Trochu si dovolím odkázat vás třeba na detaily. Chápu, že Konvergenční program je dlouhý, takže jste ho někteří celý nečetli, takže vás třeba odkáži na různé kapitoly, kde věci, na které se mě ptáte, jsou uvedeny.
Souhlasím s tím – a tím začínám reagovat tuším na pana senátora Linharta, že označení strategie je trochu matoucí. S tím souhlasím, protože správnější by bylo, že se jedná o strategické výdajové rámce. Nakonec pan senátor Vilímec tady řekl správně a já mu děkuji, že tak, jak se tento materiál jmenuje, si nevymyslelo ministerstvo financí, ale řekl to zákon, zákon, pro který hlasoval i tento Senát. Je to zákon č. 23/2007 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Právě ten zákon, který navazuje na Pakt solidarity a stability Evropské unie, právě ten zákon, který připravilo ministerstvo financí v minulém období a který nedopustí právě někdy předlužení této země, tak jak jsme toho byli svědky u některých minulých vlád, protože má dluhovou brzdu. A nejen pro stát. Má ji pro kraje, má ji pro města. Už tady nebude nikdy obec Prameny, protože máme tuto dluhovou brzdu. A prosadilo ji ministerstvo financí. A ministerstvo financí dokonce prosadilo,aby vznikl nezávislý Výbor pro rozpočtové prognózy a Národní rozpočtová rada, aby mělo na sebe bič, aby tady byl nezávislý orgán, který bude kontrolovat makroekonomické predikce a bude říkat, bez ohledu na to, v jakém dresu je ministr financí, jestli predikce je správná, jestli je poctivá, jestli odhad příjmů, na kterém je postaven návrh státního rozpočtu, odpovídá předpokládané skutečnosti. A nemuseli jsme tyto orgány mít. Víte proč? Protože povinně podle Paktu solidarity je musí mít až země eurozóny. A my jsme je chtěli dobrovolně. A jsme rádi, že tady jsou a už několikátou makroekonomickou predikci posuzovaly.
Při vší úctě k České národní bance čtu predikce České národní banky. Mám velmi korektní vztahy s panem guvernérem. Vážím si České národní banky, naprosto respektuji její nezávislost podle Ústavy. Ale nebudu se řídit makroekonomickou predikcí České národní banky, byť je mi to podsouváno, jednou odborovým předákem, jednou tady senátorem, protože je jediný, kdo může posuzovat makroekonomické predikce ministerstva financí, je Výbor pro rozpočtové prognózy. A ten opakovaně řekl, že jsou realistické. A já si nemohu dovolit nafukovat příjmy v rozporu s touto predikcí. To by bylo na moji rezignaci. A to nikdy neudělám.
A stejně tak je tady další orgán, který posuzuje makroekonomické predikce ministerstva financí, a ten konstatoval minulý týden, že jsou realistické, a to je Evropská komise. A to jsou pro mě autority jediné ze zákona a z předpisů Evropské unie, které musím respektovat.
Tolik jenom na vysvětlenou, při vší úctě, proč se nebudu řídit čísly, která ona prezentuje. A ona se zas tak neliší. Česká národní banka před měsícem označila růst ekonomiky 2,5 % a my 2,4 %, takže to zase není takový rozdíl, myslím si, že tu jednu desetinku přežijeme.
Ta strategie, už jsem vysvětlila doufám, proč se jmenuje strategie, obsahuje cíl. (Reakce pobavení v sále.) Jsou to maximální výdajové rámce a střednědobý rozpočtový cíl. A to je potom zásadní pro výdaje státního rozpočtu a státních fondů na další 3 roky. Kam až můžeme jít. Že nemůžeme jít někam donekonečna. Byly tady vlády, které měly 150miliardové schodky. Pamatujete si to? Já to dohledám.
Já to tady mám od celé novodobé historie. Takže to už se nikdy nestane. Tady je dluhová vrstva, už se to nikdy nemůže stát. Proto je nereálné to, co řekla včera Národní rozpočtová rada opakovaně, byť si vážím těch expertů, že v roce 2069 budeme mít schodek 229 miliard. No nebudeme. Jedině za předpokladu, že bychom vystoupili z Evropské unie, a to se určitě shodneme, že nechceme. Protože jinak budeme vždycky podléhat dluhové brzdě. Proto je to jenom matematický propočet. Ale vážím si třeba Národní rozpočtové rady v tom – a někteří z vás to tady řekli, myslím, že to byla paní senátorka Chalánková, jestli říkám dobře jméno – zaznělo, že má pravdu v tom, že veřejností finance z pohledu stárnutí populace budou neudržitelné. A budou neudržitelné po roce 2030, až půjdou do důchodu takzvané Husákovy děti.
My jsme tady všichni generace, která víme, co jsou Husákovy děti. To znamená, že už teď se na to musíme připravit. Zase buďme spravedliví, 30 let to žádná vláda nezvládla. Takže teď se tady zlobit na tuto vládu je mírně nespravedlivé, ale tato vláda se chce o to pokusit. Paní ministryně Maláčová to má v gesci, slíbila, že představí teze. Potřebujeme důchodovou reformu. Potřebujeme to řešit. Český statistický úřad vyšel s analýzou stárnutí obyvatelstva. Řekl, že se prodlužuje věk odchodu do důchodu. V podstatě v průměru v důchodu máme strávit 25 let. Už se prodlužuje pro generace dnešních ročníků 39 a méně na nějakých 27 let. Pojďme se o tom bavit. To jsou všechno témata k diskuzi, které řeší a mají vliv na udržitelnost veřejných financí.
Když jste se mě ptal, pane senátore Vystrčile, proč tak náhle to zhoršení veřejných financí a strukturálního salda? I když pořád plníme – a Evropská komise to jasně řekla – plníme pakt solidarity. Plníme strukturální rozpočtový cíl. Ale zhoršení tam je. A já jsem toto řekla v úvodním slově. Jeden ze základních důvodů je právě stárnutí populace. A udržitelnost veřejných financí. Ale to řekla Evropská komise opakovaně, řeklo to OECD. Řekli, máte problém, tady máte problém.
Protože představa, paní senátorko Chalánková, že snížíme odvody za sociál, tak my z nich financujeme důchody. To je v tuto chvíli neudržitelné. Nebudu vám to tady slibovat, nebudu vám lhát. A DPH, DPH jsme snížili. Celkově za posledních 5 let se snížily daně o 100 miliard, a pokud tady schválíte novelu zákona o EET v červenci, tak tam je součástí sazbový balíček DPH dalších 3,4 miliardy. A když se projednával v roce 2012 ten nepovedený opt-out, ten pokus o důchodovou reformu. To nebyla důchodová reforma, to byl pokus. V době, kdy všechny evropské země ustupovaly od těchto třech pilířů, tak tady jsme je zaváděli. Přihlásilo se tam 80.000 lidí a v podstatě v té době jsme neměli třeba 10% sazbu, jako máme dnes.
Můžete mi vyčítat, já bych také radši měla dvě sazby. Nebo jednu sazbu, 10 %, ta by byla úplně ideální, ale nemůžeme si to dovolit. A tak se aspoň snažíme mít na vybrané položky, tam, kam nás pustí směrnice Evropské unie. My si taky nemůžeme dělat, co chceme, v DPH jsme limitováni směrnicí EU, tak tam, kde nás pustí, tak tam jsme se snažili 10% sazbu zavést. A teď v tom sazbovém balíčku, který je součástí novely zákona o EET, kterou minulý týden schválila Poslanecká sněmovna, tak máme třeba 10% sazbu na služby s vysokým podílem lidské práce. Máme tam to vodné, stočné. A vydáme na Ministerstvu financí platební cenový výměr, tak, abychom to promítli do konečné ceny. A tak dále. Čili určitě se snižováním DPH od roku 2012, kdy byl opt-out, se pohnulo zcela určitě hodně významným způsobem.
Rovněž tím, že ta strategie obsahuje konvergenční program, tak indikuje záměry vlády ostatním zemím EU a Evropské komisi, a to v oblasti fiskální. My to nemůžeme od sebe odtrhnout. Strategie a konvergenční program tvoří jeden celek. Proto my už jsme tyhle debaty, kolegové, vedli na rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny a odtrženo to samozřejmě nedává smysl. A do té strategie, tam je napsáno pouze to, co vláda měla jasně schváleno k 5. dubnu letošního roku. Poučena z těchto diskuzí, budu-li u toho, tak to příští rok připravím jinak.
A podívejte se, do konce dubna, říkala jsem to ve své úvodní řeči, jsem vložila, jak mi ukládají rozpočtová pravidla, první návrh státního rozpočtu na rok 2020. A tam to všechno je. Tam jsou platy učitelů. Jak je zabezpečíme, pane senátore? Teď nevím, který se na to ptal, omlouvám se. No zabezpečíme je růstem. Tím růstem těchto platů. Kdo dal víc do regionálního školství a platů pedagogů než tato vláda. Pro vysoké školy – 2 mld. na rok 2019. Máme skoro miliardu na rok 2020 v rozpočtu. Kdo tam dal víc?
Mám vám připomenout ty platy, které byly mezi lety 2013 a 2019. Rozdíl průměrného platu pedagogů je více než 10.000 Kč. Dali jsme tam 15 % pro rok 2019, 10 % máme v rozpočtu 2020 a 9 % 2021, čímž plníme prohlášení vlády, že v roce 2021 bude průměrný plat pedagogů 45.000 a nějaké drobné.
To, že jste tady některý z vás diskutovali, a teď prosím při vší úctě, já to říkám s velkou pokorou, že to tady budete hlasovat a že je to jedno, jestli je to tak, nebo onak, tak já jenom bych chtěla říct, že je to vaše rozhodnutí, že o tom tady Senát vede rozpravu. A plénum, tak jsem to chtěla. Poslanecká sněmovna to např. na plénum nedává. Ale to bych si v životě nedovolila nějak hodnotit.
Financování sociálních služeb si nechám na závěr, to bude dlouhá řeč. Musíte to vydržet, omlouvám se vám. Bylo tady moc témat a já cítím potřebu se k nim vyjádřit.
A v konvergenčním programu je i valorizace plateb za státního pojištěnce. Strategie to nemá po roce 2020, protože legislativa mluví jen o období do roku 2020. Znovu opakuji, rozpočtová strategie má dvě části. V první z nich jsou odvozeny maximální rámce pro výdaje na další 3 roky a zopakovány platné, to znamená schválené, finanční vztahy. Je to tedy výchozí, nebo ji můžeme nazvat jako nulovou variantu pro nadcházející rozpočtová jednání.
Proto se zcela jasně v úvodu rozpočtové strategie píše: „Strategie v částech 2 – 5 odvozené výdajové rámce rozvádí a aktuálně platné finanční vztahy mezi jednotlivými úrovněmi veřejných rozpočtů a zahajuje tím nový rozpočtový proces.“ Proto tam není to, na co se mě ptáte, na co se ptali někteří poslanci v rozpočtovém výboru mých kolegů.
Rovněž na straně 5 je uvedeno: „Další část strategie ilustruje vztahy státního rozpočtu a státních fondů vůči klíčovým částem či oblastem veřejných rozpočtů. Vyčíslení finančních vztahů je založeno na současných platných vztazích daných obvykle zákonem či aspoň usnesením Vlády ČR.“
Takže materiál tak často vychází ze zákona o státním rozpočtu na rok 2019, střednědobého výhledu státního rozpočtu na léta 2020 a 2021, popřípadě je opřen o aktuální predikci Ministerstva financí. Jako je tomu u daňových příjmů územních rozpočtů, respektive příjmů z pojistného na veřejné zdravotní pojištění u zdravotních pojišťoven.
Kapitoly č. 2 a 5 strategie tedy ani nepředjímají ani neupravují další vztahy státního rozpočtu a státních fondů vůči předmětným oblastem. Uvedené částky slouží jako východisko v rámci přípravy státního rozpočtu, rozpočtu státních fondů a jejich střednědobých výhledů v souladu s novým výdajovým rámcem. A ve druhé části rozpočtové strategie je nelze od sebe oddělit, je konvergenční program. A tam jsou rozepsány záměry vlády. Tam jsou všechny tyto záměry. Tzn. ať už je to rodičovský příspěvek, ať je to důchod, který se zvyšuje na 300.000 z 220.000 po dlouhých 6 – 7 letech, ať už jsou to důchody – 900 Kč. Připomínám, že třeba letošní navýšení důchodů 900 Kč bylo víc než za 5 let vlád ODS dohromady. Jen tak pro připomínku, když už si říkáme o tom, co vláda dělá, nebo nedělá. Protože realizuje svou politiku. Prostřednictvím státního rozpočtu. Tedy včetně toho, že vláda počítá i s navýšením platů pedagogů. To je v tom konvergenčním programu.
A že to není v rozpočtové strategie? Protože tam jsou věci, které jsou do 5. dubna a je to odkázáno na konvergenční program. To nelze oddělit. Ale já jsem poučena a příští rok to udělám trochu jinak. Protože pak se to takto odtrhává od sebe a nedává to smysl.
Co se týče veřejných vysokých škol, tak mezi rokem 2019 a 2020 jste konstatovali, že je tam nějaký významný pokles. No není. V tabulkách v kapitolách 2 – 5 rozpočtové strategie jsou záměrně pro aktuální rok 2019 uvedeny hodnoty ve dvou sloupcích. V jednom včetně prostředků z EU a finančních mechanismů, ve druhém bez těchto prostředků. Střednědobý výhled je totiž bez prostředků z EU a finančních mechanismů. Musí se tedy prosím srovnávat srovnatelné.
Zase tady padlo, mě to mrzí, už jsem to tu říkala, když se zákon projednával, říkala jsem to, když Poslanecká sněmovna přehlasovávala senátní návrh vetem, opět se tu objevilo, někdo z vás to řekl, ani nevím, já si nepíšu, kdo to řekl, že vláda projídá prostředky z privatizačního účtu a znetransparentňuje tyto toky. No, prosím vás, nejde o žádné rozpouštění rezerv. To jsou peníze dneska, to už nejsou žádné privatizační, tam už dneska nic není. To jsou peníze z dividend státních podniků. Ty patří do státního rozpočtu, rozpočet s nimi počítá.
My jsme to nemohli udělat proto, protože bývalé vlády některé tam zavedly takovou vtipnou pojistku, že se ty peníze převedou do rozpočtu, pokud bude rozdíl mezi penězi, které se vyberou na sociální pojištění, a vyplatí, pokud bude záporný. On už je několik let kladný. Vybíráme víc, než vyplácíme na důchodech. Takže jsme peníze museli nechat bokem. A ony se používaly. Ty bývalé vlády to udělaly chytře. Mimo rozpočet je poskytovaly do SFDI atd. Takže to není pravda. A předtím se normálně převáděly do státního rozpočtu, když se vybíralo méně, než se vyplácelo.
Takže jenom tam byla tato pojistka, aby se peníze mohly vyvádět do SFDI. A nebylo zákonným účelem tohoto zvláštního účtu tvořit rezervu na horší časy. Takže my jsme udělali jenom to, že v souladu s rozpočtem na rok 2019 jsme je převedli do státního rozpočtu a tam se v souladu se zákonem, který schválila řádně v řádném legislativním procesu Poslanecká sněmovna, používají. A je projídání, že je použijeme na důchody a platy pedagogů, na investice? Co je tedy z toho projídání? Já se ptám, co z toho je projídání?
Ale pokud se to někdo domnívá – a říkala jsem to tu, teď se budu opakovat, tak se měl ozvat mnohem dřív. Možná v roce 2002, kdy příjmy privatizačního účtu byly 130 miliard. A výdaje 120 miliard. Nebo v roce 2005, kdy příjmy dosáhly 110 miliard a výdaje 60. A tehdy to skutečně byly příjmy z privatizovaného majetku, nikoli pouze dividendy z majetkových účastí států, jako je to v současné době.
A ta možnost převádět tyto prostředky z výnosu privatizace do státního rozpočtu byla uzákoněna v roce 2012. A každoročně do rozpočtu bylo převáděno v průměru asi 9 miliard. A také v roce 2007 investovala vláda z tohoto účtu do oblastí nesouvisejících s privatizací, zejména do Státního fondu dopravní infrastruktury 21 miliard. O rok později to bylo dokonce 34 miliard. A všechno se to dělo mimo státní rozpočet. To znamená bez jakékoli možnosti Poslanecké sněmovny tyto výdaje ovlivňovat.
Takže bych chtěla říct, že toto konstatování je opravdu podle mého soudu faulem.
Ještě jsem tady měla pár poznámek, než přejdu k sociálním službám. S demografickým vývojem samozřejmě konvergenční program pracuje, a to má jak dopady do důchodů, zdravotního, dlouhodobou péči vzdělávání. A co se týče reformy psychiatrické péče, na tom samozřejmě pracujeme také velice intenzivně. Měla jsem několik jednání na toto téma jak se zástupci lékařů, lékařských komor, tak s ministrem zdravotnictví. A využívá se tam všech zdrojů tak, aby reforma byla dokonána, protože je důležitá. Velmi důležitá.
Ještě, pane senátore Vystrčile, proč takový rozdíl mezi rokem 2018 a 2019. Já už jsem částečně odpověděla, ale ještě to prosím trochu chci doplnit. A 2019, promiňte, a 20. Prostě rychleji přišlo ochlazení ekonomiky. Nebudeme si lhát do kapsy. 2,4 % růstu není žádná tragedie, je to dlouhodobý průměr vývoje české ekonomiky, je to pořád dvakrát rychlejší růst, než je průměr Evropské unie, třikrát rychlejší růst, než je Německo.
Německo minulý týden ohlásilo 0,6 %. Tam jsme nečekali takové rychlé zpomalení. My, když jsme dělali tuto prognózu makroekonomickou, my, experti Ministerstva financí, tak jsme vycházeli z růstu v Německu 0,8. To není takový rozdíl, ty dvě desetinky tam nehrají nějakou roli. Co je dobrá zpráva, je ta, že skutečně je to postaveno na zpomalení růstu ekonomiky Německa. Protože my jsme navázaní ekonomicky na Německo. To víme. Vývozem zhruba asi 30 %.
To znamená, že nevychází toto zpomalení z problémů vnitroekonomických. Vnitroekonomických v rámci České republiky. Jsme připraveni dobře na zpomalení tempa růstu. Jsme připraveni tak, že máme zdravé veřejné finance – konstatovala to opakovaně Evropská komise, máme snižující se dluh. A to, že říkáte, že nominálně roste dluh, taky roste HDP. Nemůžete říct A, a neříct B. Když se bavím s kolegy ministry financí v rámci Evropské unie, tak samozřejmě, abychom se mohli bavit a srovnávat, tak se musíme srovnávat jen přes procentuální vyjádření vůči růstu HDP. A to neustále snižujeme.
Takže, prosím, pracujme s těmi čísly korektně. A to jsou všechno dobré předpoklady. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Už asi 30 měsíců si držíme... Dneska říkala paní generální ředitelka úřadu práce na jedné společné konferenci pro leadery veřejné správy, říkala, držíme si toto prvenství už 30 měsíců. Poslední čísla 2,6 %. Jsou to většinou lidé, kteří jsou buď nezaměstnatelní ze zdravotních důvodů, anebo pracovat nikdy nebudou. Nechtějí. Tak ona to vysvětlila. To už je skupina, kterou asi do práce nedostaneme. Buď má zdravotní problémy, tomu rozumíme, o takovou skupinu se musíme postarat, anebo pracovat nechtějí. To tak je.
Ale znamená to, že samozřejmě s ochlazením ekonomiky je to předpoklad ten, že se ta díra bude zacelovat. Máme 350 000 volných míst. Víte, že tato vláda schválila před týdnem projekt Ukrajina, na základě kterého sem přijde pracovat 40 000 lidí z Ukrajiny. A nebudou to jenom dělníci. Chceme přivést lékaře, sestry. Vytvořili jsme předpoklady pro to, aby se mohlo nabrat větší množství lékařů. Vytvořili jsme předpoklady proto, že ukrajinský lékař, když sem přijede, to jsme zjistili na výjezdech do krajů, tak to, co naši lékaři, já nevím, jestli máte v rodině lékaře, když lékař dělá státnice v 6. ročníku, tak je dělá 6 let. Já mám 3 lékařky v rodině. 3 svoje neteře. Takže vlastně celý rok dělá státnice.
A po ukrajinském lékaři jsme chtěli, aby je udělal v jeden den. No tak logicky, kdo to asi udělá? Génius. Vlastně jsme vytvořili podmínky, protože máme regiony, kde nám chybí zubaři, kde nám chybí v nemocnicích doktoři a všechno se to táhlo.
Snažíme se ty věci řešit, ale samozřejmě nejde to všechno hned. A co se týče konvergenčního programu, tak já předpokládám, že až ho budeme tvořit na rok 2021, tak se tam promítnou jednak úpravy na výdajové straně. Víte, že jsem do rozpočtu 2020 promítla docela razantní úspory. Ale i na příjmové straně, protože máme připravené legislativní návrhy, které posílí příjmovou stranu. Jako je digitální daň, jako je sazbový balíček na spotřebních daních, protože nám roste průměrná mzda a nezvedala se nám 10 let třeba spotřební daň na tvrdý alkohol.
A víte, kolik spotřebuje, jenom tak už na okraj, víte, kolik se spotřebuje v České republice na osobu litrů ročně čistého lihu? 12 litrů. Včetně kojenců. Když jsme to prezentovali s přednostou adiktologické kliniky a s dalšími lékařskými experty, tak opravdu rozum zůstal stát.
(Směrem k předsedající: Mohu si s dovolením vzít vodu?) (Předsedající: Určitě.) Ještě než přejdu k sociálním službám, čímž završím svoje vystoupení, tak ještě odpovím na pan senátora Větrovského, to je taková technikálie, ale samozřejmě jsem si to vytáhla, řeší to konvergenční program na straně 12, v rámci kapitálových transferů byl zaznamenán také převod majetku provozovateli vodohospodářské infrastruktury v hodnotě 4,9 mld. Tato transakce však neměla dopad do salda hospodaření sektoru vládních institucí. Detail trošku větší. Město Plzeň převedlo v loňském roce svoji vodohospodářskou infrastrukturu na Vodárny Plzeň akciová společnost, kterou vlastní ze 100 %. Vodárny emitovaly nové akcie v ceně majetku a těmi splatily vzniklý závazek vůči městu. Město tím navýšilo hodnotu své účasti ve vodárnách. Transakci zachytil ČSÚ dle metodiky evropských národních a regionálních účtů z roku 2010, na které stojí konvergenční program, jako naturální, kapitálový transfer na jedné straně a odpovídající úbytek finančních aktiv na straně druhé. Pro kompletní vysvětlení je nutné dodat, že zatímco město Plzeň je součástí sektoru vládních institucí, Vodárny Plzeň nikoliv. Jestli to takto stačí, pane senátore? Děkuji vám.
A ještě, pane senátore Vystrčile, k tomu ochlazení ekonomiky, ještě jsem chtěla dodat, že obce a kraje také začaly razantně investovat, detaily prosím kapitola 4.1 konvergenčního programu. Děkuji.
A teď k sociálním službám. Asi jste zaznamenali v médiích, že tady probíhala diskuse, která byla vyeskalována, ono by to takhle nevyeskalovalo se, kdyby nebylo před evropskými volbami a nevyvolala se mimořádná schůze Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že jsme dostávali velkou řadu dopisů, ať už to byla ministryně Maláčová, já, premiér, věděli jsme, že ten problém tady existuje.
Jenom pro vaši informaci, dotační politika, nemám s sebou tento graf, kdykoli pošlu komukoli z vás, mluvím o tom každý den, ale mám to v hlavě, protože opravdu jsem věnovala teď sociálním službám mnoho času, abych to nastudovala a pochopila. Dotační politika sociálních služeb začala v roce 2007. Tehdy do sociálních služeb šlo něco málo přes 7 mld. Pak byly roky, kdy to dokonce klesalo. 8, 9, 10... 6... Takhle to šlo dolů. Začalo to stoupat v roce 2014. Proč asi? A pro rok 2019, už to stoupalo docela razantně, 8, 9, 10, 11... V roce 2019, v tomto rozpočtu, šlo do sociálních služeb, prosím, podržte se, 15,7 mld. A co je výsledek? A to se ptám, kudy chodím. Výsledek je ten, že jsou všichni nespokojeni. Takže se ptám, v tom případě máme systémový problém. Jestliže 15,7 mld., což prezentuje nárůst oproti roku 2007 o 120 procent, mezi léty 13 a 19 o 104 procent, výsledek je ten, že je obrovská nespokojenost, tak já si kladu otázku, kde je problém. Chci a požaduji, budu o tom mluvit i v pátek na vládě, na vládě budeme vlastně probírat tu miliardu, nakonec je to i požadavek Poslanecké sněmovny, chci analýzu, kam jdou ty peníze, kde konkrétně chybí, kde je ten problém, já ji nemám, tu analýzu. Stát se podílí na sociálních službách, na tom celkovém balíku, částkou vyšší jak 50 %. Já ani nevím, kolik se podílí kraje. Já nechci vyvolávat pnutí, válku a boj. Já chci objevit problém. Chci ho zjistit. Dneska Seznam má příběh, nechci to samozřejmě bagatelizovat, Seznam má příběh, že se z dotace 5,5 mil. na sociální služby pořídil dům s bazénem. Dneska je to na Seznamu. Kde bydlí, nevím... Na sociální bydlení. Bydlí tam někdo, nevím, četla jsem to na Seznamu, nevím, do jaké míry je to pravda, vím, že se píše ledacos. Takže to je první věc, chci analýzu.
Druhá věc, a to začalo ministerstvo práce a sociálních věcí, já to samozřejmě vítám, i když jsem zatím nedostala šanci se k tomu vyjádřit, určitě ji dostanu, musí přijít novela zákona o sociálních službách, musíme si jasně nastavit podíly, kdo bude co financovat. Představa, že to ufinancuje stát, že každý rok tam budeme sypat podle pohádky Beránku, otřes se, nebo Oslíčku, otřes se, to prostě takhle nepůjde. To prostě nepůjde. Když jednou ty peníze někde vezmete, když je někde přidáte, někde je vezmete. Všichni hospodaříte někde. Minimálně ve svých domácnostech. Ten princip je pořád stejný. Já jsem se stala 13. prosince 2017 ministryní v první Babišově vládě. Vstoupila jsem do třetího čtení rozpočtu a tehdy, abychom vůbec ten rozpočet schválili, tak se rozhodlo, že se dají do sociálních služeb navíc 3 miliardy. Pro rok 2019 se dalo o 800 milionů více. Uznávám to, že se zvedly platy, z 5 na 7 procent v sociálních službách, takže to je 380 milionů, uznávám to, že se zvedly příplatky sestřičkám, to je asi 629 nebo 630, to je ta miliarda, o kterou se s paní ministryní podělíme. Já dám půl z vládní rozpočtové rezervy, ona z nespotřebovaných nároků dá půl miliardy z minulých let. Paní ministryně vyřídila evropské peníze na individuální projekty ve výši 1,5 mld., slíbila maximální součinnost, tak proč budeme utrácet české peníze, když máme evropské. Protože jinak mi to nedává smysl, kde je potřeba té druhé miliardy. Nebo chci tu analýzu. Chci to vědět. Takže máme, miliardu dáme, miliarda a půl půjde z evropských peněz, paní ministryně maximálně bude součinná, navíc ještě nad to paní ministryně dá asi půl milionu, promiňte, půl miliardy, omlouvám se, na sociální práci, na SPOD, na ty děti, OSPOD, děkuji, a na nějaké osoby s autistickou poruchou. Takhle nějak mi to říkala. Asi půl miliardy. Navíc ještě nad tuto miliardu. Takže zase ze svých nespotřebovaných nároků z minulých let.
Takže prostě opět se dává velký balík, ale my si musíme říct, co bude dál. Toto není řešení. Toto ponižující handlování, neustále každý rok. Musí se zvednout úhradová vyhláška, která je v gesci MPSV, volají po tom kraje, uložila to Poslanecká sněmovna ve svém usnesení, volá po tom šéf asociace těch sociálních pobytových domů, nezvedala se několik let, důchody šly nahoru, příspěvek na péči šel nahoru. Tato úhradová vyhláška, je prostě nutné ji zvýšit. Už i Poslanecká sněmovna to uložila ve svém usnesení. To je zase několik set milionů. A samozřejmě musíme se bavit o tom podílovém financování, kolik zaplatí stát, kolik zaplatí kraje, ale kolik zaplatí třeba i ten, koho se ta péče týká. Takže musíme o tom otevřít regulérní diskusi a ukončit tady toto ponižující každoroční, každý rok na jaře, prostě kolorit, začneme silnicemi II. a III. tříd, na které taky se v roce 2005 nebo 2007, pane senátore, vy jste hejtman, kdy se to převádělo do majetku krajů, tak nějak to bylo, tak se tehdy uvolnil z RUD podíl na tyto silnice, já jsem si to všechno nechala vyhledat, do koruny. Asi 3,5 mld. jde z RUD na tyto silnice. Otázka je, jestli to všechno prostě jde do těch dvojek a trojek. Takže začneme vždycky tímto koloritem, v době krize. Já nechci vyčítat, já jenom říkám, je tady doba, pojďme se o tom bavit.
V době krize se podepsalo s kraji memorandum, že se budou dávat 3 mld. do regionálních železnic, jestli to říkám dobře, dávají se pořád, jsme konjunktura 5 let, pořád. Musíme si říct, já netvrdím, každý se potýká se svými problémy, ale musíme se o nich bavit, toto není řešení, toto porcování státního rozpočtu není řešení. A hlavně ten rozpočet na to nebude jednou prostě mít. To je celé o udržitelnosti veřejných financí. Takže ono nepomůže, já jsem říkala v Poslanecké sněmovně, ukazovala jsem ten graf, kolik se od toho roku 2007 do těch sociálních služeb dalo, ukazovala jsem, kdy to klesalo, které roky, tomu pravicovému spektru, které vlastně eskalovalo tu mimořádnou schůzi. Ukazovala jsem, kdy to právě naopak rostlo, ty obrovské peníze do sociálních služeb. Řekla jsem, my to vyřešíme, stejně to musíme vyřešit my, kteří jsme součástí exekutivy. Ale toto ostřelování, vy to nechcete dát, vy to dejte a tak dále, my jsme teď u vlády. My se musíme chovat rozpočtově odpovědně. My musíme zvažovat a hledat systémová řešení, protože tato země tady bude i za dva roky, ta tady nebude jenom do voleb v roce 2021. Bude tady i za 5, 10, 20 let. Všichni máme děti a vnoučata, chceme prostě, aby žila podle toho, na co má, aby její veřejné finance byly udržitelné.
Děkuji vám za pozornost.
