Podle odhadů organizace Transparency International a Světové banky odevzdávají podniky, pracující na veřejných zakázkách úředníkům, kteří jim zakázky přidělují 0,6% ze svých tržeb, což znamená, že je ze státního rozpočtu jen na úplatcích pro úředníky např. v roce 2010, kdy výdaje na veřejné zakázky činily 239 miliard korun, zaplaceno 1,3 miliardy korun(3). Korupci jako závažný problém vnímají i sami občané, se stavem korupce je dle STEM velmi nebo spíše nespokojeno 92 procent Čechů, hospodářská kriminalita vadí 81 procentům občanů (4) .
Boj proti korupci je samozřejmě během na dlouhou trať a protikorupční opatření musí tvořit ocelený systém schopný nejen omezovat možnost korupce, ale i účinně korupci odhalovat a trestat.
Považuji za základ protikorupční strategie zákon o majetkových přiznáních. Majetková přiznání, veřejně dostupná, by se týkala nejen politiků a dalších veřejných činitelů včetně jejich blízkých osob, ale i občanů s hodnotou majetku nad určitou úroveň. Přílohou přiznání by měl být i doložený původ, nedoložení původu by pak mělo být důvodem až 100% zdanění či trestně právní odpovědnosti.
Dalším chapadlem proti korupci by mělo být neustále omílané a stále neuskutečněné zrušení anonymních akcií na majitele a další zprůhlednění vlastnictví právnických subjektů. V porovnání s Rakouskem, jenž má zhruba stejný počet obyvatel, je u nás počet neprůhledných akciových společností asi sedmkrát vyšší. Ke konci roku 2010 bylo v Rakousku 1.650 akciových společností s listinnými akciemi na doručitele (majitele), kdežto v Česku existovalo ke stejnému datu 12.188 akciových společností s takovými neprůhlednými anonymními akciemi (53% všech akciových společností!) (5) .
Ve dvou dalších opatřeních se již hnuly trochu ledy. A to v zavedení institutu korunního svědka – tento status ochrání oznamovatele korupce a v zavedení trestní odpovědnosti právnických osob – firmám tak může být pozastavena činnost nebo mohou být zrušeny. V oblasti represe by však přispělo prosadit i více možností, jak rychle a efektivně zabavovat trestnou činností získaný majetek ve prospěch poškozených, ať již se jedná o fyzické či právnické osoby.
Samotná kapitola chapadel opatření se týká přímo i úředníků, kteří by se měli stát apolitickými profesionály, na jedné straně s ochranou proti různým tlakům, na straně druhé s osobní majetkovou zodpovědností, pokud svým jednáním způsobí škodu na veřejném nebo státním majetku. Ona majetková zodpovědnost by slušela samozřejmě i veřejným činitelům.
Přejděme k chapadlu otevřenosti a transparentnosti. Všechny smlouvy uzavřené orgány státní správy či samosprávy (či dalšími subjekty, ve kterých jsou tyto orgány zapojeny) by měly být veřejné, samozřejmě na internetu, nejlépe v nějaké centrální databázi. Zároveň je třeba v praxi na všech úrovních naplňovat zákon o svobodném přístupu k informacím a trestat jeho nedodržování. Větší transparentnost a kontrolovatelnost umožní též dokončení elektronizace veřejné správy.
Další chapadlo se týká přímo výběrových řízení. Mimo již uvedená opatření (zprůhlednění výběrového řízení v celém procesu a veřejnou kontrolu již od zadávání zakázky) je třeba zabránit předražování zakázek – realizovat zakázky za cenu obvyklou, provádět kontroly oprávněnosti výše finančních příspěvků pomocí tabulek prací, zpětně vyhodnocovat projekty.
Velmi důležitá je také kontrola hospodaření krajů, obcí a firem s většinovou účastí státu. Ideální by byly transparentní účty a posílení pravomocí kontrolních orgánů (např. NKÚ).
Samostatnou kapitolou, skoro s vlastní potřebnou chobotnicí opatření, je korupce v politických stranách a v médiích. Zde vidím účinné opatření např. v odvolatelnosti politiků - Jean Paul Marat to vyjádřil velmi výstižně: „ Aby se čelilo skrytým cestám korupce, je důležité, aby voliči využívali svého práva odvolat poslance, který by trvale zanedbával zájmy vlasti, a žádat potrestání poslance, který by zneužil jejich důvěry.“
A dále v zavedení prvků přímé demokracie (např. referenda, posílení petičního práva, přímé volby). Důležité je též reprezentativní poměrné zastoupení v kontrolních a dozorčích orgánech – a to nejen z politických subjektů. To se týká i mediální sféry, která je často brána jako nikým nekontrolovaná (či někým řízená) 7. velmoc… Když si novinář napíše lež a pravda nebude mít šanci být zveřejněna, budeme navzdory všem opatřením často úplně na začátku…
Další nezbytné chapadlo má těžiště v úpravě hospodaření politických stran – bez tajných sponzorů či bez veřejných mnohamilionových darů, se zastropováním možných nákladů na volební kampaně… Neboť vítězit se má argumenty a ne ubíjející dominancí v médiích, schránkách či na billboardech.
Snad někdy zvítězíme i nad korupcí, i když tady určitě jen argumenty nepomohou…
Odkazy:
(1) http://country.eiu.com/Czech%20Republic
(2) http://www.systemicpeace.org/polity/polity4.htm
(3) http://www.vsem.cz/data/data/ces-soubory/konference-seminare/gf_Bratislava191006_LGVS.pdf
(4) výzkum STEM, 9. 7. 2012
(5) http://www.cekia.cz/cz/archiv-tiskovych-zprav/198-tz101216 a http://www.nfpk.cz/srovnani
