Trochu to bude paradox, ale zatímco u předchozího zákona bylo mnoho diskutujících a svým významem to byl zákon mnohem nižšího významu než ten, který budeme projednávat teď a který se nám vrací z minulého volebního období, kde tak nějak všichni napříč politickým spektrem jsme se shodli, že tak dramatické, brutální navýšení pravomocí České národní banky a tak dramatické, brutální omezení hypotečního trhu zkrátka nechceme připustit. Tak vás jenom upozorňuji, že ten zákon, který jsme tu se zavřenýma očima nechali spadnout pod stůl, se nám vrací de facto ve stejné podobě, v jaké jsme ho odmítli v předcházejícím volebním období.

A zatímco tady budeme hodiny trávit nad diskusí, jestli sazba DPH má být o jeden procentní bod více nebo níže a budeme tady vést politické bitvy, tak tu máme zákon, který velmi výrazným, skutečně brutálním způsobem navýší pravomoce České národní banky, která je má už dnes velmi vysoké.

Já jsem většinou obhájcem práce České národní banky, vážím si jejích výstupů, jejích analytických výstupů. Vlastně si myslím, že v historii České republiky byla Česká národní banka institucí, která pomáhala ekonomickému růstu a rozvoji České republiky asi až na dvě výjimky, a to na sešlápnutí ekonomiky a zvýšení úrokových sazeb a podíl na ekonomické krizi v 90. letech. A moje druhá kritika je k závazku udržovat korunu, devizové intervence, které, není to tak dlouhou dobu, skončily.

Já vás opravdu chci probudit z letargie. Tento zákon přináší významný nárůst pravomocí České národní banky a není to jen v oblasti regulace hypotečního trhu. Ale jak pan guvernér sám přiznal, České národní bance, pokud ten zákon schválíme, tak dáme do vínku další nástroje tzv. netradiční měnové politiky. Takže jestli se vám líbilo a jestli nemáte obavu z toho, co dělaly velké světové centrální banky, když rozjely rotačky peněz, když šly do záporných úrokových měr, když kupovaly do bilancí bank bondy firem a státu, které se snažily zachránit, tak to přesně my umožníme České národní bance. Já si to nepřeju, věřím v to, že České národní bance stačí tradiční nástroje měnové politiky. Že když jí tyto tradiční nástroje došly, tak si uměla sáhnout na netradiční nástroj v podobě oslabování koruny. A opravdu nechci sledovat, jak roste bilance, rozvaha České národní banky, tak jako rostou do astronomických výšek bilance centrálních bank ve světě, které se plní cennými papíry, které by často normální investor nekoupil ani za jeden halíř. Opravdu si toto nepřeji a prosím, zvažte, až budete hlasovat o tomto zákoně, jestli skutečně chceme dát České národní bance stejné nástroje, na které se řada ekonomů, jak praktických, tak teoretických, dívá velmi, když použiji slovo klasika "s povytaženým obočím". Protože nikdo netuší, co udělá to obrovské množství peněz, které ty rotačky po poslední krizi vyemitovaly směrem do ekonomiky, co to udělá za pár let.

K té druhé části zákona, já bych skoro řekl, že o trochu méně významné, než k tomu nárůstu pravomocí v oblasti netradičních nástrojů měnové politiky, ale stejně závažné k regulaci hypoték. Tady chce Česká národní banka do rukou nástroj na hašení požáru, který sama způsobila. Protože co způsobilo nárůst objemu hypoték, co způsobilo nárůst objemu celého úvěrového hypotečního trhu? No samozřejmě to byla politika levných peněz. Česká národní banka snižovala úrokové míry a světe, div se, klienti, občané na to reagovali tím, že za nižší cenu peněz si pořizovali bydlení. No co jiného by si měli pořizovat, když viděli ostatní centrální banky, jak tou enormně uvolněnou měnovou politikou likvidují jakákoli aktiva, do kterých bylo dříve možné investovat tak, aby vynášely nějaký přiměřený úrok. To ta měnová politika, kterou chce těmi netradičními nástroji dělat Česká národní banka, zlikvidovala. A lidé zvažovali a jako dobrý nápad jim přišlo uložit své peníze v nemovitostech. Proto samozřejmě ten nárůst objemu hypoték samozřejmě kvůli tomu, a mluvil tady o tom kolega Munzar, kvůli tomu, že se u nás z mnoha důvodů nestaví, tak rostla i cena hypoték. Takže vedle nízké úrokové sazby se k tomu přidal nárůst cen nemovitostí a měli jsme tady velmi rychle rostoucí hypoteční úvěrový trh. Nicméně je potřeba říct, že Česká národní banka od nás chce nástroje, kterými chce hasit požár, který sama způsobila.

Česká národní banka také ty nástroje, které chce mít ze zákona, které mají mít zákonnou podobu, už dneska využívá. Všechny ty tři nástroje už dneska formou doporučení bankám de facto nařizuje, i když je to doporučení, tak ty banky to samozřejmě respektují. A respektují to proto, že Česká národní banka jako dohledový orgán má samozřejmě celou řadu nástrojů směrem ke komerčním bankám, které by využila - a jsou to velmi drsné nástroje - které by využila ve chvíli, kdy by to doporučení ze strany České národní banky nebylo těmi komerčními bankami akceptováno.

A když se podíváte na ten trh, tak se můžete i podívat, co se stalo ve chvíli, kdy Česká národní banka zavedla přísnější nástroje, že už nešlo si půjčovat na 90 % hodnoty nemovitosti. Že ty nástroje byly přísnější. No co se stalo? Těsně před tím než to Česká národní banka zavedla, tak na tom trhu můžeme vidět obrovský skok, kdy si lidé řekli: Máme poslední šanci, než budou ty přísné limity platit, si pořídit vlastní bydlení, dosáhnout na hypotéku, na kterou už jako střední třída po té aplikaci limitů nesáhneme. No tak před tím datem, které Česká národní banka ohlásila, že k tomuto opatření sáhne, tak samozřejmě došlo k velkému nárůstu počtu uzavřených úvěrů. Takže Česká národní banka, která tyto nástroje chce využívat pro stabilitu finančního sektoru, pro stabilitu hypotečního sektoru, tak rozkolísávala trh tím, že s touto regulací přišla.

Třetí věc, Česká národní banka, pan guvernér jak v tom předcházejícím volebním období, tak i dnes určitě bude argumentovat tím, že se tyto nástroje, tyto limity využívají v celé řadě jiných států, ale je také potřeba říci, že v celé řadě jiných států ta situace na hypotečním trhu je úplně jiná. V ČR podíl hypoték na hrubém domácím produktu v roce 2008 byl něco přes 20 %. To je hluboce pod průměrem Evropské unie. Zkrátka nemáme napůjčováno prostřednictvím hypoték tolik peněz k hrubému domácímu produktu jako má drtivá většina evropských zemí a je tedy zřejmé, že i to riziko v případě toho, že by se něco s nemovitostmi dělo, že by se něco na hypotečním trhu dělo, že je velmi výrazně nižší než je tomu v celé řadě jiných států, které ty limity využívají. Navíc v celé řadě států nevyužívají všechny tři limity najednou. Využívají třeba jeden, dva, kombinaci. Ale Česká národní banka, která nemá z hlediska mezinárodního srovnání potřebu takové nástroje mít, tak chce do vínku, do rukou hned nástroje tři a regulovat prostřednictvím všech třech. Opravdu to nepovažuji za optimální vzhledem k tomu, jak náš hypoteční trh vypadá.

Rovněž když se podíváte na zdraví našich bank, tak všechny stress testy, které se mezinárodně dějí, tak jejich výsledky ukazují na to, že český finanční sektor, české banky jsou ve srovnání i se západoevropskými bankami na tom velmi dobře a že jsou zdravé. Takže ani z tohoto důvodu my nemusíme mít obavu, že bychom něco takového potřebovali, abychom bránili nějakému kolapsu bankovního sektoru v České republice.

Rovněž podíl tzv. nevýkonných úvěrů na celkových klientských úvěrech je v České republice dlouhodobě nízký a v posledních letech navíc klesá. Poslední číslo, co mám, tak klesl o 0,7 procentního bodu na 3,2 % podílu nevýkonných úvěrů na celkových klientských úvěrech. Je to nejméně za deset let. Stejně tak, když se podíváme na další srovnání, Česká národní banka často argumentuje, že pokud se ekonomika dostane do potíží, pokud ceny nemovitostí klesnou, splaskne nějaká bublina, tak největší problém budou mít lidé, kteří nejsou vysocepříjmoví, budou mít problémy se splácením. Tak opět, když to mezinárodně srovnáme, tak chudší lidé, sociálně slabší lidé v České republice, kteří mají hypotéku, tak tento podíl je šestiprocentní. Zase třeba v EU je podíl dvojnásobný. Takže ani co se týče struktury toho, komu české banky napůjčovaly, tak se nemusíme bát, že napůjčovaly nějaký velký objem hypotečních úvěrů té nejslabší sociální skupině obyvatel.

Takže já samozřejmě souhlasím s tím, že to je zákon, který se dotkne střední třídy. To, že tady budou přísnější limity, tzn., že si lidé nesáhnou na nějaký vysoký podíl hypotéky k ceně té nemovitosti, že budou limitováni svým příjmem, tak samozřejmě znamená to, že tyto lidi odsouváme z možnosti pořídit si vlastní bydlení.

A více ten hypoteční trh otevíráme lidem, kteří si kupují nemovitosti jako další investici. Mají nemovitosti, vidí, že ceny nemovitostí v Praze rostou, mají dostatek finančních prostředků, vědí, že cena peněz je nízká, tak si od té banky půjčí, protože vědí, že ty ceny bytů, jejich cena poroste rychleji a takto vydělávají. Což samozřejmě dál komplikuje situaci pro ty lidi, kteří takový dostatek kapitálu nemají, normální rodiny, začínající páry, střední třída, prostě tímto opatřením jí zavřeme dveře k vlastnímu bydlení a o to více otevíráme dveře pro ty, kteří si nemovitosti kupují jako investici a kupují si pátý, šestý, sedmý, desátý byt, jak chcete.

Zároveň si nemyslím, že to je nějaké sociální opatření, které by chránilo tu skupinu obyvatel, která je riziková. Protože co takový člověk udělá, když přijde do banky a banka mu neposkytne 80procentní hypotéku, ale jenom 70procentní nebo 60procentní? Co takový člověk udělá? Půjčí si u té banky, která je regulována, která má svůj risk management, zkoumá bonitu toho klienta, rozhoduje se sama, jestli mu půjčí nebo nikoli. A tomuto člověku, ať by její risk management vyhodnotil, že ještě má šanci mu půjčit, že to pro ni není tak velké riziko, tak z důvodu nějakého regulatorního opatření ze strany ČNB půjčit nebude moci. Půjčí mu jenom část. Co ten klient udělá? Klient půjde za nebankovním subjektem, půjde si půjčit peníze někam jinam a ten nebankovní subjekt samozřejmě může poskytovat ty peníze za mnohem horších úrokových podmínek, za mnohem horších smluvních podmínek. A to riziko takového člověka, že spadne do exekuce, že se ocitne na nějaké hraně, bude samozřejmě větší než ve chvíli, kdyby měl půjčeno pouze ze strany standardní banky, která si umí poradit i ve chvíli, kdy ten klient se dostává do potíží. A pokud s ní standardně komunikuje, tak dokážou i nějaké nepříznivé období překlenout. U těch nebankovních subjektů už to bude, samozřejmě pro toho klienta v nesnázích, mnohem horší.

Čili, dámy a pánové, já vás prosím o to, já nevím, jestli to už udělal kolega Martínek přede mnou, pokud ne, tak já dávám návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení, protože si zkrátka nepřeji, abychom v ČR jednou viděli rozjeté rotačky peněz a kvantitativní uvolňování. A nepřeji si, abychom zamezovali střední třídě v přístupu k hypotékám a vyháněli ji k nějakým spekulantům a nebankovním subjektům, kde si budou půjčovat za mnohem horší peníze a může to způsobit daleko horší sociálně ekonomickou situaci. Tento zákon není dobrý, nepotřebujeme ho a prosím vás, abyste ho nepodpořili.