Vláda se snažila svými opatřeními ochránit zdravotní stav našich občanů, ale udělala prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví chybu a dostala se tím do stavu, že všechna následující řešení jsou pro ni nepříjemná. Tento týden zároveň probíhá lítý boj ve vládní koalici o prodloužení nebo neprodloužení nouzového stavu. Shrňme si, proč je to podstatné, jaké jsou další možnosti kromě opatření vydávaných v nouzovém stavu a jak do toho zasáhl rozsudek Městského soudu v Praze.
Nouzový stav se řídí podle zákona o krizovém řízení, tzv. krizový zákon (č. 240/2000 Sb.), dále zákonem o hospodářských opatřeních pro krizové stavy (č. 241/2000 Sb.) a celou krizovou legislativu zastřešuje ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (č. 110/1998 Sb.). Nouzový stav je jen jedním z možných opatření předvídaných krizovou legislativou. Odstupňovaně máme tyto možnosti: stav nebezpečí, stav nouze (to jsou dvě mírové možnosti) a další dvě možnosti už mají tzv. vojenský rozměr (stav ohrožení státu, válečný stav).
Stav nebezpečí je užitečný instrument, který je zakotvený v krizovém zákoně, ale bohužel ne v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb.. Ten vyhlašují jednotlivé zasažené kraje (jejich hejtman) nebo jen jeden kraj (v Praze primátor) pro území kraje nebo jeho část (ten by také šlo případně použít v podobné situaci šíření epidemie), spíš se však používá na lokálně omezené problémy, jako velké vichřice, povodně, požáry apod. Proti tomu je stav nouze upraven ústavním zákonem č. 110/1998 Sb. a vyhlašuje ho vláda ČR pro vymezené území (třeba celá ČR) na určitou dobu. Pokud má trvat déle, než jeden měsíc musí to už být se souhlasem Poslanecké sněmovny. Nyní jsme ve fázi, kdy už pomalu končí prodloužený nouzový stav (do 30. dubna 2020).
Pokud by teď vláda chtěla prodloužit nouzový stav, potřebovala by ho nejdříve schválit sama, následně by návrh, jako minule, poslal předseda vlády předsedovi Poslanecké sněmovny a ten by musel svolat schůzi, aby takový návrh projednala. To se zatím nestalo a další jednání Sněmovny je naplánované až na 5. května 2020, tedy pět dní po skončení současného nouzového stavu. Je samozřejmě vždy možné svolat mimořádné jednání Sněmovny. Napřed se zdálo, že na prodloužení nouzového stavu před tento týden přerušeným zasedáním Sněmovny vláda snad zapomněla (přitom původně chtěla prodloužení na celý měsíc, ale v SPD jsme požadovali termín co nejkratší). Nakonec se ukázalo, že na věc dalšího prodloužení nouzového stavu jsou zásadně rozdílné názory ve vládě mezi ministry za hnutí ANO a ministry ČSSD.
Nečekaný zásah do úvah, co s tím dál, však právě dnes udělal Městský soud v Praze. Ve stejný den, kdy vláda chtěla sdělit, jestli prodlouží nebo neprodlouží nouzový stav, soud zrušil s účinností od 27.4. čtyři opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví podle Zákona o ochraně veřejného zdraví. Když vláda v této souvislosti nic neudělá, v pondělí se otevřou obchody a jiné provozovny. Soud tím vlastně Ministerstvu zdravotnictví zakázal dělat taková opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví a nutí vládu použít silnější instrument, tedy krizový zákon anebo všechna restriktivní opatření přestanou platit.
Mezitím ale stejně uvažujme, co by se dalo udělat, kdyby nouzový stav skončil. Protože pak už snad ani soud nebude moci nutit vládu postupovat jedině podle krizového zákona, když jsou i jiné legislativní možnosti. Naše ostatní zákony přeci nikam nezmizely.
Takže pokud by vláda nouzový stav neprodloužila a ten by skončil k 30. dubnu, nabízí se například následující možnosti. Podle § 69 zákona o ochraně zdraví: omezení cestování z některých oblastí (jestli z celého zahraničí, to je po tomhle soudním rozsudku diskutabilní - spíš by se musel použít krizový zákon), zákaz nebo omezení slavností, kulturních představení, sportovních utkání, uzavření škol, hotelů a restaurací. Je tam také obecná možnost přijmout další opatření a činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku (třeba roušky). Je skvělé, že i tento zákon umožňuje vyžádat součinnost Policie ČR, lze také vyčlenit nějaké objekty v majetku státu pro účely karantény atd.
Co se týká Zákona o zadávání veřejných zakázek (č. 134/2016 Sb.), tak ten nabízí možnost v § 29 použít výjimku (a tedy nezadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení) v případě veřejné zakázky v rámci zvláštních bezpečnostních opatření (např. opatření podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, podle krizového zákona nebo zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy), případně ještě, pokud by provedení zadávacího řízení ohrozilo ochranu základních bezpečnostních zájmů ČR. Takže k tomu, abychom měli např. dostatek ochranných prostředků i nadále bez výběrového řízení, tak k tomu nouzový stav také nepotřebujeme.
Nejsme v SPD pro protahování nouzového stavu, ale aktuální rozsudek Městského soudu v Praze je novinka, po kterém bude třeba hledat řešení typu: když je vyhlášen nouzový stav, použijte pro rozsáhlá opatření přednostně krizový zákon, když není vyhlášen, postupujte podle jiné legislativy. Je třeba jednat obezřetně a s ohledem na zdravotní, ale i ekonomické a sociální zájmy našich obyvatel, abychom z koronavirové pandemie vyšli my všichni co nejvíc v pořádku. Je to opravdová zkouška osudu, ve které zatím Česká republika obstála se ctí. Dnešní rozhodnutí Městského soudu v Praze je však zkušenost, která bude stát naše daňové poplatníky spoustu peněz, protože v případě žalob na stát ze strany podnikatelů za ušlý zisk se bude jednat o stovky miliard korun. Řešením ze strany vlády bude zřejmě další deficit anebo zvyšování daní, popřípadě oboje. A prodlužování nouzového stavu je nežádoucí, protože u většiny našich občanů už pomyslný pohár "koronavirové trpělivosti" pomalu ale jistě přetéká. Nutno dodat, že není divu. Navíc vláda řekla jasně, že pokud po Velikonocích bude pokles nakažených, tak není důvod nouzový stav prodlužovat. To se také děje. Potřebujeme se vrátit do škol a do práce a připravit se na ekonomickou krizi, která bohužel přijde. A to bude teprve problém a nejen pro vládu.
