Bez hotovosti prostě nedostanete ani kelímek s vodou. A z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se rozhodně nejedná jen o trend v nějakých malých lokálních zařízeních, ale zaplatit kartou začíná být problém i v nejedné z vyhlášených restaurací v centrech našich velkých měst.
Je zřejmé, že současný přístup Ministerstva financí k daňovému výběru je takový, že absolutně nedokáže zajistit přiměřeně rovné podmínky na trhu. Pod falešnou záminkou proklientského přístupu se Finanční správa nejprve zbavila svých nejfunkčnějších nástrojů, aby následně, tak říkajíc, shodila řemenici, a tím - přesně podle plánu svého ministra financí Zbyňka Stanjury - znemožnila všem, kteří hrají čistotu, obstát v konkurenčním prostředí, protože to je nakloněno pouze takovým, kteří krátí své tržby, pouze těm, kteří místo placení daní raději zrekonstruují terasu, zlevní meníčko nebo přetáhnou konkurenci kuchaře. A obstát v takovém konkurenčním prostředí, uznejte sami, musí být stále náročnější úkol, neřku-li úkol nadlidský. Člověk se neubrání pocitu, že to je právě tahle snaha přežít, co nutí jednu provozovnu vedle druhé napsat křídou na tabuli "cash ony".
A nejhorší na tom je, že člověk, který tenhle dominový efekt způsobil, má tu neskonalou troufalost přijít sem do Poslanecké sněmovny s nápadem na zvýšení daní o 73 miliard ročně. Je to úplně stejné, jako kdyby si na radnici přišel říct o vyšší dotaci na provoz ředitel zoologické zahrady, který předtím odstranil vstupní terminály a propustil všechny pokladní. Nebo kdyby si za rodiči přišel říct o vyšší kapesné pubertální výrostek, kterému bankovky a mince propadávají děravou kapsou rovnou na chodník. Ani jednomu byste nedali ani korunu navíc. Ale úplně stejně tady dnes působí ministr financí Zbyněk Stanjura, který chce brát slevu na dani studentům, rodinám s dětmi chce brát školkovné, majitele nemovitosti chce trestat zdvojnásobením daně z nemovitostí. Ale na druhé straně nedokáže vybrat ani stávající daně.
Ne náhodou je pohled do pokladního plnění státního rozpočtu v letošním roce jen pro otrlé povahy. Stáčí se podívat na DPH. Plnění jeho inkasa je o celých pět procentních bodů nižší než v minulém roce. A celkový výběr daní? Ten je naprosto nejhorší za posledních nejméně deset let - samozřejmě s výjimkou covidového roku 2020, kdy byla ekonomika uzavřena a splatnost daní posunuta.
Zcela konkrétně: K 30. červnu 2023 dokázala Finanční správa vybrat jen 46 % celoročního plánu daňového inkasa, přestože červnovým standardem je 48 až 50 %. Podalikvótní výběr všech daňových titulů znamená o 40 miliard nižší příjmy, než by odpovídalo aktuálnímu datu. 40 miliard, dámy a pánové, k polovině roku. A co dělá ministr financí? Místo toho, aby si uvědomil, jak monstrózní problém svou ideologickou zatvrzelostí způsobil a začal ho aktivně řešit, systematicky buduje z Finanční správy nesmělou organizaci, která má ve snaze zalíbit se novinářům zapomenout na to, že jejím hlavním klientem není nikdo jiný než státní rozpočet. A tak se místo aktivní analytiky dat z kontrolních hlášení, boje s karuselovými podvody, řešení propadu vykazovaných tržeb nebo projektům, jako je Daňová Kobra, věnuje Finanční správa sluníčkové agendě daňového milostivého léta - nic proti daňovému milostivému létu - a oslavě propouštění svých vlastních příkladně fungujících kontrolně analytických týmů. A podle toho to se státním rozpočtem také bohužel vypadá. Přesně podle toho. Bohužel. A to hovořím jako letitý daňař s celoživotní praktickou zkušeností z Finanční správy.
Když jste tady, dámy a pánové, na konci minulého roku rušili elektronickou evidenci tržeb, zaklínal se ministr financí nárůstem dohledatelných bezhotovostních plateb. No, posuďte sami, jak se tenhle trend v České republice v posledních měsících naplňuje. Moc se nám nenaplňuje, že? Naopak sledujeme objektivní úbytek platebních terminálů od Karlových Varů po Ostravu. Všude tam obchodníci provozovatelům vracejí jeden terminál za druhým. A výsledek je takový, že v běžném denním styku s výjimkou supermarketů a e-shopů zažíváme renesanci hotovosti v přímém přenosu. A zhoršuje se to každým týdnem.
Ale abych to uzavřela. Hlavním úkolem Ministerstva financí je sestavit státní rozpočet a vybrat daně. Jak se dnes a denně můžeme přesvědčit, ani jedno ministr financí Zbyněk Stanjura nedokáže. Finanční správa je součástí kritické infrastruktury státu. To, jakým způsobem k jejímu fungování přistupuje Zbyněk Stanjura, podle mého názoru pomalu naplňuje znaky ohrožení kritické infrastruktury státu a důvodem není nic jiného než pozitivní vztah jeho mateřské strany k šedé ekonomice, stejně jako například k hazardu. Je to zabudováno v samotné genetické podstatě ODS.
Obracím se proto alespoň na koaliční partnery ODS. Dámy a pánové, prostřednictvím paní předsedající, opravdu vám přijde v pořádku vygenerovat za prvních šest měsíců roku 40 miliard korun nevybraných daní? Přijde vám v pořádku, aby ministr financí za rok a půl ve funkci zdevastoval dvě klíčové agendy svého rezortu - zdevastoval konkurenční prostředí v sektoru HORECA a částečně i maloobchodu - a pak přišel do Poslanecké sněmovny s nápadem největšího zvýšení daní v novodobé historii země, které připraví české domácnosti o desetitisíce korun ročně? Pošle ekonomiku do recese a celé jedné generaci sebere její životní standard a mnohým i budoucnost? Já to, vážení, za normální opravdu nepovažuji.
Prosím, abyste zajistili provedení důkladné analýzy fenoménu "cash only" na veřejné rozpočty a přijetí adekvátních opatření k návratu k řádnému výběru daní. A teprve poté případně přišli do Poslanecké sněmovny s jakýmkoliv návrhem na zvyšování daňové zátěže českých živnostníků, domácností a firem. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)
