Navíc k tomu měl logické důvody – nechtěl se dostat do situace, kdy bude mládež obcházet zákon tím, že si prostřednictvím starších kamarádů bude objednávat alkohol. Tím, kdo by ve finále totiž byl popotahován, by byl právě majitel restaurace. V okolí je navíc údajně podniků pro mládež bezpočet. Proč si vlastník nemůže určit, komu je jeho podnik určen? Není tím naopak on sám diskriminován? A co kuřáci? Nejsou oni tímto úhlem pohledu diskriminováni tím, že jsou jim prostory restaurací uzavřeny?

Jsem nekuřák a otec dětí. Pokud bych však na jakékoliv provozovně viděl ceduli „nekuřákům vstup zakázán“, případně "zákaz vstupu rodinám s dětmi", v klidu půjdu o dům dál. Tak, jako já mám možnost si vybrat, do kterého podniku půjdu, musí mít majitel podniku možnost si vybrat, koho vpustí dovnitř – i kdyby to měli být například výhradně majitelé dlouhosrstých psů, nebo chovatelé andulek.