U motivací jednání v Bruselu lze vidět ideologický základ plus udržení velmi dobře placených pracovních míst. Proto jsou už roky svolávána různá jednání členských států, kde jsou prezentovány nejnovější nápady a aktivity úředníků z Bruselu. Tam se také snaží přijít na to, jestli se třeba nenajde nějaká další problematika. Pokud ano, je z toho podnět, kterého se bruselská mašinérie nadšeně chopí. Dřív to nejprve dostalo podobu doporučení, o tom se diskutovalo, zjistily se další detaily. Pak už z toho nebylo jen doporučení, ale směrnice, která se měla převést v určené lhůtě do právního řádu všech zemí EU. To úředníci čas od času vyjeli zkontrolovat. Případně pravidelně chtěli tabulky porovnání textů.
Ale spoustě zemí se do toho buď nechtělo, nebo se implementace směrnice „zaparkovala” v Parlamentu. Evropská komise tedy přeřadila na vyšší integrační rychlost. Přijímají se rovnou nařízení, která platí přímo. Takže se na nic dalšího nečeká. Taková nařízení už se dají považovat za obdobu jakýchsi „zákonů Evropské unie". Problém je ovšem s tím, jak se s takovou legislativou občané České republiky mají seznamovat. Právo členských států se stává dost nepřehledné.
A také vzniká otázka, na co tedy jednotlivé členské státy mají parlamenty, na co mají parlamentní volby. Ten vývoj je vcelku děsivý. Hlavně když si uvědomíte, že jsou silné tendence prosadit konec práva veta v těch posledních oblastech, ve kterých ještě platí. Tedy že by se o všech záležitostech na úrovni EU rozhodovalo buď přímo v Bruselu nebo za účasti členských států, kde by ale všechny ty státy neměly rovnoprávné postavení, počítá se to hlavně podle počtu obyvatel. A protože má Česká republika pouze přes 10 milionů obyvatel, je to problém, protože nemáme stejnou sílu jako třeba Německo. A co teprve Litva, Lotyšsko, Estonsko. Tam je to zřejmé. Takový systém směřuje k tomu, aby jedni rozhodovali (velké západní státy, ze střední Evropy by bylo slyšet maximálně Polsko) a ti druzí by museli poslouchat na slovo (ČR, Slovensko, pobaltské státy a další). Tam to přesně směřuje.
Zdálo by se, že právě takovému přesunu pravomocí by měla jakákoli rozumná česká vláda bránit. Vláda Petra Fialy to evidentně a podle všeho záměrně nedělá. Naopak. Zrušení práva veta některým jejím členům (např. Pirátům) připadá jako dobrý nápad. Ti další o tom mlčí. Měli by se snad hlasitě ozývat, že to určitě nikoli. Ale nedělají to. Od prezidenta Petra Pavla navíc přicházejí výzvy pro přijetí eura. To by bylo další zásadní oslabení pravomocí a suverenity našeho státu. To předchozí dva prezidenti, Václav Klaus i Miloš Zeman, za svého působení v úřadu, se proti odebírání pravomocí ČR ozývali dlouhodobě a velmi hlasitě. Dnes proti takovým postupům vystupuje jen parlamentní opozice. To je velmi smutné.
Nějak moc ani nepronikají do veřejného prostoru názory odborníků, pokud tedy nejsou pro osekání pravomocí ČR ve prospěch EU. Je škoda, že z veřejné diskuse prakticky vymizely názory odborníků z vysokých škol a významných institucí odmítajících zavedení eura. Tedy že nefunguje veřejná diskuse o významných otázkách (třeba u amerických stíhaček F-35). Pevně doufám, že přestane systém „jen jednoho povoleného názoru”, i novináři se osmělí diskutovat i trochu kontroverzněji. Nejen na internetu. Potřebujeme uchránit svobodu slova a pluralitu názorů v rámci veřejné diskuse. Pokud tomu tak není a probíhá novodobá cenzura „je něco shnilého ve státě dánském“, řečeno slovy klasika.
