadat, že je diskriminujeme?
Proč média nezveřejňují příběhy žen a mužů, kteří náhodou zjistí, že je partner či partnerka podvádí se stejným pohlavím? Proč se nezveřejňují příběhy dětí, ze kterých si kamarádi a spolužáci utahují, když zjistí, že jeden z jejich rodičů žije s partnerem stejného pohlaví? Víte, proč se o tom nepíše? Protože lidé, které to potkalo, se stydí, cítí se podvedeni a pošpiněni. A hlavně nemají za sebou jako naši novodobí homosexuálové silné a finančně zajištěné homoloby.
Před lety jsme přijetím zákona o registrovaném partnerství jasně dali najevo, že jsme vyspělou, tolerantní a demokratickou společností. Homosexuální páry mají stejná práva jako heterosexuální. Není pravdou, že nemohou adoptovat děti. Mohou a to svých parterů a rozhodují o tom naše nezávislé soudy, vždy v souladu s právy dítěte. Rozhodují o individuálních případech a tuto problematiku není potřeba legislativně upravovat. Zákon o registrovaném partnerství a občanský zákoník hájí naprosto dostačujícím způsobem práva dětí, které vyrůstají jak v úplné rodině, tak s jedním rodičem či homosexuálními partnery.
O co tedy homosexuálům jde? Jde o to, že chtějí adoptovat děti z dětských domovů. Kdo se zeptá dítěte v dětském domově, zda chce vyrůstat se dvěma ženami nebo dvěma muži? Kdo za ně rozhodne? Zajímá nás vůbec názor dítěte, nebo jen chceme mít pokoj od agresivní menšiny, která si chce za každou cenu a jakýmkoliv způsobem vydobýt adopci a dostat do své výchovy cizí děti a tím určovat další směřování jejich životů?
Tradiční, základní, chcete-li klasická rodina je základem státu. V současné době jsme svědky jejího celosvětového úpadku. Bludy kulturního marxismu se nás snaží přesvědčit, že menšiny jsou utlačované většinou. Je prosazován nesmyslný gender, feminismus, raná sexualizace dětí, dehonestuje se poslání ženy a muže. Tyto zvrácené ideologie ničí hodnoty jako je národ, rodina, vlastenectví, morálka, přirozená sexualita. Mají za důsledek nefunkční vztahy mezi partnery, manžely, rodiči a dětmi. Děti, jejichž rodiče žili v homosexuálním svazku, mají dvojnásobný výskyt emocionálních a výchovných problémů, v dospělosti mají řadu sociálních, emocionálních a vztahových problémů. Pro rozvoj dítěte je jednoznačně nejlepším prostředím stabilní svazek biologických rodičů a naší povinností je těmto rodinám vytvářet vhodné podmínky.
Prezident ve svém vetu zákona o registrovaném partnerství varoval před množstvím riskantních, nebezpečných a závažných právních důsledků. Tehdy sněmovna zákon těsně veto prezidenta přes jeho hlasité upozornění přehlasovala. Řada poslanců zvedla ruku jen proto, že byla homosexuály ujišťována, že o adopce mít zájem nebudou. Po pár letech vidíme, že to byla lež a tito zákonodárci byli podvedeni. A homosexuálové se za to nestydí a otevřeně to přiznávají. Už tehdy věděli, že půjdou dál a my jsme nyní toho svědky.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud konstatoval, že zákon o registrovaném partnerství je v jistém paragrafu diskriminační, je tedy nutné tuto křivdu napravit. Aby nedocházelo k diskriminaci homosexuálů, navrhuji zrušení zákona o registrovaném partnerství. Každý jiný krok bude znamenat legalizaci adopcí dětí homosexuály.
Na závěr názor uznávaného a odvážného psychologa Jeronýma Klimeše
Psychologické posuzování heterosexuálních párů je v Náhradní rodinné péči (NRP) na ubohé úrovni - je nesjednocené a posudky mají velmi rozdílnou úroveň. Jestliže dnes nejsme schopni pořádně posoudit kvalitu majoritních párů, jak velké bude selhání diagnostiky u homosexuálních párů? Kteří psychologové v NRP mají zkušenosti s homosexuální subkulturou? Bez důkladných zkušeností nebude mít většina posudků cenu ani popsaného papíru. Jinými slovy už nyní je mnoho dětí v NRP dáváno do rodin prakticky naslepo, protože posudky jsou nevypovídající. I když tento neuspokojivý vztah trpně tolerujeme u heterosexuální populace, troufne si někdo naslepo dávat děti do homosexuálních párů? Vzhledem k uzavřenosti homosexuální populace nemá běžná sociální pracovnice šanci zjistit, jak daný pár funguje. Okolí o nich většinou neví nic jiného, než jsou to "ňácí homosexuálové". Takže v praxi budeme dávat děti komukoli, kdo si o ně řekne.
Homosexuálové jsou totiž výrazně nehomogenní, značně uzavřená minorita. Někteří sice opravdu dosahují oné plné psychické a sociální pohody, ale obecně platí, že homosexuálové mívají ve své minulosti mnohem větší procento zneužití a týrání než ostatní populace. S týráním a zneužíváním v dětství jde samozřejmě i větší pravděpodobnost opakování těchto vzorců v jejich životě s případnými svěřenými dětmi. Bohužel je i větší pravděpodobnost doprovodných sexuálních úchylek. Je tedy těžké s uspokojivou pravděpodobností zaručit, že daný homosexuál nebude mít navíc ještě deviantní preference. Například netroufl bych si dát dvěma homosexuálním mužům do péče malého kluka, aby nevznikla trojka. Jenže dát dvěma mužům do péče dívku, je podobně absurdní. Vždyť nebude mít doma žádný ženský vzor.
Kolegyně zažila, že si o hostitelskou péči zažádalo v krátkém období několik mužů. Spíše šestým smyslem než nějakým testem pojala podezření, že s dotyčnými muži něco není v pořádku. Tak je za cenu hádek, stížností a masivního odporu poslala na nestandardní sexuologické vyšetření, které potvrdilo její zlou předtuchu - byla to domluvená parta pedofilů, kteří si chtěli v NRP opatřovat děti pro svou trestnou činnost. Osobně neznám mnoho psychologů, kteří by měli odvahu jít do války s podobnou nátlakovou lobby a ustáli ji.
Homosexuální páry jsou mnohem méně stabilní než vztahy heterosexuální. Dítě zažije rozvod u homosexuálního páru s větší pravděpodobností než u heterosexuálních rodičů. Vzhledem k těmto okolnostem bych ponechal právní situaci tak, jak je dnes. Homosexuál si může zažádat o dítě jako samožadatel(ka). To znamená, že se dítě může právně dát jednomu z registrovaného páru s tím, že psychologické posudky se dělají na celý rodinný systém, ve kterém dítě nakonec žije. Tento přístup je vůči homosexuálům už tak hodně benevolentní.
