Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi představit vám návrh poslanců Zuzany Ožanové, Heleny Langšádlové, Ondřeje Polanského, Petra Dolínka, Jany Černochové, Květy Matušovské, Mariana Jurečky, Tomia Okamury a Petra Gazdíka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že bych asi nevystačila s dechem, nebudu to celé číst a shrnu nejvýraznější změny.
Jedná se o to, že průběh praxe ukázal nedostatky v legislativě. Proto se všechny politické kluby ve sněmovně shodly na určitých drobných úpravách, které povedou k velkému efektu. Jednou z prvních úprav je, že dosud výcvik vozidla mohl trvat v délce pouze dvě hodiny. Nyní je to až 4 hodiny. Je to proto, že například ze vzdálenějších míst musí také žadatelé o řidičská oprávnění dojet k dálnici, aby se naučili jezdit po všech typech komunikace. Také například u nákladních vozidel se musí napřed natlakovat brzdná souprava a je dobré, aby i tito řidiči uměli jezdit nejen po místních komunikacích, ale také po dálnici.
Další úpravou je určitá nebezpečná praxe, protože při změnách zákona 247 došlo k tomu, že dříve, kdysi uchazeči o řidičské oprávnění skupiny A, tedy motocykly, jezdili společně s komisařem. Nyní jezdí žák a komisař za ním ve vozidle. Autoškoly zjistily, že proč neučit u toho ještě toho řidiče auta? Takže jeden učitel se věnuje dvěma žákům naráz. To si myslím, že není úplně dobré. Proto bychom se měli vrátit k praxi takové: jeden učitel, jeden žák. Přeci jenom se to týká bezpečnosti provozu.
Také lidé, kteří se chtějí stát učiteli v autoškole, potřebují vědět, jak se to má správně dělat. Tento zákon umožňuje náslechy. Dříve toto nebylo možné. Také dochází k takové praxi, že si žák vybere autoškolu, například podle finančních prostředků, a potom dělá jednu zkoušku, druhou, desátou, pořád platí obci správní poplatky. Pořád není schopen dodělat zkoušky o řidičské oprávnění. Může to být samozřejmě v žáku samotném, nicméně princip třikrát a dost se jeví motivačním, jak k výběru autoškoly, tak k tomu, aby se žák řádně připravil.
Dalším principem je skutečnost, že dosud byla rozdílná právní úprava u žadatelů o řidičská oprávnění a u těch, kterým se vracela řidičská oprávnění. Ti lidé, kterým se vracela řidičská oprávnění, mohli udělat jeden pokus a pak pouze druhý, opravný. Bylo by vhodné, aby měli stejné podmínky: třikrát a dost.
Prosím vás, o řidičské oprávnění se nepřijde pouze z titulu zákazu, ale také například ze zdravotních důvodů. Pokud člověk déle než tři roky má odňato řidičské oprávnění ze zdravotních důvodů, musí při vrácení také podstoupit toto přezkoušení. Domníváme se, že pro všechny stejně. Když nemám řidičské oprávnění, budou mít všichni stejné podmínky.
Další úpravou je, že dosud se mohly opakované zkoušky konat jenom po dobu 6 měsíců. Jenže například motocykly v zimě, zkoušky se neprovádějí z důvodu bezpečnosti. Tedy opakované zkoušky nemuseli někdy žadatelé úplně stihnout. Navíc současná doba ukázala, že mohou existovat i různé zdravotní překážky. Takže prodlužuje se to pro všechny žadatele na jeden rok. Mají jeden rok, aby po absolvování autoškoly udělali zkoušky.
Vážené dámy, vážení pánové, tento návrh zákona získal podporu všech klubů v Poslanecké sněmovně. Já jim za to děkuji. Byť to nebývá obvyklé, chtěla bych poděkovat kolegovi, doktoru Horáznému, který sice není poslanec, ale je to místopředseda Asociace autoškol, shodou okolností člen TOP 09, který se významnou měrou podílel na přípravě tohoto návrhu zákona. Předem vám děkuji za jeho podporu.
