Navážu na paní kolegyni Adamovou. Je to rozsahem nevelká novela zákona o pomoci v hmotné nouzi a řeší především otázku tzv. substandardního typu nebo formy bydlení. To jsou ony ubytovny a definuje tzv. případy hodné zvláštního zřetele. Dosud tyto případy nebyly zákonem definovány.
Současné znění novely zákona o pomoci v hmotné nouzi předpokládá souhlas obce. Tady zde s přiznáním nenárokového doplatku na bydlení do substandardních forem bydlení. O tom mluvila paní ministryně. Ano, ten návrh padl tady v Poslanecké sněmovně. Myslím, že ho podával Zbyněk Stanjura, pokud se dobře pamatuji. Nechci hodnotit, jestli úprava je problematická, jestli je ústavně konformní nebo nekonformní jak tvrdí důvodová zpráva. V každém případě bez oné úpravy nebo bez této legislativní úpravy by místní znalost a legitimní požadavek obcí vyjádřit se z pohledu právě oné místní optiky, místní znalosti, tak by nebyla vůbec brána v potaz.
To myslím, že minimálně se něco změnilo tím návrhem. Musím však konstatovat, že i stávající úprava, byť s ní není ministerstvo srozuměno a nebylo hned od počátku, tak by se měla jednoznačně dodržovat, a to se v mnoha případech nedělo a neděje. Nesouhlas Ministerstva práce a sociálních věcí se domnívám nemůže být se (nesrozumitelné) stanoviskem jiného ministerstva, zvlášť, když stanovisko Ministerstva vnitra se myslím několikrát měnilo. Dobře. Vláda teď přichází s jinou koncepcí, kdy stanoví podmínky pro posouzení případů vhodných zvláštního zřetele. Je skutečně ovšem otázkou, zda lze legislativně stanovit podmínky pro posouzení toho, na kolik je kdo spjatý s tou či onou obcí.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se o to pokusilo. Bez vzájemné součinnosti s obcemi to však stejně nepůjde. Konec konců i ta novela s tím počítá. Nová koncepce ukládá tedy povinnost úřadu práce požádat o poskytnutí podkladů k tomuto vyhodnocení pověřené obecním úřadem v rámci přenesené působnosti. Samozřejmě, že pověřené obecní úřady, to jsou obce tzv. druhého typu, budou muset stejně kontaktovat jednotlivé obce a zjišťovat údaje, které si vyžádá úřad práce dle tohoto zákona. Také chci zmínit, že pro pověřené úřady to může být poměrně časově náročná agenda tam, kde je více ubytoven. Na to své území to bychom také neměli zapomínat.
Budiž. Za spíše formální záležitost, a tady narážím na paní poslankyni Adamovou, však považuji vypracovávání tzv. motivačního plánu, jehož účelem je hledat nebo přispět k nalezení přiměřeného bydlení. Je to totiž další plán, který budou muset vypracovávat sociální pracovníci s příjemci dávek. Koneckonců, jestli např. vypracovává tzv. individuální akční plán v rámci agendy zaměstnanosti v rámci sociální práce se také vytváří nějaké další plány intervence. Obávám se, že z toho zbude jen formalita a vzniknout leda tak další požadavky na nová pracovní místa u orgánů pomoci v hmotné nouzi.
Vládní návrh zákona - o tom se tady moc nemluvilo. Také snižuje maximální možnou započítatelnou hranici odůvodněných nákladů na bydlení u substandardních forem bydlení, a to o deset procent. Z devadesáti na osmdesát procent. Tady, když jsem viděl jednotlivé varianty, tak si myslím, že by návrh mohl být přece jen odvážnější. My, pokud bych mluvil za naši frakci - za poslanecký klub ODS, tak nebudeme hlasovat proti postoupení tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Ale ve druhém čtení chceme velmi zodpovědně posoudit adekvátnost některých ustanovení této novely, jak z pohledu zajištění tzv. místní znalosti, tak i posouzení snížení započítatelné hranice odůvodněných nákladů.
