Obdobně jako autoři prohlášení vnímám dlouhodobé podceňování významu knihovnictví a knihoven pro náš národ ze strany zodpovědných politiků, ze strany ministrů kultury. Přestože systém podpory knihoven přes tzv. regionální funkce tvoří jeden z posledních funkčních systémů v kultuře, jeho funkčnost spočívá na bedrech špatně placených knihovníků a v cílových pobočkách dokonce na tisícovkách poloprofesionálních a dobrovolných pracovníků. Že se dlouhodobě neřeší akutní problémy Národní knihovny, jak je opakovaně a nejen knihovníky kritizováno, je pověstná špička ledovce. Nárůst prostředků na nákup literatury by měl pokrývat minimálně inflaci, s využitím aktuálních evropských dotačních titulů se již mohl začít řešit moderní centrální depozitář a digitalizační pracoviště včetně úložiště, Národní knihovna mohla mít již dávno důstojné sídlo a vyřešeny mohly být finanční i legislativní otázky elektronických titulů.
V oblasti knihovnictví se podobně jako v dalších oblastech jednoznačně ukazuje, že ministr Herman není schopen plnit ani legislativní cíle vlády ve své gesci, ani vlastní schválení koncepční materiály jako je Státní kulturní politika na léta 2015 až 2020 a Koncepce rozvoje knihoven ČR. I přes další skandály ve své podivné personální politice na své židli sedí kupodivu stále ještě pevně, jen mi připadá, že je spíše někde v Norimberku, než na Ministerstvu kultury.