Rozdíl oproti dosavadnímu stavu je v tom, že dříve byla odpovědnost za škodu na majetku uplatňována vůči státu a nyní bude celá věc rozdělena tak, že konkrétní škoda na majetku, která vznikne, uhradí konkrétní organizační složka ze svého rozpočtu, to znamená subjekt, který škodu zavinil. Bude tedy stanoven konkrétní odpovědný subjekt a s tímto příslušným subjektem a odpovědným pracovníkem bude proveden zápis a bude stanoven další postup uplatnění nároku na náhradu škody. Je evidentní, že SPD je jediné hnutí, které dnes hájí národní zájmy a tento zákon je tedy pomyslná první vlaštovka.
Dalším úspěchem SPD ve Sněmovně, konkrétně ve čtvrtek 28.11.2019, je to, že Poslanecká sněmovna zamítla změnu článku 124 Římského statutu Mezinárodního soudního dvora. Pokud by totiž tato novela prošla, měl by Mezinárodní trestní soud přednost před národními státy při vyšetřování a souzení zločinů označených za válečné. To je v rozporu s naší Ústavou a jednalo by se o další vlamování se mezinárodního práva do českého práva. Takové pokusy jsou prakticky neustávající. Musíme být velmi pozorní a vždy se tomu bránit.
Dalším takovým příkladem je totiž Istanbulská úmluva, která by podobným způsobem narušovala české právo a podřizovala nás všechny rozhodováním nadnárodního orgánu (Grevio) a také, nenápadně, orgány Evropské unie. Pod rouškou větší ochrany práv žen je nám vnucována agenda LGBTI, snižování významu rodiny, navíc jsou trestné činy v ní uvedené už dávno součástí našeho právního řádu, který je naopak řeší ještě v širším kontextu. Pokud by v budoucnu bylo potřeba v oblasti ochrany práv žen a dětí něco upravit, dá se to snadno udělat v rámci již existujících instrumentů, netřeba do toho zapojovat nadnárodní subjekty. Dalším důležitým úkolem pro SPD je tedy zabránit ratifikaci Istanbulské úmluvy. Na Slovensku už dokonce podruhé její ratifikaci zamítli. Je vůbec s podivem, že stejná otázka musela být dokonce řešena dvakrát.
A samozřejmě kromě návrhů zákonů, které už máme ve Sněmovně, musí SPD neustále pozorně sledovat vývoj v oblasti migrační legislativy. Zrádné je to, že tato agenda se nenápadně připravovala, a stále připravuje, hlavně ze dvou směrů: z orgánů Evropské unie a z mezinárodních organizací. Je čím dál pravděpodobnější, že je to vše řízeno z jednoho řídícího centra, protože, když neprojde návrh na úrovni EU, už je tu návrh třeba z nitra OSN. Na úrovni EU se poslední dobou jedná o pokusy zřídit jeden nadnárodní migrační úřad a bez změny zakládajících smluv EU si za pochodu „urvat” pro EU další kompetence tam, kde se některé státy, hlavně státy V4 (případně V4 plus) brání. Žádný takový pokus o instalování migračních kvót shora systémem „o nás bez nás” nebude hnutí SPD mlčky tolerovat, jak to často dělají jiné opoziční, občas i koaliční strany ve Sněmovně.
Další věcí je aktuální omezování a zpřísňování podmínek pro naše legální držitele zbraní. Jedná se celkem o více než 300 tisíc našich občanů. Normu zakazující některé poloautomatické zbraně či zásobníky navrhla Evropská komise v reakci na teroristické útoky v Evropě. Přitom v podstatě všechny tyto teroristické útoky byly zpáchány budťo nelegálně drženými zbraněmi, nebo sečnými a bodnými zbraněmi, popřípadě automobily. Soudní dvůr EU ale českou žalobu proti směrnici zamítl. Přitom podmínky pro držení zbraní jsou již dnes u nás téměř nejpřísnější v Evropě. Podle Česka úprava zasahuje do práv vlastníků legálně držených zbraní. Soudní dvůr EU ale konstatoval, že unijní směrnice není diskriminační a neporušuje unijní zásady, jak namítá ČR. Evropský soudní dvůr tímto zamítnutím žaloby směřuje k dalšímu omezování práv občanů národních států a jedná se o neuvěřitelný diktát ze strany orgánů EU. Je to darebáctví a tuto směrnici je potřeba revidovat. Jaké ale bude další omezování práv občanů jednotlivých členských států ze strany orgánů EU? Raději nedomýšlet!
Radovan Vích
Poslanec, člen předsednictva hnutí SPD a místopředseda Výboru pro obranu
