Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové.
Já naváži na dva předřečníky, pana senátora Hrabu a pana senátora Čunka, protože můj obsah nebude jiný. Já se přiznám, že jsem si dneska ještě v ranních hodinách znovu přečetl nakonec ten návrh zákona, který vzešel z Poslanecké sněmovny. A žádný nový posun v mém náhledu na tento zbytečný zákon nenastal. Všichni víme, že dnes existuje na úrovni vlády výbor pro personální nominace. A, víte, místo jednoznačnějšího nastavení vlastnické politiky státu, což považuji za velmi důležité, která by upravila vůbec základní mantinely na principy chování státu jako vlastníka, vláda přichází s novelou. Nevím, jestli ve snaze udělat něco dobrého, ale s novelou, která fakticky nic neřeší. A navíc přijetím těch pozměňovacích návrhů z Poslanecké sněmovny, kde se objevila ta věta o té jakoby nezávaznosti posouzení výboru v § 16, v zásadě vůbec nic neřeší. Pouze to, že pro jmenování nominanta i přes nedoporučující stanovisko výboru je stanovena toliko povinnost takový postup odůvodnit a zveřejnit jej na internetových stránkách příslušného ministerstva.
Odůvodnit lze všechno na světě v naší politické praxi. Nechci jít úplně do detailů tohoto zákona, ale to je hodně málo na to, abychom zaváděli do našeho právního řádu další instituci.
Když jsem se podíval na ty jednotlivé paragrafy, při svých zkušenostech z 29 let, kdy se pohybuji ve veřejné správě, je mi jasné, že to také bude něco stát. Oni to nebudou dělat jen ti členové výboru, ale celá agenda, která s tím bude spojená. Jednak ten zákon předpokládal, což mě také překvapilo, že odměna členů výboru bude stanovena na základě vládního usnesení. Nevím, proč to tak je nastaveno, spíš bych předpokládal, že to bude součástí známého zákona o platech nejen poslanců a zákonodárců, ale představitelů státní moci. Teď je to usnesení vlády. Nevím, jestli to ti lidé budou dělat na plný úvazek, nebo nebudou. Přiznám se, že to ani nevím. Nebo v poslední době teď je módou při nových institucích, které se zavádějí, aby ten předseda měl plat na úrovni ministra. To nevím, jestli je tady předpokládáno, nebo není.
Víte, skutečně je to hodně málo na to, že zatěžujeme státní rozpočet, nebo předpokládám, že budeme zatěžovat státní rozpočet. V zásadě zavádíme novou agendu nevím s kolika lidmi. Když se podíváte, ten výbor, který oproti stávající praxi bude o něco rozsáhlejší, protože současný výbor, pokud jsem dobře rozuměl, má pouze 3 členy, teď jich bude mít 5, budou si volit předsedu, potom místopředsedu atd. To znamená, jediný postih toho zákona v případě nejmenování či nezvolení nominanta je navázán pouze na případy, kdy výbor návrh nominance odmítne z důvodů rozporu se zákonem. Čili pokud ten návrh nebude vůbec tomu výboru předložen... A skutečně vím, že důvody k předložení tohoto zákona jsou prezentovány, bylo to tady vzpomenuto i paní ministryní, jako snahu o tzv. transparentním posuzování personálních nominací v řídících a dozorčích orgánech právnických osob s majetkovou účastí státu.
Já postupně získávám dojem, že častým nadužíváním tohoto argumentu při snaze prosadit zcela zbytné nebo kontroverzní zákony, se fakticky původní obsah slova transparentnost v naší politické praxi začíná vyprazdňovat. A to je škoda. Většinou totiž ony předkládané návrhy právních předpisů, které mají zvyšovat transparentnost, mají k této slibované transparentnosti velmi daleko. A to je i příběh nominačního zákona. Podle mě byl předložen hlavně proto – to jsem řekl i na výboru, aby to takzvaně vypadalo. Ale vlastně nic neřeší, pouze navyšuje i zapleveluje již tak obsáhlý současný právní řád.
Pan senátor Čunek zde vzpomenul praktiky některých jiných civilizovaných demokratických zemí, např. Spojených států amerických. Ale nejsou to jenom Spojené státy americké, v těchto jiných zemích si nikdo na nic nehraje. A mně ten jejich přístup je daleko sympatičtější a nakonec i transparentnější, než něco předstírat. Což předstírá tento zákon. Je přirozené, ale to nikdo asi nebude zpochybňovat, že vlády si jmenují své zástupce do řídících pozic právnických osob, které stát vlastní. A nepotřebujeme to upravovat dalším zákonem, který legitimitu vlády v této věci vlastně vůbec nemění. Pouze předstírá, že způsob obsazování těchto pozic probíhá takzvaně naprosto objektivně.
Když jsem se podíval na výčet institucí, které spadají pod tento zákon, tak jsem si položil otázku, proč např. nemá podávat nominace i u jiných orgánů státu. Např. rozpočtových, příspěvkových nebo i veřejnoprávních, právnických osob, proč je tam pouze tento výčet?
Dokonce mě dneska pobavilo v souvislosti s tím, že projednáváme novelu zákona o drahách, jehož součástí je i změna názvu Správy železniční dopravní cesty, že Správa železniční dopravní cesty pod tímto starším názvem asi pravděpodobně je uvedena i v tomto zákonu. To znamená, pokud bychom nevrátili zákon o drahách a nevrátili zákon tzv. nominační, tak zde bude za chvilku opět další malá novelka, jejímž jediným cílem bude změnit název instituce Správy železniční dopravní cesty na Správu železniční cesty.
Takhle já si nepředstavuji, že vytváříme zákony. A nedivím se pak občanům, že nás za to kritizují. Že poukazují na nesmyslnost toho přístupu. A já jsem přesvědčen, že parlament, stejně tak Senát, by vládě neměl takový přístup tolerovat. Proto zcela souhlasím s tím, že jako předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu budu nakonec hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. A to poměrně velkou většinou, víme, jak to dnes dopadne. Bez tohoto zákona určitě můžeme žít. Budeme žít transparentně, možná i transparentněji než s tímto zákonem, který nic neřeší. Jsem přesvědčen, že určitě zamítnutí tohoto zákona je spíše věcí pozitivní.
Takže děkuji za pozornost.
