Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, musím nějak podrobně analyzovat, co je předmětem sporu v tomto zákoně. Především je to dopad navrhovaných ustanovení na Národní park Šumava. Bohužel se to ukazuje i ve Sněmovně, debata se už dávno nevede ve věcné rovině. Nabrala hysterickou a naprosto absurdní podobu. Přiznám se, že jsem velmi zaražen těmi stovkami, možná tisíci emaily namířenými proti senátnímu pozměňovacímu návrhu. Některé z nich možná píší lidé z vlastní iniciativy a s vlastním názorem. Těžko se ale zbavit dojmu, že drtivá většina z nich je dílem naprosto cílené a profesionálně vedené kampaně. Za ní stojí šikovné a mediálně proškolené nevládní organizace. Každopádně se asi shodneme na tom, že lobbistický tlak, který tato skupina vytváří, je nesrovnatelný s jakoukoli jinou oblastí, kde se lobbisté pohybují a kteří jsou také předmětem docela zásadní debaty.

Protože jsem si alespoň některé z těchto dopisů poctivě přečetl, nemyslím takové ty jednoduché dopisy o dvou větách, ale některé dopisy věcnější povahy. Jsem přesvědčen, že skutečně jen minimum, jen minimum z těch pisatelů skutečně ví, jaké změny Senát přijal a co pro šumavský národní park znamenají, nebo neznamenají. Většinou neznají ani text ze Sněmovny. Ani se nedivím. Určitě jejich snahou není pročítat texty projednávaných zákonů. Na těch emailech, a už to tu bylo také řečeno, je zajímavé vlastně jediné - odkud jejich pisatelé pocházejí. Mnoho z těch lidí, a já to pouze konstatuji, žádné bližší informace o svém bydlišti neuvádí, anebo má v drtivé většině, pokud to, co uvádí, je pravdivé, tak je bydliště na hony vzdálené nejenom Národnímu parku Šumava, ale i ostatním národním parkům. Ale budiž. Každý se může vyjadřovat k těmto problémům. Může se k tomu vyjadřovat každý občan České republiky.

Mrzí mě, že na vlnu podporovanou tou nátlakovou skupinou některých ekologů najala i některé média, často bez znalosti věci. Například předminulý týden jsem se ptal jednoho minimálně v regionu docela známého redaktora podporujícího vznik takzvané divočiny na převážné většině území Šumavy a stranící a bezvýhradně poslanecké verzi zákona, zda si vůbec pozměňovací návrhy Senátu přečetl. Nepřečetl. Na mnou třikrát opakovanou otázku, mi odpověděl, že nikoliv, protože vychází ze stanovisek vědecké obce. Připadne mi, že k dokonání této absurdní hry chybí ještě nechvalně známé vyjadřování takzvaných pracovních kolektivů před listopadem 1989.

Přesto mezi těmi dopisy jsou dopisy lidí, kteří hluboce milují přírodu na Šumavě a mají hluboký vztah ke svému bydlišti. A jeden takový dopis na nikoho neútočí - na rozdíl od jiných. A jeden takový dopis, alespoň podstatnou pasáž toho dopisu, bych si dovolil přečíst. Jenom podotýkám, že se jedná o vysokoškolskou studentku, obyvatelku šumavských Prášil.

"Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi vyjádřit se k palčivému tématu schvalování z úhlu pohledu člověka, který ze Šumavy nejen pochází, ale místo svého původu hluboce miluje a z kauz, které se točí kolem schvalování zákona, ho skutečně bolí u srdce.

Dovolte mi připomenout, že na rozdíl od ostatních národních parků na území České republiky je Šumava jedinečná v tom, že přímo v centru národního parku žijí lidé. A není to nijak zanedbatelné období, ale řády staletí. Vždy tu žili lidí, kteří svou krajinu milovali a pečovali o ni i přes všechny strasti historie i ročních období. Pevně věřím tomu, že pouto mezi místními a lesnatými kopci bylo od věků velice pevné. Život na současné Šumavě je často idylický, rovněž náročný a zejména logisticky složitý. Podpora rozvoje této oblasti je nutná i pro toto zachování rovnováhy mezi lidmi a přírodou.

Přese všechno věřím, že nikdo z nás, opravdových Šumaváků, nestojí o to, aby zde rostly developerské projekty. Naopak, velmi si přejeme zachovat přírodu takovou, jako zde máme. I přes nepůvodnost většiny současného porostu. Máme potřebu hájit území, do kterého jsme se narodili a hluboce jej milujeme.

Návrh zákona, který Sněmovna předložila, se může zdát šťastný, přijatelný pro ostatní tři národní parky. Ne však pro Národní park Šumava právě proto, že součástí této jedinečné biosféry jsou rovněž její obyvatelé. Od doby, kdy jsem pobrala trochu rozumu, vnímám, že se ze Šumavy stala biologická laboratoř, kterou mnozí zaměstnanci národního parku pro nepůvodnost porostů opovrhují a touží situaci změnit. Zasadit se o to, aby začala růst nová generace smíšených lesů i za cenu nekonečných mýtin, kde jsou mrtvé lesy a obnova dle tohoto scénáře může trvat staletí. Současnou situaci však nikdo neřeší. Ať už je to změna povětrnostních podmínek nebo vysychající prameny toků. Šumava má jednu velkou nevýhodu oproti ostatním národním parkům. Je příliš velká na to, aby se její bezzásahové zóny neprodyšně uzavřely po vzoru Národního parku Bayerischer Wald, jehož rozloha je několikráte menší, což je nutný a nepominutelný fakt.

Věřím tomu a snažila jsem se dostatečně si nastudovat fakt, že senátní návrh není zdaleka tak katastrofální, jak jej média označují. Troufám si tvrdit, že inspiraci nachází i v zákonech o Národním parku Bayerischer Wald, který je nám na Šumavě velikým vzorem výtečně fungujícího národního parku. Ty vysněné změny vzrostlých smíšených lesů tak, jak o nich píše Karel Klostermann, přijdou, ale toho se my nedočkáme. Možná ani naše vnoučata. Ale právě za tento přirozený vývoj bych si přála, abyste se postavili. Ne za radikalitu aktivistů, ne za strach z developmentu, ne za sílu médií, ale za lidi, kterým kousky milované Šumavy proudí krví a mají ji velmi hluboko zakořeněnou ve svých srdcích."

Tolik z podstatné části dopisu Kateřiny Kabátové, abych uvedl toto jméno.

Nyní bych se chtěl vrátit k tomu samotnému senátnímu návrhu zákona. Jsem z Plzeňského kraje, na Šumavu jezdím. Dokonce můj dědeček tam stavěl vodní elektrárnu, když jsem byl malý, tak mě tam vždycky na Čeňkovu pilu přivedl, takže mám jakési pouto k této oblasti. Já jsem skutečně neslyšel od žádného starosty ani obyvatele tamních obcí, že by chtěli řešit národní park. To jsem skutečně neslyšel. Chtějí pouze jediné: přežít ve svých obcích tu masivní snahu o vytváření další divočiny.

Pokud pan ministr zde mluvil o tom, že nabízel, dokonce několikrát nabízel starostům šumavských obcí, aby odešly z národního parku, já jsem se ptal pana starosty Modravy na to. Víte, když něco nabízíte, tak musíte také říct, za jakých podmínek. Protože já jako letitý komunální politik bych nemohl rozhodnout na základě nějaké nabídky jednoho pana ministra, byť ministra životního prostředí, aby obce případně odešly z národního parku. Jak by se řešily katastry těch obcí? To není jednoduchá věc. Takže to zjednodušovat tímto způsobem úplně nelze. Takže pokud se zde prezentuje jednostranný názor takový zjednodušený, že starostové za žádnou cenu nechtějí odejít z národního parku, tak se to zjednodušuje, protože nikdo o tom vážně nemluvil. Kdybyste o tom mluvil a dal nějakou vážnou nabídku, tak ta nabídka by musela samozřejmě být konkrétní a musela by řešit věci, které nejsou jednoduché.

Víte, připomeňme si prosím, že obyvatelé těchto obcí, kteří tam bydlí, mají ústavně zaručené právo na samosprávu. Na udržitelný rozvoj obcí, ve kterých žijí. Pokud se toto právo zpochybňuje tím, že vše musí být podřízeno pouze a výhradně snaze o zachování a postupnou obnovu přirozených ekosystémů na převažující ploše území národních parků, a to včetně těch území, která byla činností člověka pozměněna, pak popíráme skutečně právo lidí v těchto obcích žít. Na Šumavě vždy žili lidé, to víme, a nevidím důvodu, proč by tomu mělo být jinak. Považuji proto za zcela nesmyslné, že se zde, a je to smutné, že se zde staví proti sobě zájmy obyvatel obcí, reprezentantů obcí a lidí, kteří na Šumavě žijí a nějaké vyšší zájmy ekologů či vědecké obce. Neměli bychom dopustit, aby zákon o ochraně přírody zadupal do země zákon o obcích. Oba zákony by měly být v souladu, měly by spolu komunikovat.

Chtěl bych se vyjádřit ještě k jedné věci, kterou také často slýchávám. A možná ve snaze tzv. trochu diskreditovat šumavské obce. Opakovaně se objevují údaje, které přesvědčují veřejnost, často neinformovanou, jaké obrovské finanční výhody obcím plynou z toho, že jsou na území národních parků. Opět to není pravda a na tom trvám! Tak za prvé, obce nedostávají žádné kompenzace za to že stát neplatí ze svých pozemků v národních parcích daň z nemovitostí. Nedostávají žádné kompenzace za to, že jsou omezeny na svých právech. A za druhé, jejich fungování uprostřed Šumavy obnáší poměrně řadu nákladů.

Přečetl jsem si v této souvislosti, dokonce ji tady mám, nějakou analýzu vypracovanou Hnutím Duha v říjnu 2014 jako reakci na tehdejší senátní návrh. Na první pohled víte, co mě upoutalo? Že autor či autoři, byť se honosí vědeckými tituly, ještě ani v roce 2014 nezaregistrovali, že neexistuje žádný samosprávný Západočeský kraj. To myslím, je drobnost, ale také to hovoří o lecčems. Nesprávné údaje ovšem uvádějí v mnoha dalších stěžejních pasážích o financování obcí a jejich příjmech. Můžu jen hádat, jestli z neznalosti věci nebo záměrně. Nejčastěji se cituje Modrava. Ano, tato obec měla v určitých letech profit z daní jednoho bohatého podnikatele. Ale jak víte, sněmovna těmito hlasy zrušila jakoukoli motivaci obcí na dani z příjmu fyzických osob od letošního roku, a proto taková situace již neplatí a nemůže se ani opakovat. Nehledě na to, že tento podnikatel, jak jistě víte, již dávno trvalé bydliště v této obci nemá. Vyčítat této obci, že získané prostředky nevyházela a má z nich dodnes i určité výnosy, bych považoval za nesmyslné.

Autoři zmíněné analýzy vydané v roce 2014 také používali především údaje z roku 2011, tedy před změnou rozpočtového určení daní, která zrušila neomezené započtení výměry katastru obcí.

Od roku 2013, jak mnozí jistě vědí, se započítává pouze 10 hektarů na obyvatele, a tudíž daňové příjmy většiny těchto obcí umístěných v Národním parku Šumava, významně poklesly. Konec konců výnos daňový příjmů obce Modrava v minulém roce, můžete se všichni podívat na úřední desku, činil 1,8 mil. korun. Ani v případech dalších obcí nelze mluvit o nějakých zcela atypických nadprůměrných příjmech.

Nyní bych se ještě chtěl vrátit k tomu samotnému návrhu. Nechci ho rozebírat detailně, byť jsem si přečetl všech těch 40 pozměňovacích návrhů Senátu, a chtěl bych především poznamenat, že snad dobře víme, že Senát, nebo alespoň to předpokládám u pana ministra, nakonec nechal v zákoně zde dlouho diskutovaný § 23 o zákazu zcizení pozemků na území národních parků, které jsou ve vlastnictví státu. Považuji to za zásadní informaci, kterou bych chtěl připomenout. V jejím světle je zřejmé, že báchorky o možnosti narušovat nejcennější území národního parku nějakými developerskými projekty, jsou naprosto nepravdivé sci-fi příběhy.

Považuji ve vztahu k tomu, že obce jsou součástí národního parku, za správné, aby i obce se mohly i nadále vyjadřovat k zásadám péče, usilovat o dohodu s orgánem ochrany přírody národního parku na návrhu zonace, klidových území, cest a tras v těchto územích, kde žijí lidé. A pokud si někdo myslí, třeba i včetně pana ministra, opak a chce tyto možnosti obcím vzít, ať to zde řekne nahlas.

Senátní návrhy vnímám jako snahu najít alespoň částečný kompromis mezi extrémním pojetím podoby národních parků a určitou garancí, že na těchto územích mohou žít také lidé, jako tomu bylo na Šumavě po staletí. Nejsou bez vady, to si také uvědomuji, ale v žádném případě neusilují o zánik národních parků, ani o umožnění developerských projektů. To jsou absurdní a lživá tvrzení.

Snad nemusím připomínat, a už to zde padlo, že pro senátní verzi zákona se vyjádřila i zastupitelstva obou krajů, na jejichž území se národní park nachází. Jsem od roku 2000 zastupitelem Plzeňského kraje. Na otázku Národního parku Šumava mám dlouhodobě pevný názor a určitě ve vedení krajů, a teď mluvím za kraj Plzeňský, nejsou lidé, kteří by chtěli dát průchod nějakému stavebnímu boomu v těchto parcích, ani tyto parky likvidovat. Jsou tam lidé znalí situace, častí návštěvníci národního parku. O tom ať není sebemenších pochybností. Podobně i Sdružení obcí a měst Plzeňského kraje tvořené i mnohdy hodně ekologicky zaměřenými starosty a zastupiteli se jednoznačně postavilo za senátní pozměňovací návrhy. Když jsme hlasovali v Zastupitelstvu Plzeňského kraje, tak z 42 přítomných zastupitelů pro senátní návrh hlasovalo 38, včetně drtivé většiny zastupitelů za hnutí ANO, to podotýkám. A pouze jeden zastupitel byl proti, objektivně řečeno, byl to také zastupitel hnutí ANO, a tři zastupitelé, včetně tedy zastupitelů TOP 09, se zdrželi hlasování. Tak neplatí to, o čem zde informoval pan poslanec Kučera, že by TOP 09 byla proti. Zdržela se hlasování.

Víte, jsem člověk, který nepodléhá - jsem dlouho v politice, jako komunální politik jsem v policie od roku 1990 - a nepodléhám nějakým umělým emocím a vždy se snažím seznámit s tím, o čem skutečně hlasuji, jestliže Šumavu znají skutečně nejlépe lidé, kteří v ní žijí, a i ti, kteří Šumavu navštěvují a kteří mají největší zájem na tom, aby zdejší příroda zůstala uchována dalším generacím. Dnes proto s naprosto klidným svědomím podpořím senátní verzi zákona, a pokud neprojde ani jedna verze - ani senátní návrh, ani poslanecký návrh, tak ono se nic tak katastrofického nestane. Na Šumavě se dále bude chránit příroda, lidé tam budou žít a myslím, že to možná je nakonec nejlepší řešení v této situaci. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS a některých ČSSD.)