ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 1,15. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

28.04.2012 18:41:30 - A.Srbová

K imunitě zákonodárců

Senát ve čtvrtek navzdory očekávání neschválil poslanecký návrh na zrušení doživotní trestněprávní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců. Mohu se zeptat, jak jste hlasoval Vy a jaký máte postoj k návrhu?

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

02.05.2012 1:37:47 - Ing. Petr Pakosta
Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE V úvodu uvedu, že jsem se při hlasování o návrhu změny ústavy omezující tzv. imunitu poslanců a senátorů zdržel. Před vysvětlením mého postoje by asi bylo vhodné připomenout, co vlastně ta imunita je. Poslanec nebo senátor může být zadržen pouze při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, jinak jen se souhlasem předsedy Poslanecké sněmovny nebo Senátu. V případě zahájení trestního stíhání poslance nebo senátora musí orgány činné v trestním řízení požádat Poslaneckou sněmovnu nebo Senát o udělení souhlasu s trestním stíháním. Pokud příslušná komora Parlamentu žádosti nevyhoví, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Pokud však dojde k zahájení trestního stíhání po skončení mandátu poslance či senátora, nic takového se nekoná. Hovořit tedy o doživotní imunitě poslanců či senátorů je nesmysl.

Projednávaná novela měla umožnit trestní stíhání po zániku poslaneckého nebo senátorského mandátu, přičemž trvání mandátu by nebylo započítáváno do promlčecí lhůty.

Podle mého přesvědčení není imunita nástrojem k ochraně jednotlivce, ale Parlamentu jako celku. V dobách relativního politického klidu to zůstává normálnímu pozorovateli skryto a pozornost veřejnosti se upírá na občasné jednání Poslanecké sněmovny nebo Senátu při projednávání žádostí Policie ČR o souhlas s trestním stíháním poslance nebo senátora.

Skutečný význam imunity se však projeví až v případě snah o destabilizaci systému demokracie. Modelově si můžeme představit stav těsně po volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006 a legendární projev Jiřího Paroubka o převratu podobně jako v roce 1948. Následně pak tvrdošíjné setrvávání Jiřího Paroubka ve Strakově akademii a odmítání podat demisi.

Pokud by v takové situaci měl Jiří Paroubek pod kontrolou Policii, tak už by byl jen krůček k tomu, aby se pokusil pomocí vykonstruovaného trestně-právního komplotu zastrašit či "odstavit" některé členy zákonodárného sboru a zvrátit tak poměr sil ve svůj prospěch. Protože podle mě můžeme postavit najisto, že Jiří Paroubek je člověk s diktátorskými sklony, je zřejmé, kam by se jeho další legislativní úsilí ubíralo. Připomínám, že tahle situace je jen modelová, ale příklady ze světa i z našich dějin ji nečiní nereálnou. A právě ke ztížení těchto postupů je tady imunita.

Ještě bych měl uvést, proč jsem nepodpořil ono uvedené omezení imunity – v případě probíhajícího vyšetřování by nebyl žádný problém průběžně „deptat“ potenciálního obviněného tu vydáním tiskové zprávy, tu předvoláním k podání vysvětlení, tu mediálním únikem „citlivých“ informací. K vlastnímu procesu by došlo až za několik či mnoho let, ale dotyčný člověk by byl zdiskreditován navždy. Bez ohledu na vinu či nevinu. Připomínám jednu z hlavních zásad trestání – trest má přijít co nejdříve po pochybení. Jsem proto přesvědčen, že stávající způsob je lepší, než navrhovaný stav.

Mediální obraz poslanecké nebo senátorské imunity je takový, že v Parlamentu sedí parta lumpů, kteří páchají trestnou činnost a jsou při tom beztrestní. To ale není pravda. Pokud se stane, že orgány činné v trestním řízení požádají o souhlas s trestním stíháním, pak se takovou žádostí zabýváme velmi zodpovědně. Představa, že bychom „nevydali“ zloděje či vraha, je zcela absurdní. Jsem přesvědčen, že v těchto případech je vždy na prvním místě u členů našeho zákonodárného sboru velmi silná zodpovědnost.