Kde máme vládu? Máme tady pana ministra financí, to je v pořádku, ale kde máme vládu? Já si vzpomínám, když se projednával rozpočet za naší vlády, že jsme tady seděli jak vlaštovky na bidýlku, jestli to tak k sobě chodí, to přirovnání. A byli jsme připraveni reagovat, protože celá řada dotazů tehdejší opozice se netýkala jenom Ministerstva financí, jenom premiéra, ale týkala se i vlastně ministrů těch jejich jednotlivých kapitol. Já to považuju prostě zvlášť ještě k těm skutečnostem, které řeknu k rozpočtu, tak to považuju skutečně za naprosto, naprosto něco neslýchaného. A že vláda zasedá, pane ministře, já jsem vás zaslechla, i když to není komunikace napřímo, že vláda zasedá, je nám úplně jedno. Proč nezasedáte v pondělí? Naše vláda zasedala v pondělí, vláda Andreje Babiše, protože jsme nechtěli narušovat schůze Sněmovny. Že zasedá vláda, je mi srdečně jedno, to říkám otevřeně, protože vláda se zpovídá Poslanecké sněmovně, ne naopak.
Měla bych sto chutí, sto chutí vzít pauzu, sto chutí vám říct, že se tady sejde vláda a vláda bude poslouchat naše argumenty. Nicméně je támhle 17 přihlášených mých ctěných kolegů, nebo vidím tam převážně teda kolegy z hnutí ANO - zatím to, co je vidět na tabuli - kteří chtějí vystoupit, připravovali se stínoví ministři na ty svoje jednotlivé kapitoly, takže já jenom chci upozornit, že budeme trvat na tom, aby tady vždy byl minimálně přítomný ministr, když bude mluvit jeho stínový protějšek, když už tohle připustíte, aby tady vláda neseděla. Je tady prázdno, a to ještě můžeme být rádi, že tu sedí ministr financí, že tu nesedí někdo, nebudu říkat kdo. Takže já to považuju za naprosto něco neslýchaného a neúctu k tomu zákonu roku, který tady teď v prvním čtení projednáváme, tak a máme tady dalšího pana ministra, tak už tu máme aspoň dva, když se projednává. (K ministrovi Stanjurovi přistoupil ministr Výborný.) No, snad mi nejdete říct, pane ministře, že jdete vystřídat ministra financí? Tak já počkám, až si to řeknete, protože v tom případě beru pauzu. (Potlesk zleva, ministr Výborný odchází.) Tak nejdete to říct, tak to asi je ta lepší zpráva z těch velmi špatných, které teď jsem tady sdělila.
Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové, já nejdřív přednesu svůj projev, který jsem měla připravený a mám připravený, a pak budu reagovat na některá vystoupení nebo na vystoupení pana ministra financí, abych reagovala na některé jeho argumenty, nebo respektive ne argumenty, které tu zazněly.
Návrh zákona o státním rozpočtu, který budeme dnes projednávat, je bezesporu tím nejdůležitějším ze všech čtyř státních rozpočtů vlády Petra Fialy. Je tomu tak proto, že se jedná o rozpočet finální, který zrcadlí všechnu odvedenou práci tohoto kabinetu za uplynulé tři roky. A přijmeme-li premisu, že státní rozpočet je zákonem roku, můžeme směle říct, že nám dnes na stole leží úplně nejdůležitější zákon současné vládní koalice vůbec. Nejdůležitější zákon této koalice vůbec, který má ovšem jednu naprosto esenciální a nepřekročitelnou vadu a není to vada, kterou by šlo přejít s odkazem na různost politických názorů či pohledu na ekonomické řízení země, byť i takových je tam víc než dost, a dostanu se k nim vzápětí. To, co je v tuto chvíli absolutně nejdůležitější, naprosto nadstranické a s čím musí souhlasit každý poslanec, kterému na naší zemi a jejím obrazu skutečně záleží, je, aby rozpočet České republiky nebyl nevěrohodný, neúplný a nereálný cár papíru. Právě takový totiž bohužel je, a to nikoliv podle nás jako opozice, ale podle nezávislé Národní rozpočtové rady. Národní rozpočtová rada totiž 3. října publikovala stanovisko, podle kterého jsou v předloženém návrhu rozpočtu nesrovnalosti v rozsahu okolo 50 miliard korun.
Připomenu, že úřad Národní rozpočtové rady konstatoval ve zkratce následující: za prvé - v konsolidaci rozpočtu se příští rok nepokračuje, za druhé - příjmy z emisních povolenek jsou nadhodnoceny, a to přibližně o 10 miliard korun, za třetí - výdaje na důchody jsou podhodnoceny, a to v rozsahu 5 až 7 miliard korun, za čtvrté - výdaje na obnovitelné zdroje energie a na platy nepedagogických pracovníků ve školství jsou v rozporu s platnou legislativou.
Jen v případě OZE hovoříme podle samotných zdrojů z vlády o částce pohybující se kolem 20 miliard korun. Za páté - rozpočet nerespektuje principy reálnosti a úplnosti.
Jinými slovy, tyto závažné nálezy úřadu Národní rozpočtové rady jednoznačně potvrzují, že ministr financí Zbyněk Stanjura v návrhu státního rozpočtu nadhodnotil příjmy a podhodnotil výdaje, a to způsobem natolik extrémním, že byla podkopána elementární důvěra ve výkaznictví naší země. Jako politici můžeme v této Sněmovně vést diskusi o tom, zda by investice mohly být vyšší nebo nižší, zda by bylo vhodnější dát více peněz do školství, na výstavbu bytů, do vědy nebo zdravotnictví, ale nemůžeme ji vést v podmínkách, kdy rozpočet pracuje s nerealistickými příjmy a výdaji.
Možnost vést seriózní debatu nad rozpočtem, který se jen hemží nesrovnalostmi a cinknutými čísly, je ale prakticky nemožné.
Proto mi dovolte, abych hned v úvodu vyzvala Poslaneckou sněmovnu k přijetí usnesení, kterým uloží vládě splnit ten zcela nejzákladnější úkol bez ohledu na politické priority té které strany či hnutí. Tím úkolem musí být přepracování návrhu rozpočtu podle zmíněných připomínek úřadu Národní rozpočtové rady z 3. října 2024, respektive s reálnými rozpočtovými potřebami a s platnou legislativou.
Pokud tak Poslanecká sněmovna neučiní, dává vládě jasně najevo, že naprosto rezignovala na základní úlohu a spokojí se s nepravdivými hausnumery, a to dokonce u zákona roku a dost možná nejdůležitějšího zákona této vlády. Návrh usnesení, ke kterému se znovu přihlásím v debatě, až bude otevřena, zní:
Poslanecká sněmovna
I. neschvaluje základní údaje vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 podle sněmovního tisku 805,
II. doporučuje vládě následující změnu: přepracovat návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2025 podle připomínek Úřadu Národní rozpočtové rady z 3. října. 2024,
III. stanoví, že nejpozdější termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu je dvacátý den od doručení usnesení Poslanecké sněmovny předsedovi vlády.
Chci věřit, že když ne žádné jiné, tak toto usnesení bude přijato, a my tak na rozdíl od dnešního dne budeme mít brzy na stole materiál, který splňuje alespoň základní požadavky kladené na rozpočty vyspělých zemí, tedy především reálnost a úplnost.
A nyní mi, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřila k údajným prioritám, které má návrh rozpočtu naplňovat. Těmi prioritami mají být: rozpočtová konsolidace, podpora budoucnosti naší země masivními investicemi, udržení sociálního smíru, školství společně s vědou a výzkumem a také obnova území po katastrofálních povodních.
Nemohu začít jinde než u rozpočtové konsolidace neboli snižování schodků. Právě to byl totiž klíčový slib této vlády. Vláda totiž opakovaně ujišťovala, že bude snižovat schodky tempem okolo 1 % HDP, tedy 70 - 100 miliard korun ročně. A realita? V roce 2022 od nás dostala Fialova vláda připravený schválený rozpočet s deficitem 376,6 miliardy korun a příští rok ho plánuje odevzdat s deficitem 241 miliard korun. To je, dámy a pánové, -135,6, miliardy korun za čtyři roky. K tomu -18 miliard mimorozpočtové půjčky.
Výsledkem je, že zatímco slib byl 70 - 100 miliard korun, realitou je sotva 30 miliard korun, neboli 0,37 % HDP, tedy nikoliv 1 %, jak ODS slibovala na billboardech, ani 0,5 %, jak plánovalo konsolidovat hnutí ANO, a bylo to ze strany pana Stanjury opakovaně, a nejen z jeho strany, kritizováno pro nedostatečnou ambicióznost. Ne. Skutečné tempo konsolidace, které vykáže vláda Petra Fialy, je 0,37 % ročně.
A když už chce vláda mluvit o konsolidaci, navrhuji podívat se na nový dluh, který za čtyři roky vytvoří. Není problém to totiž spočítat poměrně přesně, protože toto je poslední rozpočet, podle kterého bude hospodařit. Sečteme-li, všechny čtyři schodky této vlády, tedy 360,4 miliardy korun v roce 2022, 288,5 miliardy korun v roce 2023, 282 miliard korun v roce 2024 a navržených 241 miliard korun pro příští rok společně s mimorozpočtovou půjčkou SFDI ve výši 18 miliard, dostáváme se k astronomickému číslu 1 bilion 190 miliard korun, neboli také 297 miliard korun ročně. To je mimochodem třikrát rychlejší tempo zadlužování, než které vykázali ministři financí za hnutí ANO, covidovou dobu nevyjímaje. Za pouhé čtyři roky nás tato vláda zadluží o bratru 400 miliard korun vyšším dluhem než hnutí ANO za osm let. Podtrženo, sečteno, má-li být jednou z priorit navrženého rozpočtu konsolidační úsilí, tak ministr financí Zbyněk Stanjura je králem Anglie.
Prioritou číslo 2 jsou údajně kapitálové výdaje neboli investice. Jistě, 250 miliard korun v této položce může na první pohled působit přesvědčivě, ale nenechme se mýlit. Za prvé, máme tady 25% inflaci, v důsledku které je reálná hodnota této částky sotva na úrovni covidových let.
Za druhé, a to hlavně, investice jsou vyhnány nahoru především prostřednictvím nákupu Ministerstva obrany neboli nákupem zbrojní techniky. Když pominu, že tyto peníze jdou z velké části do zahraničí, typicky na nadzvukové stíhačky, z čehož české HDP pochopitelně neuvidí ani korunu, jistě se shodneme, že nákupy vojenské techniky opravdu nejsou ideální prorůstovou multiplikační investicí, a tím prosím nijak nezpochybňuji, že bezpečnost země je na prvním místě. Ale prosím, nepleťme si ji s prorůstovými investicemi. Tedy když například postavíme novou silnici nebo železnici a díky tomu zvýšíme produktivitu nebo zaměstnanost v zaostávajícím regionu nebo městě. Nebo když postavíme technologický park a díky tomu pomůžeme vysoké škole získat patent na nějakou novou technologii. Nebo postavíme elektrárnu a zajistíme si příjmy z vyrobené elektřiny. Když ale místo toho koupíme střelivo, granátomet nebo stíhačky, budeme mít sice lepší bezpečnost a ochranu, ale negenerujeme žádné budoucí výnosy, návratnost ani výnos.
A právě proto musíme sledovat investice očištěné od obrany. A tam i druhá vládní priorita padá. Realita je totiž přesně obrácená. Návrh rozpočtu doslova podřezává větev pod budoucností naší země. Ve srovnání s covidovými lety 2020 i 2021 se objem prorůstových investic, tedy investic očištěných od výdajů na obranu a zbrojení, snižuje. Zatímco v roce 2020 investovala vláda Andreje Babiše 2,7 % HDP a v roce 2021 2,4 % HDP, v příštím roce to bude sotva 2,3 % HDP. To považuji zvlášť v době slabého ekonomického růstu, neřku-li stagnace a standardních rozpočtových podmínek za naprosto trestuhodný záměr. Také samotné výdaje na dopravní infrastruktury jsou v poměru k HDP nižší, než byly v roce 2020, kdy byla naše ekonomika navíc sevřena covidovými uzávěrami.
Podobně se rozcházejí i deklarované priority v dalších oblastech, jako je sociální smír nebo vzdělanostní ekonomika. Pokud tedy sociálním smírem nemyslí vláda rekordní nárůst sociálních dávek v důsledku bezprecedentního chudnutí obyvatelstva. Podle samotného Ministerstva kultury, tedy úřadu řízeného ministrem z ODS, přijdou například zaměstnanci státu v letech 2021 - 2025 reálně o 25,7 %, svých příjmů. To je čtvrtina platu. Opravdu myslí vláda vážně, že deklarované přidání o 1400 znamená udržení sociálního smíru? Ne. Tato vláda zaměstnance nemá ráda, stejně jako nemá ráda důchodce, ale ani živnostníky, studenty nebo dohodáře. Mluvila jsem o tom tady včera, konkrétně o dohodářích.
A co věda a výzkum, kvůli kterým má kabinet speciálního ministra? Oproti covidovému roku 2020 opět pokles. A to z 2,5 % výdajů na 2,2 % výdajů rozpočtu.
Jak vidíte, údajné vládní priority vydrží jen do té doby, než se do rozpočtu skutečně začtete. Vláda nám i letos lakuje barevné kulisy, zatímco za oponou nás čeká amatérská improvizace, nedohrané hry a rozbité vybavení. A místo investic, vzdělání a sociálního smíru se opět zaměřuje výhradně na pomoc zahraničním obchodním řetězcům, bankám, energetickým gigantům a zbrojařům. Taková je totiž její politika od prvního dne, kdy vstoupila do Strakovy akademie a do sídla Ministerstva financí v Letenské 15.
Drtivá většina slibů vládní koalice nejen že nebyla dodržena, ale i tento Stanjurův rozpočet přináší jejich přímé popření. Vláda dělá čistokrevný opak toho, co slíbila ve svém programu. Je to stejné, jako když tvrdí, že dbá na sociální smír, ale reálné platy nechá klesnout o pětinu a každému důchodci sebere 1 100 korun měsíčně. Nebo když tvrdí, že omezuje výdaje na provoz, ale ve skutečnosti je oproti roku 2021 chce zvýšit o neuvěřitelných 50 miliard korun v jediném roce. Je to trestuhodné, není to fér, ale hezky to do jejího stylu zapadá. A proto navrhuji vrátit návrh rozpočtu na rok 2025 vládě k přepracování.
Nyní mi dovolte, kolegové, kolegyně, abych se pověnovala některým věcem, tak jak jsem je zachytila z projevu pana... z úvodního projevu pana ministra financí Stanjury. Pan ministr financí se ráno chlubil nebo upozornil, že snad Českou republiku pochválil Eurostat, jak se nám v jeho režii daří konsolidovat veřejné finance. Ano, já jsem ten článek na Seznam Zprávy ráno taky četla a musela jsem se tedy podívat na fakta, co skutečně ten Evropský statistický úřad v těchto dnech zveřejnil. A rozhodně to není žádná pochvala vlády Petra Fialy. Eurostat zveřejnil své periodické statistiky mimo jiné o pořadí členských států z hlediska dluhu a deficitu.
Mám tady jejich zveřejněný graf. A jak jsme si v roce 2023 stáli? Náš deficit byl v pořadí devatenáctý nejlepší v EU a dosáhl zhruba průměru deficitu v eurozóně, respektive byl ještě o něco horší než průměr. A dluh? Ten jsme měli loni sedmý nejnižší. O jakém zlepšení ale pan ministr mluví? Vždyť v roce 2021, po dvou letech covidových lockdownů od nás dostal šestý nejnižší dluh a šestnáctý nejlepší deficit, dokonce deficit takový, který byl nad průměrem eurozóny. Za jeho ministrování jsme v obou ukazatelích výrazně propadli. A co teprve rok 2019? Dluh čtvrtý nejnižší hned za Belgií, Lucemburskem, Estonskem. Do covidu jsme tedy díky hospodaření naší vlády vstupovali s velkými rezervami. A deficit? Kdepak. V roce 2019, v době před covidem měla Česká republika veřejné finance dokonce v přebytku a daleko před průměrem EU i eurozóny. Takže by bylo dobré příště se na ta čísla podívat pořádně a nedopouštět se mystifikací, protože k žádnému zlepšení za ministrování ministra Zbyňka Stanjury nedošlo, ba právě naopak.
A jak konstatovala samotná Národní rozpočtová rada, konsolidace se v příštím roce fakticky zastaví úplně. Tak to jen pro pořádek k tomu, čím tady pan ministr financí Stanjura svoji dnešní řeč k návrhu rozpočtu na rok 2025 začal.
Musím se ještě dotknout několika věcí. Měli jsme o tom i velice podrobnou debatu na rozpočtovém výboru, ale sem to patří mnohem víc. Národní rozpočtová rada upozornila, bezesporu to tady zazní ještě několikrát během dnešního dne, že u takzvaných příjmů z emisních povolenek - jsou nadhodnoceny tyto příjmy zhruba o 10 miliard, protože se tam počítá s reálnou výší ceny za emisní povolenku. Mí kolegové, kteří budou komentovat kapitoly další, to bezesporu vzpomenou znovu.
Vedle toho na výdajové straně chybí výdaje na takzvané obnovitelné zdroje OZE. Také jsme se toho už dneska několikrát dotkli. Na rozpočtovém výboru ještě... Národní rozpočtová rada to odhaduje něco kolem 20 miliard, ty částky se různí, někdo říká 21 a půl, někdo říká, že to může být něco po dvaceti, prostě je v rozpočtu 8 a půl. Tečka. Nestačí to.
Pan ministr říkal na moje opakované dotazy na rozpočtovém výboru, že má několik způsobů, jak to vyřešit. Pořád jsme oscilovali kolem toho, že asi zásadní bude nějaká legislativní úprava a že na tom pracují právníci. Dnes ráno, abych byla poctivá, mi řekl, že mi ji během dnešního dne pošle. Měla být nějaká tisková konference. Neviděla jsem ji, protože jsem tady. Každopádně to jsou jenom tyto dvě položky, bavíme se o nějakých 30 miliardách. A samozřejmě tam jsou další položky, o kterých jsem se zmínila, ať už jsou to nadhodnocené důchody, i Národní rozpočtová rada hovořila o nereálnosti příjmů u podniků, které jsou... U příjmů z odvodů organizací s přímým vztahem ke státu v rozsahu asi 8 miliard, ale držme se tady těch dvou zásadních položek. Pan ministr tady řekl, a já už jsem na rozpočtovém výboru říkala, že mám dvojí déja vu. On řekl, že prostě... A dneska to zopakoval, že samozřejmě si je vědom těch rizik a že když ta rizika nastanou, že to stejně ve finále zaplatí státní rozpočet a že si s tím poradí. Tak já mám první déja vu. Když měl stejný dotaz před rokem a půl pan ministr, jak, kde má 20 miliard na mimořádnou valorizaci pro důchodce? Odpověděl úplně stejně, že si prostě státní rozpočet s výdaji přes 2 biliony s tím poradí. A jak si s tím poradil? Nedůstojně. (My) jsme tady po prezidentských volbách schvalovali ve stavu legislativní nouze ožebračení důchodců zhruba v průměru o tisíc korun, až jsme skončili u Ústavního soudu. Tak si s tím poradil. (Velký potlesk od poslanců ANO.)
No a druhé déja vu jsem měla v momentě, kdy jsem se ptala na rozpočtovém výboru, jak vyřeší ty chybějící výdaje na OZE. A on říkal, že má tedy několik těch způsobů. Dneska mi říkal, že mně pošle úpravu legislativy. Dneska k tomu měla být nějaká tisková konference, tu jsem neslyšela. Vzpomínáte si, jak jsme tady řešili tuším v roce 2022, že chybí na veřejné zdravotní pojištění 14 miliard v rozpočtu? Jak se tady schvaloval rozpočet a až poté legislativa, která brala pojišťovnám peníze? Dodneška se o tom tady bavíme, dodneška slyšíme, že ty peníze chybí. A můžeme si říkat, jestli je někdo v přebytku nebo není. Rezervy se tenčí čím dál víc. Nebudu se k tomu vracet, to už je bohužel za námi. Ale úplně stejný problém řešíme teď, že tam máme 8 a půl miliardy, a teď teprve se má schvalovat, snad se to má načítat někde ve druhém čtení zítra do toho zákona. My se musíme ráno poradit, protože já to považuju za skandální, ale uvidíme, co nám vlastně kdo pošle. Čili mám druhé déja vu. A zase se to opakuje, donekonečna se to opakuje. A já se ptám, jak a budu se ptát ještě zítra znovu, protože zítra to pravděpodobně budeme řešit u toho pevně zařazeného bodu, jak tady tak slyším v kuloárech. Tak se ptám, jak se to prostě bude řešit? Jakým způsobem se - a já nejsem žádná lobbistka solárních baronů, kdy se tady vytvořili solární baroni díky vládám ODS, ale jsme v nějakém vládním, jsme v nějakém právním státě. Dneska prostě už to patří kdoví komu a jsou tady nastavené nějaké právní podmínky. Takže já se samozřejmě ptám, jak jsou eliminována rizika? Jak jsou eliminována rizika toho, že zvýšené náklady v budoucnu neponese stát v důsledku prohraných arbitráží a soudních sporů? Nebude to znamenat zvýšení cen elektřiny pro občany, firmy v důsledku ohrožení plánovaného rozvoje neobnovitelných zdrojů?
Jak je zajištěna notifikace takovéto právní úpravy, to znamená, jak je zajištěno ohrožení pozice České republiky při jednání s Evropskou komisí a schválení pro Českou republiku nezbytných schémat podpory. A jak je zajištěno nebo zabezpečeno ohrožení investic do různých hightech oborů a tak dále. Prostě my se určitě na to budeme ptát, až to uvidíme, tu právní úpravu. Ale každopádně chci slyšet nejlépe dnes, nejpozději zítra, protože včera bylo pozdě, chci slyšet, jak operátor trhu, který administraci podpory pro stát zajišťuje, bude nucen si zajistit prostředky pro výplatu podpory mimo státní rozpočet, jak to udělá. Půjčkou od komerčních bank, která by v takovém objemu byla nepravděpodobná? Zase se udělá nějaká taková transakce, která půjde mimo státní rozpočet?
Toto všechno chceme slyšet. Ale hlavně chceme slyšet, když to vláda chtěla udělat, proč to neudělala včas, proč to neudělala tak, aby měla oporu v tom, že do rozpočtu na výdajovou stranu dá pouze 8,5 miliardy.
Prostě sečteno, podtrženo, to je vaše rozpočtová politika. Vy si prostě vysníte nějaký schodek, stejně to není kdoví co, a pak prostě děláte triky, kejkle na výdajové a na příjmové straně, aby vám to vyšlo. A modlíte se, abyste to vybrali potom v tom rozpočtovém roce někde jinde, aby ten schodek prostě dopadl. Proto my to chceme přepracovat, proto nevoláme po přepracování z politických důvodů, protože každá vláda má svoje politické preference a státní rozpočet je výsostné politikum, ale voláme o přepracování v souladu s nezávislým úřadem Národní rozpočtové rady. A já jsem strašně na vás všechny zvědavá, jak pro to usnesení budete hlasovat, protože to rozhodně bez komentáře nenechám.
Prostě je vám to jedno. Je vám to jedno, protože příští rok jsou volby. Vy si říkáte "po mně potopa" pod heslem "to už vy tady, maminko, doufám, nebudete".
Děkuji vám za pozornost.
