očekával jsem původně, že bude jako první mluvit paní ministryně, ale nějak jsem si to popletl. Mám takový pocit, že tomu dříve tak bývávalo, ale těší mě, že mohu vystoupit jako první.
Takže dámy a pánové, usnesením Senátu z 15. schůze konané dne 30. ledna 2020 jsem byl pověřen odůvodněním pozměňovacích návrhů, které přijal Senát v souvislosti s vrácením návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti regulace podnikání na finančním trhu.
Samotný návrh zákona dle sněmovního tisku 398 byl předložen s primárním cílem adaptovat právní řád České republiky na přímo použitelnou legislativu Evropské unie nařízením o takzvaném prospektu. Znění, které bylo nakonec Senátu postoupeno z Poslanecké sněmovny, ještě nad to, nad rámec oné povinné adaptace, mění rozsah povinnosti spojený s uchováváním záznamů a dokumentů telefonické a elektronické komunikace v § 17, zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Podotýkám, že takovou ambici - a paní ministryně mi to určitě potvrdí - předkladatel, Ministerstvo financí, původně neměl a rozšíření rozsahu záznamů a uchovávání telefonické a elektronické komunikace obchodníka s cennými papíry bylo zapracováno na základě uplatněných připomínek České národní banky.
Senát a předtím i garanční výbor, senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, se této velmi závažné tematice velmi podrobně věnoval. Zástupci České národní banky, kteří byli přítomni jednání výboru, nevystoupili, ale posléze se pan viceguvernér Tomáš Nidetzký v zastoupení pana guvernéra České národní banky obrátil na předsedu garančního výboru ve věci oné změny ve stanovení pravidel uchovávání elektronické i telefonické komunikace. Pan viceguvernér vystoupil i na jednání pléna Senátu - byla tam i paní ministryně - a dostal dostatečný prostor na vyjádření svého stanoviska.
Chtěl bych vás ubezpečit, vážené poslankyně a poslanci, že Senát důsledně vycházel z požadavků příslušné směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady MiFID II pro danou oblast. Zároveň respektoval i principy proporcionality, respektive přiměřenosti, je na místě šetřit účelu, pro který se takové záznamy telefonické a elektronické komunikace provádí.
V hlasování o vrácení návrhu zákona dali senátoři jasně najevo, že při uchovávání záznamů komunikace včetně telefonických hovorů, pokud nejsou vedeny - a to podtrhuji - za účelem poskytování investiční služby, je vážným a dle mého soudu skutečně neoprávněným zásahem do soukromí samotných klientů. Pro vrácení návrhu zákona hlasovalo 56 senátorů, a to podotýkám a podtrhuji znovu, ze všech senátorských klubů bez výjimky. Tedy jak těch, jejichž členy jsou zástupci opozice, tak i těch, jejichž členy jsou zástupci vládní koalice.
Cílem pozměňovacího návrhu Senátu je vyloučit uchovávání nahrávek telefonických hovorů a záznamů elektronické komunikace týkající se obchodníků s cennými papíry se zákazníky, pokud jejich účelem není a nikdy ani nebylo poskytnutí investičních služeb, které zahrnují přijetí, předání nebo provedení pokynů zákazníka, ať již následně byl obchod uzavřen, nebo k uzavření obchodu vůbec nedošlo.
Takže když jsem si vyslechl mediální zprávy o tom, že Senát požaduje vyloučit, nebo respektive omezit uchovávání telefonní a elektronické komunikace pouze na situace, kdy k obchodu došlo, tak tomu tak není. Senát říká ano, pokud je poskytována investiční služba, nechť se telefonické hovory zaznamenávají dle požadavků příslušné směrnice, ať už k tomu obchodu došlo, anebo nedošlo. Nikoliv ale hovory soukromé povahy nebo takové hovory nebo taková elektronická komunikace, která neměla za cíl uzavření nějakého obchodu.
Česká národní banka, která prosazovala možnost opětovného uchovávání a nahrávání všech telefonických hovorů, namítala i ve vystoupení pana viceguvernéra na Senátu, že povinnost vztahující se na záznamy a uchovávání veškeré komunikace tu již byla před 3. lednem 2018, tedy před účinností novely zákona číslo 204/2017 Sb. Protože já jsem typem, který si vždycky všechno ověřuje, a pokud to nečtu, tak se k nějakým věcem úplně tolik nevyjadřuji, tak jsem si přečetl znění toho předmětného § 17 před tím rokem 2017. Ono to znění bylo ale koncipováno úplně jinak a žádná specifická zmínka o nahrávání telefonických hovorů předtím ani v zákoně nebyla. Povinnost záznamů komunikace pomocí telefonické linky obsahovala až prováděcí vyhláška k zákonu, ale tato povinnost se nevztahovala na veškeré investiční služby a navíc se muselo jednat o konkrétně určené zařízení pro komunikaci včetně konkrétně určené telefonní linky a adresy pro elektronickou komunikaci.
Je třeba zdůraznit, že takové ty argumenty, že již se to v minulosti nahrávalo a uchovávalo, sotva mohou být relevantními a shledány přesvědčivými. To, že se tady něco v minulosti dělo, a snad možná i v přítomnosti, ještě bez nějakého jasného zákonného vymezení děje, není možné dle mého soudu nadále akceptovat. Navíc nahrávání všech hovorů včetně nějakých osobních informací nemůže ani řešit mnohokrát zmiňovaný problém, o kterém mluvila i paní ministryně v Senátu, s takzvaným šmejdy, protože tito šmejdi totiž stojí zcela mimo regulaci investičních služeb.
Věřte, že naopak odborná politická debata vedená nad touto záležitostí uplatňování § 17 příslušného zákona spíše zvýraznila potřebu stávající vágní a nejasné ustanovení jednoznačně zpřesnit a nastavit pravidla, která budou garancí, že tyto záznamy nejsou uchovávány v situaci, kdy se jedná o komunikaci s cílem investiční službu vůbec neposkytovat.
Chtěl bych také zdůraznit, že na argumenty, které jsem občas zaznamenal, že zvětšení rozsahu uchovávání záznamů je v údajném zájmu spotřebitele, dodat, že proti snaze o zvětšení rozsahu uchovávání záznamů se jednoznačně postavili - a teď je všechny přečtu - odborné asociace poskytovatelů investičních služeb, jako je Česká asociace společností finančního poradenství a zprostředkování nebo Asociace pro kapitálový trh, ale také Sdružení českých spotřebitelů, které se obávají rizika, že bude v praxi docházet k neoprávněnému zásahu do soukromí samotných klientů tam, kde to není namístě. Stejně tak se proti vyslovila jednoznačně Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky.
Podle zprávy o dopadu regulace k novele zákona o podnikání na kapitálovém trhu, té takzvané zprávy RIA, kterou zpracovalo Ministerstvo financí, by roční náklady spojené s povinným nahráváním všech hovorů a hlavně uchováváním všech hovorů pro středně velkou firmu znamenaly nárůst ročních nákladů téměř ve výši 4 miliony Kč ročně a pro malé společnosti částku převyšující půl milionu Kč. Zvýšené náklady jsou sice spíše až druhotným argumentem oproti nezbytné ochraně soukromí a je evidentní, že taková změna by nebyla ani nákladově neutrální pro obchodníky s cennými papíry.
S plošným uchováváním záznamů nesouhlasí ani Úřad pro ochranu osobních údajů, a to je nějaká autorita v této oblasti, jak vyplývá z vyjádření jeho mluvčího. Úřad návrh zákona v tomto bodě také připomínkoval. Je teď na vás poslancích, zda se budou v této oblasti uchovávat všechny telefonické hovory a případně i veškerá elektronická komunikace, zda stát dovolí tímto způsobem neoprávněně a i neúčelně vstupovat do soukromí občanů. Kromě České národní banky nikdo takovou změnu neprosazoval. A u České národní banky, a pan guvernér jistě mi promine, mám dojem, že je to takový trošku boj o prestiž České národní banky, možná i o osobní prestiž některých členů bankovní rady. Ale v tomto případě prestiž, ať už České národní banky nebo některých osob, není namístě. Namístě je ochrana klientů a respektování jejich soukromí, kdy nějaké neoprávněné zásahy se nemohou pozitivně promítnout ani do přeshraničních poskytování těchto služeb v Evropské unii, tím méně do činnosti a praxe společností ze třetích zemí.
My se často odvoláváme při stanovování dalších regulací a povinností na legislativu Evropské unie. Zde po nás příslušné platné směrnice nic takového nepožadují a Senátem navržené změny jsou plně v souladu s evropskou legislativou. Jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna bude také stát při svém hlasování především na straně občanů, zákazníků i poctivých poskytovatelů investičních služeb.
Děkuji vám za pozornost.
