Proč tak dlouhý úvod?
Abyste se naladili na ten okamžik, kdy se náš cestovatel zvedne a zamíří k lodnímu baru. Chce oslavit, že šťastně dojel, že všechno stihl a že ho čeká zasloužený odpočinek. Chystá se za vychlazenou třetinku piva plácnout na pult pětieurovkou, i když ví, že mu z ní téměř nic nezůstane. Než ale zvedne ruku, usměje se na něj barman, který tady slouží už snad od doby, kdy loď spustili na hladinu: „Card?“
„Cože? Kartou? Tak to je příjemné, můžu si schovat keš na ostrov, kde ho budu potřebovat mnohem víc než tady,“ pomyslí si Čech a hbitě přiloží mobil ke čtečce. Dvě hodiny nato vyjíždí autem z útrob trajektu a míří rovnou do supermarketu Plodine pro zásoby. I tam samozřejmě zaplatí kartou, hotovost je potřeba šetřit. Je už skoro tma, když přijede do ubytování, rychle vyhází věci do bytu a skočí do moře. Jaká slast! Je potřeba ji oslavit na baru. „Card, or cash?“ ptá se mladá servírka a v jejím hlase není ani náznak toho, že by byla za nějakou možnost radši. Je jí to totiž úplně jedno. „Card, or cash?“ ptá se další den odpoledne hostinský v konobě, a ještě s omluvou vybíhá s terminálem na ulici. Uvnitř je totiž špatný signál, ale vlastně to neznamená žádný problém. Platba zaregistrována. „Mějte hezký den!“
Bary, restaurace, bistra, historické a vodní atrakce, dokonce i zmrzlinářský stánek, kde si náš cestovatel dopřál jediný kopeček zmrzliny. Tam všude s úsměvem vytáhli terminál. Kamarád, který mi tohle vyprávěl, bude nakonec platit v keši jen proto, aby ho utratil. A to strávil celé dopoledne v Praze hledáním směnárny s nejlepším kurzem. Aspoň bude mít díky placení kartou přehled o svých výdajích na dovolené jako nikdy předtím. Stačí se podívat do elektronického bankovnictví. Stejný přehled mají všichni chorvatští podnikatelé a přehled má i finanční úřad.
My jsme tam už taky byli, přátelé.
Naše EET přinášela státu každý rok 13 miliard a chyběl už jen nájezd poslední vlny, aby se zvýšily příjmy na 20 miliard. Jen lháři to zpochybňují. Teď nás ODS posunula zpátky do devadesátek. Viděli jste ty fotky, na kterých stojí Češi ve frontách na bankomat? Je to hit internetu. Kempy, přehrady, dokonce i stánky s občerstvením na filmových a hudebních festivalech, tam všude se objevily cedule „Cash only“ hned poté, co populistická ODS zařízla EET. Jak píše Jan Stránský ze Seznam Zpráv: „Starej se, hejle. Jinak si nekoupíš ani lízátko. Takto arogantní přístup by mohl aspirovat na zápis do seznamu světového dědictví starých časů UNESCO.“ Ano, starých, devadesátkových, ODSáckých časů, které se vrátily.
Necítím ale úplnou marnost. Za těch šest let, co díky nám EET fungovala, si spousta lidí zvykla, že platit kartou a přiznávat všechny tržby je normální. Hospodští, stánkaři a další podnikatelé zjistili, že fér podmínky pro všechny jsou fajn. Proto teď ty pobouřené reakce na vykuky, kteří až příliš nápadně a nadšeně vytasili cedule „cash only“ okamžitě poté, co jim ODSka požehnala.
Hřeje mne, že za těch šest let jsme přispěli k vyšší podnikatelské kultuře a že lidé začali citlivěji vnímat poctivost a spravedlnost. Věřím, že se na tu cestu opět vrátíme, a nebude to za dlouho.
Užívejte si prázdniny.