Tím hlavním obecným důvodem, jakýmsi společným jmenovatelem, je to, že rozpočtová politika vlády Petra Fialy je dlouhodobě krajně nezodpovědná a neustále prohlubuje zadlužení naší země. O opravdovou konsolidaci veřejných financí se tato vláda vlastně nikdy reálně ani nepokusila. Pouze plošně a bezmyšlenkovitě zvedla od letošního roku téměř všechny daně a odvody, čímž zásadně podsekla hospodářský výkon země, zatímco výdajovou stranu rozpočtu vláda téměř vůbec neřeší a nezaměřuje se na ty zbytné, často nesmyslné, nepovinné rozpočtové výdaje, které neslouží českým občanům a České republice. Ale k tomu se dostanu ještě podrobněji.

Vláda ani nijak zvláště usilovně nebojuje proti stamiliardovým daňovým únikům na dividendách a transferových platbách zahraničních korporací podnikajících a vytvářejících zisk v České republice. Totéž platí o vymáhání daňových nedoplatků, které jen za loňský rok činily dle státního závěrečného účtu a zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu 110 miliard korun. Vláda Petra Fialy za čtyři roky svého působení, pokud tedy dovládne do konce řádného volebního období, vytvoří v absolutních číslech minimálně o 360 miliard vyšší dluh než ta vláda předchozí za stejně dlouhé období. A k tomu je ještě třeba připojit tu skutečnost, že Fialova vláda rovněž část výdajů státu vyvedla do speciálních fondů mimo státní rozpočet, hlavně do Státního fondu dopravní infrastruktury, takže dluh, který celkově vytvořila, směřuje ke 400 miliardám korun. Dluh kumulativní. Dluh, který je o 400 miliard korun vyšší než minulá vláda. Nic na tomto faktu nezmění ani výmluvy této vlády na vysokou inflaci, kterou mimochodem také sama do velké míry způsobila a nedokáže proti ní efektivně bojovat.

I když tedy souhrnný deficit Fialovy vlády očistíme o vliv inflace a budeme je počítat například ve stálých cenách roku 2014, bude to celkem 790 miliard korun. A celkový deficit předchozí vlády Andreje Babiše očištěný o inflaci pak bude na hodnotě 710 miliard korun. Takže současná vláda zadlužila naši zemi nejvíce ze všech polistopadových vlád nejen absolutně, ale i relativně zcela jednoznačně. A dodejme, že předchozí vláda za aktivní podpory hnutí SPD daně významně snížila, čili dobrovolně se vzdala značných daňových příjmů, zatímco vláda Petra Fialy konsolidačním balíčkem téměř všechny daně a odvody plošně zvýšila.

Za dobu dosavadního působení této vlády vzrostlo celkové zadlužení České republiky vůči HDP o 7 procentních bodů, což je prakticky nejvíce ze všech členských zemí Evropské unie. Smutnou pozici této vlády, tedy pozici evropských dluhových a deficitních rekordmanů, podtrhují však i další skutečnosti. Tato vláda rekordně navýšila náš státní dluh i přesto, že měla rekordní rozpočtové příjmy, které v příštím roce dle předloženého návrhu rozpočtu překročí již hranici 2 bilionů korun. Není divu, že tato vláda v naprostém rozporu se svými předvolebními sliby, jak jsem už uvedl, zvýšila veškeré přímé i nepřímé daně a povinné pojistné odvody a k tomu zavedla dokonce i daně nové, například velmi pochybnou a kontraproduktivní windfall tax, a na rozdíl od předchozích vlád disponovala i dalšími mimořádně vysokými příjmy, mimo jiné rekordními dividendami společnosti ČEZ. Mimochodem takzvaně windfall tax za loňský rok přinesla státu cirka 39 miliard korun, přičemž energetické firmy odvedly 34,4 miliardy korun a nejvíc z nich právě polostátní či dominantně státní společnost ČEZ.

Pamatujete si, když se tady hlasovalo o windfall tax, jaké byly ambice této vlády? Že windfall tax přinese z energetiky 100 miliard, z bank 30 miliard, a já nevím odkud, ještě dalších 5 miliard. Společnost ČEZ v roce 2023 na odvodech dohromady zaplatila 40 miliard korun, z toho 30 miliard na windfall tax a 10 miliard na odvodech z nadměrných tržeb pro výrobce elektřiny, jejichž celkový výnos byl 18,5 miliardy korun. Letos do konce července byl výnos windfall tax 18,2 miliardy korun, z toho ČEZ na zálohách za první dvě čtvrtletí zaplatily 15 miliard korun a za další půlrok plánuje zaplatit stejnou částku. Takže co to vlastně je ve skutečnosti windfall tax? Jakási ČEZ daň, respektive je to přehazování příjmů a peněz státu z jedné kapsy do druhé, navíc s obrovským rizikem úspěšných žalob minoritních akcionářů.

To je skutečně povedený kousek v uvozovkách a my jsme na to upozorňovali hned na začátku. Vláda Petra Fialy přes všechny tyto rekordní a mimořádné příjmy vyrobila toto rekordní astronomické zadlužení. Mimochodem, často v souvislosti se státním rozpočtem a s jeho deficitem se hovoří o takzvaných mandatorních výdajích, tedy o výdajích, které jsou povinné ze zákona, a dalších právních norem. Klasicky jde o nejrůznější sociální transfery typu důchodů, nemocenské, podpory v nezaměstnanosti a podobně. Často slyšíme a čteme, že tyto výdaje eskalovaly do nebetyčných výšin, a je třeba je snížit a omezit například zvyšováním věku odchodu do důchodu či snížením poměru důchodu vůči předchozí mzdě seniorů, což zde vládní poslanci proti nám nedávno schválili.

Ovšem pozor, například v roce 2014 byl poměr těchto mandatorních výdajů vůči hrubému domácímu produktu 21 % a jak tomu bylo v loňském roce? Úplně stejně, poměr mandatorních výdajů vůči celkovému objemu našeho hrubého domácího produktu byl i v roce 2023 21 %, mimochodem to samé platí pro poměr objemu výdajů na důchody vůči HDP. Stále je to po celých posledních 10 let cirka 9 %. Skutečným tedy problémem je tudíž eskalace nemandatorních, tedy zbytných rozpočtových, výdajů typu nejrůznějších plateb do zahraničí, a dotačních transferů, takzvané dotační ekonomiky, tedy hlavně neinvestičních dotací privátním subjektům, ať už jde o byznysové aktéry nebo takzvané neziskové organizace s politickou agendou a tedy s politickým vlivem v České republice, právě těch, kteří je platí. Zase to ještě později více rozvedu v konkrétních číslech.

Problémem ještě větším a podstatnějším, především ze střednědobého a dlouhodobého hlediska, je pak stagnace a pokles našeho hospodářského výkonu, který je i podle guvernéra České národní banky hluboko pod svým potenciálem. Příčin tohoto stavu je více a všechny lze postupně odstranit a budeme je muset odstranit, pokud se nechceme propadnout do pozice ekonomicky rozvojové země s vysokým podílem občanů v příjmové chudobě, kam ale také pomalu směřujeme, možná už ani ne pomalu. Ano, mluvím hlavně o regulacích ekonomiky, podnikání a energetiky, nařízeními a směrnicemi Evropské unie. Je to zhouba, je to zhouba pro náš průmysl a pro naši budoucnost. Typickým příkladem je škodlivá společenská energetická politika Evropské unie, opřená o likvidaci některých levných energetických zdrojů skrze zločinný spekulativní systém emisních povolenek.

O obchodování elektřiny a plynu přes komoditní burzy a o další šílená opatření Green dealu, pro která zástupci Fialovy vlády hlasuji v orgánech Evropské unie jako na běžícím pásu. My jsme zde nebo já jsem zde před tímto bodem navrhoval mimořádný bod, aby Česká republika odstoupila od Klimatické dohody v Paříži, od Pařížské dohody o klimatu a vystoupila z toho systému obchodování s emisními povolenkami, protože je to obrovský proinflační tlak, všechno to zdražuje, zdražuje to energii a přispívá to k deindustrializaci České republiky a ke zničení zemědělství a hospodářství České republice. Ale pojďme dál. Zákaz výroby aut se spalovacími motory, emisní povolenky na motorová paliva a na vytápění domácností, které nás čekají, povinné zateplování budov a další věci, to jsou skutečné zdroje propadu české ekonomiky. A bude ještě hůř a jsem přesvědčen, že to nesmíme dopustit. Zbavme se této zátěže a obnovíme tak ekonomický růst České republiky a prosperitu a zvýšíme příjmy státního rozpočtu bez jakéhokoliv zvyšování daní.

Ještě krátce k těm neinvestičním dotacím. Cituji z loňské výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, tedy podle mě nejvyšší kontrolní autority v zemi. Skutečný smysl rozpočtových dotací nahradil formalismus, ministerstva v drtivé většině případů podporují neúčelné a neefektivní projekty. Dotace na průmyslový výzkum činily v roce 2022 10 miliard korun, příslušné projekty ale ve většině kontrolovaných případů nevedly k naplnění jejich deklarovaných ekonomických přínosů v praxi. To znamená - dali jsme 10 miliard na vědu, výzkum, inovace a nepřinesly ani korunu, ani korunu, neprojevilo se to prostě v ekonomice. U prověřovaných projektů byly po třech letech od jejich ukončení skutečné tržby na desetině plánovaných hodnot.

A to je pouze jedna dotační položka nebo dotační titul, jak se moderně říká. My prostě začínáme dávat peníze na ideologii, na něco, co nám nepřinese ani korunu zpátky. Nikdo to nekontroluje a je to obrovská chyba, která se nám samozřejmě v budoucnu vymstí, ale pojďme dále ke zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu a k dotační ekonomice. Cituji dále: "Dotace jsou často ze státního rozpočtu poskytovány na projekty, které nemají absolutně žádný pozitivní dopad a přínos pro společnost." To neříkám já, to říká Nejvyšší kontrolní úřad. "Systém dotací je rozsáhlý, nepřehledný, neřiditelný a administrativně náročný." Taky zase do toho vstoupím, do té citace, víte, kolik je státních úředníků, kteří přerovnávají dotace zleva doprava, zprava doleva, kontrolují, administrují? 30 tisíc minimálně, to znamená 30 miliard korun, které na ně každý rok vynakládáme.

Ale pojďme zpátky ke zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu. Již opakovaně ve veřejné diskusi o tomto návrhu státního rozpočtu zaznělo, že je sestaven nepravdivě, pardon, tak to už je po citaci. Již opakovaně ve veřejné diskusi o tomto návrhu státního rozpočtu zaznělo, že je sestaven nepravdivě, protože výrazně nadhodnocuje některé rozpočtové příjmy a současně nezohledňuje mnohé povinné veřejné výdaje. Obojí v součtu v řádu vyšších desítek miliard korun, uvádí to Národní rozpočtová rada vlády, ekonomičtí poradci prezidenta republiky a vůbec drtivá většina nezávislých ekonomů.

Tak, co k tomu návrhu rozpočtu ještě víc říct, než když se k tomu takhle vyjádří NKÚ, když se k tomu vyjádří Národní rozpočtová rada vlády, a všichni říkají, že velmi diplomaticky, že je to nereálný rozpočet a říkají to prostě proto, že je to pravda. Navíc reálně hrozí i to, že skutečný růst české ekonomiky bude nižší, než jaký vláda při sestavování rozpočtu předpokládala, což bude znamenat další razantní propad veřejných příjmů. I Česká národní banka před pár dny revidovala svoji predikci vývoje české ekonomiky na příští rok směrem dolů, skutečný schodek rozpočtu na příští rok tak může klidně překročit i 300 miliard korun. Ještě k těm příjmům. U toho rozpočtu jsou predikovány příjmy ve výši 2,7 procentního bodu HDP. Já jsem přesvědčen, že toho Česká republika bohužel, a znovu říkám, bohužel, nemůže nikdy dosáhnout.

Letošní rok byl predikován růst HDP o 2,4 procentního bodu, jsme na (nesrozumitelné) procentního bodu, jsme na, pane ministře, na kolika jsme? Na 0,7 nebo 0,6 (Stanjura mluví mimo mikrofon), byl predikován 1,1? No, bude celá jedna a teď jsme 0,7. Tak uvidíme, ale v každém případě rozpočet na rok 2025, predikce 2,7 procentního bodu, a nejenom z důvodu České republiky, ale také z důvodu geopolitického, protože Německo se potýká s obrovskými ekonomickými problémy poklesu růstu ekonomiky a my jsme prostě na Německo maximálně navázáni, nehledáme žádné jiné trhy, na to vláda rezignovala. A jestliže bude klesat Německo, a bohužel zatím klesá, tak se to musí bohužel projevit i v české ekonomice.

Přičemž dle údajů Ministerstva financí ke konci letošního čtvrtletí dosáhl náš státní dluh rekordní výše 3,334 bilionu korun. Na každého českého občana tak připadá poměrný dluh ve výši 306 460 korun. Pamatujete si Kalouskovy poukázky, na šeky, jak každému vypsal? Tam na té složence bylo asi, že každý by měl zaplatit 170? Tak kdyby to Miroslav Kalousek udělal dneska znovu, tak na té složence bude 306 460 korun - pro každého.

Fialova vláda bude rovněž historicky první vládou v dějinách našeho státu, za jejíhož působení vzroste státní dluh o více než 1 bilion korun. Za čtyři roky, co vládne tato vláda, se zvedne státní dluh o více než 1 bilion korun - to se v historii ještě žádné vládě díky bohu nepodařilo. Jsou to vítězství a rekordy, kterými není radno se příliš chlubit.

A jedním z velice konkrétních dopadů tohoto trendu jsou expandující výdaje na takzvanou obsluhu dluhu, dluhovou službu. Víte, jaký je objem této rozpočtové položky na příští rok? Jinými slovy - víte, kolik zaplatíme na úrocích příští rok? 100 miliard korun. To je neskutečné číslo. Tedy zhruba 40 % celkového deficitu. Kdybychom neměli dluhy, tak máme o 40 % menší deficit.

Národní rozpočtová rada k nepravdivosti vládního návrhu rozpočtu uvádí, že předpokládaný odhad příjmů z prodeje emisních povolenek 30 miliard korun nebere v potaz stažení emisních povolenek do rezervy tržní stability, které bylo schváleno na konci května roku 2024. Očekávaný příjem z prodeje povolenek je tak nadhodnocen zhruba o 10 miliard korun. Jako problematické vnímá tento odborný orgán také vládou očekávané příjmy z odvodů organizací vlastněných státem ve výši 8 miliard korun. Jeví se jako velmi nepravděpodobné, že by letošní zisk těchto organizací dosáhl výše předpokládaných odvodů, pravděpodobnější je příjem na úrovni 3 miliard korun. To je komentář Národní rozpočtové rady k této věci. Čili tento údaj je vládou nadhodnocený více než dvojnásobně.

U rozpočtových a plánovaných dotací na podporu obnovitelných zdrojů energie podle Národní rozpočtové rady vláda počítá se změnou legislativy, na základě které budou pro toto vyplácení platit nová pravidla. Návrh rozpočtu by však měl zohledňovat aktuálně platnou legislativu a nemá být založen na možných scénářích, jejichž konkrétní podoba v době sestavování rozpočtu není známá. To znamená, že my dnes hlasujeme - nebo budeme hlasovat o rozpočtu, a přitom nejsou splněna všechna zákonná legislativní kritéria pro to, aby rozpočet mohl být takto napsán.

A není to první a jediný případ, kdy tato vláda Petra Fialy při sestavování rozpočtu to udělala tak jako teď. To samé totiž platí i o převodu (povinnosti) financovat platy nepedagogických pracovníků krajských a obecních škol jejich zřizovateli od příštího školního roku. Neexistuje k tomu platná a účinná legislativa a obce a kraje na to dosud nedostaly od státu peníze. A možná ani nedostanou.

Ministerstvo financí původně navrhlo rozpočet na rok 2025 se schodkem 230 miliard korun. Při jeho projednávání ve vládě se plánovaný deficit zvýšil o 1 miliardu korun pro vysoké školy a o 10 miliard korun na odstranění škod po povodních. Co se týče povodní, to je samozřejmá věc. Ale já jsem doufal, že (se?) těch 10 miliard korun (vezme?) z rozpočtové rezervy, kde ty peníze měly být - bohužel už tam dávno nebyly. Ale co se týče těch 10 miliard korun, těm lidem na severní Moravě se prostě musí pomoct, protože ta věc je katastrofická.

Národní rozpočtová rada vlády rovněž kritizovala to, že těchto 10 miliard na povodně není v návrhu rozpočtu účelově vázáno. Ale já jsem o tom mluvil s panem ministrem v televizi a pan ministr potvrdil, že je - tak to je dobrá zpráva. Cituji. Nepřiřazením účelovosti hrozí použití těchto prostředků pro krytí jiných, s povodněmi nesouvisejících výdajů a ohrožení plnění limitu strukturálního salda. Tak to doufám, že neplatí, protože pan ministr potvrdil, že je to účelově vázáno, a já z toho mám radost, protože se ty peníze dostanou lidem, kteří byli povodněmi nejvíc postiženi, a to je určitě dobře.

Dále v rozpočtu chybí peníze na důchody. Podle Národní rozpočtové rady jde až o 7 miliard korun. Už letos půjde na důchody zhruba o 5 miliard korun více, než předpokládá rozpočet na rok 2024. Plánovaný meziroční nárůst výdajů na důchody o 1,2 miliardy korun je mírně nižší než objem dodatečných prostředků vyplývající ze zákonné valorizace, který byl ze strany Ministerstva práce zveřejněn, a má činit 12,2 miliardy korun. Zároveň však aktuální propočty Národní rozpočtové rady ukazují, že objem letos vyplacených prostředků na důchody bude asi o 5 miliard vyšší, než předpokládá rozpočet. Pan ministr tady kynul, že to tak není, ale já říkám, na co jsme se dívali my a co také potvrzuje Národní rozpočtová rada.

Skutečný meziroční nárůst objemu prostředků tak pokryje dodatečné výdaje související s valorizací méně než z poloviny, a rozpočtovaná částka na rok 2025 je tedy podhodnocena v rozsahu 5 až 7 miliard korun. Národní rozpočtová rada tedy konstatuje, že návrh rozpočtu nerespektuje v některých položkách principy reálnosti a úplnosti. To má negativní dopady na kvalitu rozpočtového procesu, transparentnost, srozumitelnost veřejných financí a zejména pak na pravděpodobnost dodržení zákonem stanoveného limitu strukturálního salda. To jsou vážná slova.

Vláda rovněž neříkala pravdu, když tvrdila, že bude snižovat strukturální deficit o 1 procentní bod HDP ročně. To by znamenalo zhruba minimálně o 70 miliard ročně, a to bychom teď byli v situaci, kdy bychom schvalovali deficit státního rozpočtu, který by byl 280 miliard - a nikoliv 350. Nyní vláda tento svůj veřejný závazek a slib popírá. Prý: my jsme to nikdy vlastně neříkali. Ale říkali to i v různých televizích - tak asi si to vymysleli stejně jako my - nebo nevím. 30. března 2023 řekl premiér Petr Fiala na tiskové konferenci toto, cituji: Připravujeme taková opatření, abychom snižovali strukturální deficit o 1 procentní bod HDP ročně. Tak posuďme, kdo říká pravdu a kdo ne. Ve skutečnosti ovšem tempo snižování strukturálního salda nebude ani půl procenta. A když od celkových příjmů rozpočtu odečteme příjmy z windfall tax, kterou jako mimořádný příjem nelze do strukturálního deficitu počítat, bude se rozsah takzvané konsolidace, která podle mého názoru žádnou konsolidací veřejných financí není, v podání této vlády limitně blížit nule.

A jdeme do finále. Ministerstvo financí očekává, že ceny příští rok porostou v průměru o 2,3 %. Očekávané příjmy rozpočtu z daní ale stoupají násobně rychleji. A není to tím, že by se čekal prudší růst ekonomiky, který by přinesl vyšší mzdy, vyšší firemní zisky - a z nich samozřejmě i vyšší výběr daní, to by přece bylo ideální. Důvod je jiný: velmi razantní růst daní. Stoupne například sazba daně z příjmů firem, zvyšují se znovu povinné odvody živnostníkům - to je ten bod, jak Petr Fiala říkal to, co se jim povedlo, že se jim povedla ta podpora podnikání, že to, co slíbili, dodrželi - tak to jsou ty znovu zvýšené povinné odvody živnostníkům. Ruší se osvobození od daně z příjmu při prodeji podílu ve firmách. A navzdory tomu, že už stát nemá žádné mimořádné výdaje na kompenzace cen energií, pokračuje daň z neočekávaných zisků, takzvaný windfall tax, pro největší firmy v energetice, financích a petrochemii, tedy de facto daň pro ČEZ, takzvaná ČEZ daň.

Celkové příjmy se v příštím roce mají zvednout z 1,94 na 2,086 miliardy korun, což je proti bilionu korun, což je proti letošnímu roku vzestup o 7,5 procenta. To je skoro třikrát rychlejší růst, než kolik mají stoupnout ceny, než kolik bude inflace. Důvodem je markantní růst daní z rozhodnutí této vlády. A čísla mluví jasně: inkaso daně z příjmů fyzických osob má stoupnout o téměř 19 procent, u daně z příjmu právnických osob o 13,5 procenta, u DPH o 7 procent. Deficit rozpočtu se nesnižuje proto, že by vláda omezovala výdaje a šetřila, tak jak to sama říkala před tím, než se dostala k moci a než se stala vládou. Ty naopak proti letošnímu roku stoupají o 126 miliard korun. Výdaje stoupají o 126 miliard korun, tedy o 5,7 procenta. Téměř dvakrát rychleji rychleji, než má být očekávaný růst cen.

Ani takto však vláda neplní svůj slib, že bude meziročně snižovat deficit o jeden procentní bod HDP ročně. Kdyby ho dodržela, musel by schodek klesnout minimálně o 70 miliard. Skutečnost není ani na třetině této sumy. Výdaje na důchody a sociální dávky se zvedají meziročně o 3 procenta, tedy jen mírně rychleji, než má činit očekávaný vzestup cen, tedy inflace. Jsou velmi podobné. To zvyšování důchodů je velmi podobné jako inflace. Koneckonců dneska se zvyšuje a dosahuje podle mě někde hodnoty okolo 2,4 procenta.

Výdaje na platy rostou o 2,2 procenta, tedy ani tolik jako inflace. Kde tedy rostou výdaje nejrychleji? No, hádejte! Ano, hádáte správně, v oblasti neinvestičních transferů, tedy dotací. O 35 procent například v segmentu dotací neziskovým a podobným osobám. Neziskovým osobám - těch, které tady uplatňují vliv i jiných zemí, jiných států a jiných organizací. Z 19,7 miliardy na 26,7 miliardy korun neziskovky. Téměř 30 miliard v příštím roce. O 72 procent rostou výdaje na dotace podnikatelům z loňských 7,5 miliardy na 13 miliard korun.

Dámy a pánové, vláda slibovala snižování rozpočtového deficitu a strukturálního salda, slibovala nám všem nezvyšování daní a slibovala konec dotačního byznysu. Návrh státního rozpočtu na rok 2025 jde ve všech těchto ukazatelích přesně opačným směrem. Bohužel ke škodě České republiky. Proto poslanci hnutí SPD tento návrh státního rozpočtu pro rok 2025 nemohou podpořit a budeme hlasovat proti tomuto návrhu.

Děkuji za pozornost.