Při těchto slovech musí mrazit každého z nás. Jan Palach obětoval svůj mladý život, aby zatřásl se společností, která se začala smiřovat s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a dalšími projevy totalitního komunistického systému. Svoboda mu byla cennější než jeho vlastní život. Svým nepředstavitelným osobním utrpením chtěl přispět k probuzení do letargie upadající celé společnosti. To je sice tragický, ale hrdinský projev člověka, který nesmí být zapomenut. Je naší povinností ho připomínat.
Přestože Palachovo sebeobětování nevedlo k bezprostřední změny poměrů v Československu, mělo a má nezměrný význam v naší historii i pro náš dnešek. Jan Palach ukázal tehdejším komunistickým totalitním vládcům, že jsou lidé, kteří se svobody nevzdají za žádnou cenu a nikdy se s totalitním systémem nesmíří. Inspiroval tím mnohé. Nemilosrdně také promluvil do svědomí každého tehdejšího občana Československa.
Jsem také naprosto přesvědčený, že kolektivní paměť o aktu Jana Palacha přispěla k dynamickému vývoji a rychlému konci komunistického režimu v listopadových dnech v roce 1989. I za to mu musíme být dnes vděční. A všechny nás, zejména politickou reprezentaci, vyzývám, abychom i my dnes, kdy máme tendenci se vyhýbat mnohem banálnějším rozhodnutím či výzvám z titulu jakéhokoliv nepohodlí, vzpomenuli alespoň v otázkách svobody a demokracie na hrdinský akt Jana Palacha.
Čest jeho památce!