Příliš dlouho se toto riziko odsouvalo do pozadí, až se objevilo s razancí, která nám všem může výrazně změnit životy. Vzpomínám si, když v roce 2009 probíhala u nás volební kampaň do Evropského parlamentu, už tehdy to bylo jednou ze zásadních otázek. Co se od té doby udělalo? Dost málo. V té době se prohlubovala ekonomická krize kapitalismu a ekonomiky téměř všech zemí světa zažívaly propad. Už tehdy mnozí varovali. Jejich obavy byly spojeny převážně s tezí, že ekonomiky zemí třetího světa budou padat více než těch vyspělejších a životní úroveň obyvatel tam bude proto klesat rychleji. Politika EU v té době se především zaobírala nikoliv počty, ale zdůrazňovala integrační potenciál imigrantů. Kvóty na jejich přerozdělování tehdy na stole ještě nebyly.
Nebyl k tomu vlastně ani příliš důvod. Ne že by žádní imigranti neexistovali, ale bylo jich jen takové množství, které byla Evropa schopna zvládnout. Proč? Protože se jich tolik do Evropy nepokoušelo dostat. A z jakého důvodu? Je to jednoduché: Ostrahu vnějších hranic EU včetně těch námořních nezajišťovala jen EU, ale i severoafrické státy samy, které za to byly od EU dobře placeny. Jak Egypt, Libye, Alžírsko, Tunisko i Maroko v tomto EU významným způsobem ulehčovaly situaci. Bohužel pro Evropu však došlo v severní Africe k velkým změnám. Nebyly zdaleka způsobeny jen vnitřním pnutím v těchto zemích, ale sama EU za vydatné pomoci USA se na nich velmi podepsala. Nepotřebovala k tomu ani mandát RB OSN a jednala na vlastní pěst. To, co jsme si tehdy zaseli, dnes musíme sklízet.
Nejde přitom jen o migraci z jiných kontinentů, máme zde i spoustu běženců, kteří opouštějí chudší evropské země a jdou za vidinou lepšího života do bohatších. Do Německa prý v letošním roce od ledna do května přesídlilo i čtyřicet tisíc Kosovců. Jsem tímto číslem ohromen. Mnozí nám přeci tvrdili, že Kosované mají touhu žít ve vlastním státě a k tomu jim EU pomohla. O tom, že by jej chtěli hromadně opouštět, se nemluvilo.
Vraťme se ale k běžencům z Afriky. Jak všichni víme, je jen hrstka imigrantů emigrujících z důvodů politických, víry či jiného útlaku spojeným s nedodržováním lidských práv. Utečenci prchající před rozpínavostí samozvaného Islámského státu se k nim jistě počítat dají. Bohužel k nim se přidává větší skupina, která prchá z důvodů ekonomických. Očekávají, že v Evropě se jejich situace zlepší. Ano, jejich očekávání jsou pravdivá. Evropa do dnešní doby byla skutečně ekonomicky schopna jim zajistit vyšší životní úroveň než země jejich původu, neboť doma neměli mnohdy vůbec nic. I když v Evropě na tom byli mnohdy evropským pohledem velmi špatně, pro uprchlíky samotné to jejich očima mohl být až nečekaný luxus – například, i když nemáte žádné zdravotní pojištění a jste na tom špatně, postarají se o vás. Nemáte-li kde bydlet, existují charity, kam se můžete obrátit. Pokud tam neuspějete, je zde spousta ghett a prázdných objektů, kde se dá nějak žít, a pokud je vás hodně a stát nemá jinou alternativu, nechá vás tam. Nehrozí vám zde každodenní boj o holý život.
Ale my jsme zde v první řadě povinováni dbát na zájmy občanů ČR. Pokud nebude EU rychle jednat a nezačne řešit příčiny migrace v místě jejího vzniku a nezajistí urychlené zničení Islámského státu, budeme muset jednat my. Naše země sama není schopna tento problém vyřešit, je však schopna zajistit ochranu našich hranic. Volný pohyb osob v EU tím dotčen nebude, neboť tuto výhradu mají všichni, kdo v ní pobývají legálně. Ty ostatní k nám pouštět nemusíme a podle platných zákonů ani nesmíme.
Když říkáme, že určitý počet uprchlíků bychom přijmout mohli, vytváříme problém, který je v tom, že ty, co přijímáme, jsou mnohdy ti, kteří ve své zemi původu tvoří minimálně střední třídu. Po jejich odchodu pak ona země ztrácí právě ty, na kterých by měla stavět nové základy. A to je špatně!
Problémem tohoto světa nejsou primárně ani xenofobie či humanismus. Jedno s druhým musí najít stejnou řeč, všichni jsme lidé. Problémy této planety jsou způsobeny nespravedlivým přerozdělováním světového bohatství! Není možné, aby deset procent lidí (mnozí členy Bilderbergu) vlastnilo devadesát procent světového bohatství. To je důvod, který způsobuje migraci. Při spravedlivějším poměru bychom dnes nemuseli o tomto vůbec jednat. Uvědomme si, že v krátkém horizontu hrozí přesuny ne stovek nebo tisíců lidí, ale stovek tisíc a milionů.
