Tak nám vláda schválila rozšíření seznamu národních kulturních památek o dalších 19 objektů. Sláva, budeme mít zase o nějaké to rodinné stříbro navíc, určitě to přispěje k ochraně těchto památek i k růstu naší národní hrdosti, řekl by si při prvním pohledu čtenář. Navíc slavíme 100 let republiky a tak je k rozšíření seznamu určitě i vhodná příležitost.
Jistě má čtenář svou pravdu - národní kulturní památky tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství země, vztahuje se na ně ještě přísnější ochrana než na mnohem početnější kulturní památky. Zároveň jsou pro účely oprav a rekonstrukcí národních kulturních památek alokované i zvláštní zdroje, včetně aktuálních evropských fondů – Integrovaného regionálního operačního programu.
Naposledy se seznam národních kulturních památek rozšiřoval před rokem, kdy na něj přibylo 15 položek, včetně pražské Invalidovny postavené podle plánu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, paláce Lucerna, hřbitova v Ďáblicích nebo zámku Brandýs nad Labem. Dosud seznam čítal 336 položek nemovitých i movitých národních kulturních památek. Nyní tedy k němu přibude dalších 19.
Při výběru se posuzují nejen mimořádné umělecké a historické hodnoty, ale i obecné povědomí o objektu nebo vztah k světovým osobnostem. Posuzuje se autenticita, hodnota stáří, četnost, hodnota urbanistická. Ministerstvo kultury se většinou při každé vlně soustředí na určitý typ památek. A v tom může být zakopaný pes.
Aktuální vlna se totiž týká pouze sakrálních staveb – všech 19 novinek jsou poutní komplexy či areály. Mezi poutními místy nechybí Svatý Kopeček u Olomouce, poutní areál ve Svatém Janu pod Skalou, poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře v Praze.
Jistě, i sakrální stavby patří mezi naše kulturní dědictví a mnoho z nich je vskutku jedinečných a mezi národní kulturní památky patří právem. Ale 19 a jen sakrálních staveb? Pozoruhodné.
Že z toho bude profitovat tedy zejména církev, která se snaží dlouhodobě posilovat svou pozici ve společnosti, a to nejen přes probíhající církevní restituce, je očividné.
Vyhlášení nových národních kulturních památek tak dostává zvláštní pachuť – je vidět, že s dopady šéfování Daniela Hermana resortu kultury se budeme potýkat ještě dlouho. Navíc se tímto krokem dala určitá facka i zakladatelům našeho státu, mezi jejichž první úkoly a cíle v nové Československé republice patřilo právě omezování moci církve. Hezký dárek.
