Jistě, nejnovější případ, kdy si dívka spletla kominíka s džihádistou, nebo když v červnu u nás v Uherském Hradišti zadrželi folkloristy z Beninu, to jsou bizarní situace. Nicméně podstatné je, proč se to vůbec děje. Jestliže Tomio Okamura v Poslanecké sněmovně prohlašuje, že podle Europolu už do Evropy pronikly tisíce bojovníků Islámského státu, a pak se o tom široce diskutuje v médiích, tak je naprosto logické, že se to na pocitech a náladách lidí musí podepsat. Chápu, že populistům je úplně jedno, co se děje s naší společností – důležité jsou pro ně hlasy; ale mně to rozhodně jedno není. Nehledě na to, že pan Okamura, bývalý senátor za brodsko-kloboucký region, taky nepředstavuje vzor rasové čistoty. Vzpomínám si, když tady vymetal kdejakou místní tancovačku. Tehdy rozhodně nepřinášel poselství boje proti imigrantům. Nyní vyzývá k referendu o tom, zda si lidé přejí sdílet republiku s cizinci. To aby si pomalu začal balit kufry a shánět byt v Tokiu, protože jak by takové referendum za současné situace dopadlo, to je celkem jasné.

Přečetl jsem si rozhovor s Radmilou Kleslovou v Právu. Vždycky jsem měl nějakou konkrétní představu o tom, co znamená slovo arogance, tedy jak se zhruba projevuje arogantní člověk. Přehodnotil jsem to. Je vidět, že kariéra v StB zajímala opravdu zvláštní sortu lidí. Paní Kleslová se v rozhovoru například zmínila o tom, že v podstatě nechápe tu nenávistnou kampaň, kterou proti ní „kdosi“ (možná bývalí kolegové z práce?) rozjel. Práce pro ČEZ ji totiž bavila a dělala ji ve svém volném čase, čili to byl takový její koníček – asi jako když někdo lepí letadýlka. A těch sto tisíc měsíčně vlastně vůbec nebylo pro ni, ale na provoz její kanceláře. Dodala, že z pozice voleného zástupce není na vydělávání peněz v polostátních firmách vůbec nic závadného, protože kdo ví, jak dlouho ještě zůstane volenou zástupkyní; a z čeho by pak žila, že? Teď sice přemýšlí, že by pronikla za Hnutí ANO do Poslanecké sněmovny, ale možná to nebude tak jednoduché. Těžko říct, co paní Kleslové vzkázat. Možná úplně stačí, že to myslí vážně a nebojí se o tom veřejně promluvit. Přeji si, aby v rámci Hnutí ANO působila co nejdéle.

V neděli proběhnou v Řecku parlamentní volby. Favorit tentokrát není žádný, protože jak levicová SYRIZA, tak pravicová Nová demokracie mají zhruba třicetiprocentní podporu. Vyloučená proto není ani vláda velké koalice; země potřebuje pouze stabilní vládu, která bude plnit funkci administrátora nadiktovaných podmínek. Když před půlrokem vyhrála v Řecku levice, okamžitě s velkou pompou a za zvuku vuvuzel zrušila všechny do té doby vyjednané dohody mezinárodními s věřiteli, resp. přerušila vyjednávání s tím, že si Řekové zasluhují lepší podmínky. Přitom Řecko v dohodách hrálo alespoň důstojnou roli, jakkoli tahalo za kratší konec provazu. Bylo to proto naprosto šílené a nepochopitelné a realizace toho bláznovství dopadla přesně tak, jak každý racionálně uvažující člověk musel předpokládat. Díky vlastní sebevražedné politice je dnes Řecko zemí, která o sobě vůbec nerozhoduje – stalo se obyčejným kašpárkem. V plné nahotě se ukázalo, kam může vést populismus a nesplnitelné sliby. Nebezpečné a zdánlivě nepochopitelné je, kolik voličů na něco takového slyšelo. Tuším, že kdybychom se ocitli v podobné situaci my, že by to dopadlo v podstatě stejně. A to není pěkná předtucha…