od velkolepé tiskové konference na Úřadu vlády uplynuly čtyři měsíce a šestnáct dnů. Pamatuji si velmi dobře ten den - odpočítávání jako o silvestrovské půlnoci. Napětí skoro jako u volebního speciálu Marcely Augustové. Výprava, že by se nemuseli stydět producenti Česko hledá SuperStar.
Šla jsem potom hned ten večer do Událostí, komentářů, kde jsem o představeném balíčku diskutovala s některými z vládních poslanců. Bylo to velmi čerstvě po jeho představení, takže času na analýzu nebylo mnoho. Museli jsme se tehdy spokojit s tím, co nám k balíčku napsalo samo Ministerstvo financí a samozřejmě s vlastním úsudkem a expertizou. Proto jsem se na kolegy ve studiu ani nezlobila, že odmítají tomuto balíčku říkat daňový. Měla jsem pochopení, že zapřísáhle opakují informace z v dlaních žmoulané čerstvé tiskové zprávy Ministerstva financí, podle které měla být dominantní část konsolidace provedena na výdajové straně, a nikoliv zvyšováním daní. Dalo se pochopit, když s téměř dětinskou naivitou věřili, že ten Ježíšek do září určitě přijde a ty úspory za 62 miliard k tomu nehezkému zvyšování daní nadělí.
Čas oponou trhl a kvalitních informací o tom, co nám architekti tohoto balíčku skutečně připravili, je dnes už víc než dost. Již máme k dispozici oponenturu nejvýznamnějších makroekonomických pracovišť v naší zemi a dobře víme, co tento balíček naší ekonomice způsobí. Jako kamínky v mozaice se nám poskládaly názory odborníků, respektovaných institucí, ale i docela obyčejných českých domácností, obyčejných rodin, které si na kalkulačce spočítaly, že bez těch 50 tisíc, o které kvůli balíčku přijdou, si prostě odpustí tu dovolenou v Luhačovicích, i tu permanentku do divadla, i tu potřebnou rekonstrukci koupelny. A známe už i reakci těch hoteliérů v Luhačovicích, kteří si v Excelu spočítali, že bez těch 150 rodin, které příští rok kvůli daňovému balíčku nepřijdou na rekreaci, si budou muset odpustit ta nová plastová okna i ty nové koberce, i to přidání na platu svým zaměstnancům. A známe i názory těch zaměstnanců, kterým nejenže šéf nepřidá, ale ještě si budou muset připlatit několik set korun měsíčně na nemocenském pojištění, a tak dále samozřejmě. Podtrženo, sečteno, celkem se tímto efektem připravíme o bohatství v rozmezí od 23 miliard korun podle Ministerstva financí až po 55 miliard korun podle Komerční banky. Ano, samo Ministerstvo financí ve své srpnové makroekonomické prognóze jasně vyčíslilo, že negativní dopad tohoto balíčku bude ve výši 0,3 % našeho celoročního HDP, podle Komerční banky to bude dokonce půl procenta a negativní dopad samozřejmě potvrdila i Česká národní banka. A mohla bych pokračovat.
Jedenáctého května ve studiu České televize jsem se na své kolegy žmoulající v ruce tiskovou zprávu úřadu ministra Stanjury za jejich neznalost ještě zlobit nemohla. Ale dnes, když už máme k dispozici nezpochybnitelná data a analýzy nezávislých třetích stran, se už na žádný informační deficit vymlouvat nemohou a s nimi nikdo v této Sněmovně.
Dámy a pánové, pravda je taková, že daňový balíček naše hospodářství silně poškodí, a co hůř, poškodí ho v ten nejméně vhodný okamžik. Jistě nikomu z vás neuniklo, že Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala minulé úterý prognózu vývoje světové ekonomiky pro letošní rok. Světová ekonomika podle ekonomů OECD vyroste o 3 %. To je sice velmi dobrá zpráva, která svědčí o tom, že světová ekonomika se již dostala z covidové recese a znovu silně roste, bohužel totéž se nedá říct o ekonomice české. Ta podle platné predikce Ministerstva financí České republiky v letošním roce klesne, a to o - 0,2 %. Takže zatímco svět už zase hledí dopředu, Česká republika sotva přešlapuje na místě, stejně jako v roce 2012, když špatná hospodářská politika zaškrtila naši ekonomiku poprvé. Jen hlupák opakuje své chyby, chtělo by se říct.
Ano, vím, co koaliční poslanci patrně namítnou: Bez našeho balíčku by spirála zadlužení nebezpečně rostla. Kdybychom balíček nepřijali, s veřejnými financemi je amen. Tímto si vláda Petra Fialy chce ospravedlnit porušení všech svých slibů, kterými se zaklínala nejen před volbami, ale ještě na přelomu roku. Mohu vás, dámy a pánové, ujistit, že tento argument je naprosto lichý a fakticky to potvrdila i samotná Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku z minulého týdne. Samozřejmě, Národní rozpočtová rada prizmatem svého zúženého pohledu konsolidační úsilí jako takové musela kvitovat, nicméně ve své analýze pracovala toliko s tím, že balíček pouze zvyšuje daně. Konkrétně, že je v příštím roce zvýší o 35 miliard a v roce 2025 o dalších 37 miliard korun. S druhou částí konsolidačního závazku vlády, tedy že souběžně se zvýšením daní dojde k redukci výdajů o 62,5 miliardy v roce příštím a 16 miliard v roce přespříštím, Národní rozpočtová rada podle svého vyjádření z minulého týdne raději ani nepracovala.
Jaké jsou příčiny této zdrženlivosti, netřeba složitě domýšlet. Slibované úspory na dotacích a provozních výdajích státu prostě neexistují. A dnešní den nás rozsoudí. Dnes se schvaluje rozpočet na vládě. Po bezmála půl roce od tiskové konference ve Strakovce je stále neznáme. Kdyby ale existovaly, nejenže nahradí, ale dokonce i přesáhnou výnos, který si vláda slibuje od zvyšování daní. Rozpočtová rada by tak logicky vládu pochválila ještě víc, kdyby ve svých fiskálních prognózách mohla se slíbenými úsporami pracovat. Ty by totiž, dámy a pánové, byly podle vašeho příslibu jen v příštím roce dvojnásobně vyšší, než přínos ze zaškrcení naší ekonomiky utahováním daňového opasku.
Pan premiér přirovnal své řízení státu ke koučování fotbalového týmu. Dobrá. Každý dobrý trenér by ale měl vědět, kde má jeho tým silné stránky a kde naopak zaostává. Česká republika byla na konci vlády hnutí ANO šestou nejméně zadluženou zemí Evropské unie. I po dvou letech pětikoaliční vlády patříme k premiantům, byť jsme o tři příčky propadli.
Zatímco zadlužení Německa, Rakouska - no, prostě průměrné zadlužení průměrné evropské země - je kolem 80 % HDP, zadlužení Česka je zhruba poloviční. Náš problém tedy zcela evidentně není samotné zadlužení země, ale nerůst ekonomiky, pokles reálných mezd, explozivní nárůst sociálně potřebných a neschopnost vlády posunout zemi dopředu. Každý z nás přece ví, že podpora hospodářského růstu, zejména v době stagnace, je tou nejlepší cestou k budoucí stabilitě.
Fotbalovou terminologií je tedy Česká republika tým, který má více než solidní obranu. Obranu, kterou nám může závidět většina ostatních států v lize. Naše zadlužení je oproti jiným zemím příkladné, náš tah na branku je ale naopak naprosto mizerný. V letošním roce místo postupu dopředu pinkáme míč našeho bohatství beznadějně dozadu a nezdá se, že bychom na zpevnění našeho růstu, respektive útoku, chtěli pracovat. Místo abychom zpevnili zálohu a posílili útok, stahujeme se zpátky do obrany, abychom zabetonovali vlastní brankoviště jako nějaké ustrašené béčko, jako hodně ustrašené béčko. S koučem, který je na výměnu. Ne, s takovou strategií bychom v žádné lize neuspěli. Tím méně ve světě, který se mění před očima rychleji, než pamatují ti nejdříve narození z nás.
Premiér i jeho ministr financí jsou prý přesvědčeni, že v koalici je na zabetonování Česka jednomyslná shoda a tuhle shodu prý dnes ve Sněmovně garantují jednotliví předsedové poslaneckých klubů ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN. Já si ale naopak myslím, že poslanecké kluby jmenovaných stran byly ze strany obou koučů uvedeny v omyl. Naivitu dětí čekajících na Ježíška bylo možno chápat 11. května večer po tiskové konferenci.
Dnes už ale měly být úspory na provozu a dotacích nejméně 27 dnů na stole. Ježíšek nedorazil a je nejvyšší čas s tím začít pracovat. Návrh rozpočtu je čtvrtý týden v ECLEP a místo slibovaných úspor mají předsedové stran v rukou stále jen onu užmoulanou tiskovou zprávu Ministerstva financí. K tomu projednávané zvýšení daní, největší zvýšení daní v novodobé historii této země. Opravdu jsou předsedové poslaneckých klubů garanty této dohody, která nebyla zatím ani náznakem splněna?
Proto se ptám, vážený pane předsedo poslaneckého klubu ODS Marku Bendo, prostřednictvím paní místopředsedkyně, opravdu hodláte zvýšit daně firmám z 19 na 21 % a snížit tak atraktivitu naší země pro zahraniční, ale i domácí, investory? Opravdu si stojíte za zvýšením odvodů živnostníků z 25 na 40 % průměrné mzdy, v důsledku čehož si aktivní lidé, kteří požadují od státu nejméně ze všech, připlatí 100 procent současného odvodu a ročně tak přijdou o 23 tisíc korun?
Vážený pane předsedo poslaneckého klubu TOP 09 Jane Jakobe, prostřednictvím paní místopředsedkyně, opravdu chcete bez trvání na úsporách provozu státu snížit hranici progresivního zdanění tak, že se sazba 23 % bude týkat i občanů se základem daně milion a půl ročně a tím potrestat ty ekonomicky nejúspěšnější v zemi, kteří vám dali důvěru, že se za jejich zájmy budete rvát? Opravdu chcete zdvojnásobením daně z nemovitostí říct všem majitelům nemovitostí v zemi, že si za své osobně vydřené vlastnictví bezdůvodně připlatí, v době extrémních útoků z hypoték, a to tisíce korun ročně?
Vážený pane předsedo klubu KDU-ČSL Aleši Dufku, prostřednictvím paní místopředsedkyně, opravdu dovolíte zrušením školkovného, razantním zastropováním slevy na druhého z manželů, zdražením kojenecké vody, léků nebo péče o staré a nemocné, ublížit rodinám, které vám daly důvěru, že jejich zájmy nezklamete? Dovolíte úpravou nemocenské zatížit průměrnou rodinu částkou 500 korun každý měsíc? Nechcete raději trvat na tom, aby Ministerstvo financí znovu řádně vybíralo daně, jako se tomu dělo za předminulé vlády, ve které jste byli společně s hnutím ANO součástí?
Vážený pane předsedo Jakube Michálku, prostřednictvím paní místopředsedkyně, jste připraven vysvětlit studentům, že přijdou o slevu na dani, která jim pomáhá financovat náročné období života, kdy si musí vydělávat na živobytí při studiu, kdy každá tisícikoruna rozhoduje o tom, jestli ve studiu budou pokračovat, nebo nikoliv? Je vám bližší zvýšení DPH na kulturu, sport, hromadnou dopravu nebo ubytování, než řádné čerpání evropských zdrojů a neuskutečněná optimalizace státního aparátu?
Jste si vědom, že změny, které daňový balíček zavádí u dohod o provedení práce u bezmála dvou milionů dohodářů a jejich čtvrt milionu zaměstnavatelů jsou ze strany příslušných ministerstev naprosto nepřipravené a způsobí naprostý chaos a kolaps tohoto systému? Že jedinou šancí, jak tomu zabránit, je buď daňový balíček nepodpořit nebo podpořit alespoň pozměňovací návrh hnutí ANO, který tyto ukvapené změny odkládá?
Vážený pane předsedo klubu hnutí STAN Cogane, prostřednictvím paní místopředsedkyně, jste připraven vysvětlit svým kolegům, starostům a primátorům, že přijdou o desítky miliard korun v důsledku úprav u rozpočtového určení daní, snížení valorizace příspěvku na výkon přenesené působnosti či financování IROP?
Ne, nevěřím tomu, že předsedové poslaneckých klubů jsou garanty schválení tohoto škodlivého daňového balíčku, jak tvrdí ministr financí Zbyněk Stanjura. Naopak věřím, že pokud ne všechny, tak alespoň část projednávaných záměrů, odmítnou a podpoří naše pozměňovací návrhy, které mohou mnohé napravit. Daňový balíček v předloženém znění poškodí českou ekonomiku v řádu desítek miliard korun. Daňový balíček v předloženém znění znovu roztočí kola inflace.
Daňový balíček podpoří šedou ekonomiku, protože zlikviduje trh s dohodami o provedení práce a vyžene stovky tisíc takto zaměstnaných lidí do šedé ekonomiky. Předložený balíček nepřinese České republice dobrého nic, a proto nerozhodujeme o ničem menším, než jestli Česká republika zůstane v první lize a bude stoupat nahoru nebo sestoupí do okresní župy? Dámy a pánové, prosím, dejte daňovému balíčku červenou kartu. Pokud tak neučiníte, vystavíte červenou kartu naší ekonomice a zpovídat se bude každý z vás.
Děkuji vám za pozornost.
