Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych ještě vystoupit na podporu svých pozměňovacích návrhů, ale v zásadě všech těch, které se snaží zabránit nebo alespoň znesnadnit tzv. byznys s chudobou. Nedávno mi předal starosta jedné malé obce na Horšovskotýnsku v Plzeňském kraji petici požadující řešení sociálně nežádoucích jevů v jeho obci, spojených s nadměrnou koncentrací osob pobírajících doplatek na bydlení. Lidem v obci těžko vysvětlujete, proč stát takové případy vlastně umožňuje a ani nedává obcím žádný nástroj k tomu, aby takovým situacím dokázal čelit. Povinný souhlas obce k poskytnutí doplatku na bydlení stát považuje za neústavní, byť v konečném důsledku o tom stejně musí rozhodnout Ústavní soud, a to na základě právní analýzy Ministerstva vnitra. Podotýkám, že některé obce, např. z mého regionu město Janovice, které s tím má velké problémy, se obrátily v této věci již na soud.
Vážené kolegyně a kolegové, najít řešení takových situací, které jsem popisoval, té nadměrné koncentrace nežádoucích jevů, bez spolupráce s obcemi - a podotýkám, v jejich samostatné působnosti - prostě nelze. Je třeba si uvědomit, a to na konto toho vládního návrhu, že obec není obecní úřad a už vůbec ne sociální pracovník zcela jiného obecního úřadu. Za obec, jak víme, jedná starosta a rozhoduje buďto starosta, rada nebo zastupitelstvo. Tento návrh zákona bohužel tyto základní kompetenční věci dostatečně nereflektuje. To pak vůbec nemusíme mít ani zastupitelstva nebo rady, postačují nikým nevolení a tedy občanům neodpovědní pracovníci nějakých úřadů. Bohužel, tímto trendem se ubírají mnohé představy některých ministerstev a hlavně ministerských úředníků. To, že tzv. pověřený obecní úřad na vyžádání, tak jak je navrženo ve vládním návrhu, bude podávat úřadu práce informace nutné k posouzení toho, zda je dotyčný žadatel tak zvaně spjat s obcí, v níž má skutečný pobyt, prostě ty problémy nevyřeší. Koneckonců to vyplynulo i z vystoupení zástupce Svazu měst a obcí na výboru pro sociální politiku.
To je také důvodem podání některých mých návrhů, které podle mého soudu nelze z ústavního hlediska v žádném případě zpochybnit. Obec by měla mít právo sdělit úřadu práce lokality na svém území, ve kterých dochází ke koncentraci sociálně nežádoucích jevů a případně i doporučit maximální počet osob, jimž by měl být poskytnut v dané lokalitě doplatek na bydlení. Podotýkám, doporučit, nikoli vetovat. Orgány pomoci v hmotné nouzi se pak musí s takovým stanoviskem obce povinně vyrovnat.
Stejně tak nevidím nic protiústavního na tom, že úřad práce poskytne obci na základě její žádosti informace o počtu osob, kterým je poskytován doplatek na bydlení na jejím území podle jednotlivých lokalit uvedených v žádosti. To je obsahem návrhů, které jsem podal a jsou uvedeny pod písmenem A1 a A3. Podotýkám, že tyto návrhy byly zpracovány společně se Svazem měst a obcí České republiky a jak znám situaci, ten má poměrně dostatečnou oporu ve svém legislativním oddělení.
Pokud skutečně chceme účinně bojovat, a nejen slovně, ale účinně bojovat proti zneužívání dávek doplatku na bydlení proti nadměrné koncentraci osob s tímto doplatkem spojeným v jednotlivých lokalitách, tak vás vyzývám, podpořte tyto návrhy. Koneckonců stejně tak i návrh paní poslankyně Pastuchové. Ony ty návrhy A1 a A5, to jsou ty mé návrhy, se s návrhy paní poslankyně Pastuchové pod písm. B1 a B2 v zásadě nepřekrývají, pouze se spíš doplňují.
Chtěl bych také ještě odůvodnit můj pozměňovací návrh pod písm. A4. Ten neprošel garančním výborem o jeden hlas, spíše ale z důvodu malé účasti členů den před krajskými volbami, jinak už prošel dokonce na tom prvním jednání výboru pro sociální politiku ve druhém čtení, ale zase neprošlo celkové usnesení. Jedná se o legislativní účinnost snížení započitatelné hranice odůvodněných nákladů na bydlení u tzv. substandardních forem bydlení. To jsou ty nájmy. Ty započitatelné náklady se snižují v návrhu zákona pouze o deset procent. Bylo tam více variant. Dvacet procent, ale nakonec vláda předložila snížení o deset procent. A jak vyplývá z modelových příkladů, ten rozdíl doplatku na bydlení v případě například úplné rodiny s dvěma dětmi tři až pět let činí zhruba v rozmezí 1265,- až 1894,- korun podle velikostní kategorie obcí. Víme, že největší prostor ke zneužívání doplatku za bydlení je právě v těchto ubytovnách. Vládní návrh se přiklonil k variantě malého snížení započitatelné hranice, jak jsem uvedl, a proto zcela postačuje na základě mého návrhu šestiměsíční legisvakanční lhůta, jak pro příjemce doplatku na bydlení, tak i pro pronajimatele se na tuto změnu připravit. Vládní návrh zde předpokládá výjimku v obecné účinnosti zákona, tedy prodloužení tohoto opatření, resp. prodloužení účinnosti tohoto opatření až na 12 měsíců, což by znamenalo praktické dopady až v roce 2018. Já důvodům skutečně nerozumím. Pokud se nejedná o důvody, které s vyplácením doplatku na bydlení vůbec nesouvisí a ty tady nechci komentovat.
Vážené kolegyně a kolegové, i ve světle skutečné potřeby nastavení účinnějších nástrojů proti zneužívání doplatku na bydlení bych si vás skutečně dovolil požádat o podporu těchto mnou předložených návrhů. Děkuji za pozornost.
