Běda každému, kdo si dovolí namísto periferie zorného pole hledět přímo před sebe – bude nazván rozvracečem, štváčem či zhrzencem. Oblíbeným cílem takovéto dehonestace je samozřejmě s. Skála.
Opět uniká to nejpodstatnější. Skála dlouhodobě vyjadřuje názor přinejmenším poloviny členské základny, a drtivé většiny z těch, kteří z politiky nemají žádný příjem. Nejde tu o Skálu, Filipa či jiná jména, ale o politický směr a budoucnost KSČM. Masová kritika vzniká spontánně a je reakcí na naše katastrofální volební výsledky – strana s potenciálem kolem 30% hlasů se potácí mezi 5-8%, tento stav trvá už čtvrté volby za sebou a prohlubuje se. Opravdu nemáme větší ambice? Takto si představujeme naši společenskou roli?
Po volbách do PS svaloval s. Filip vinu na Ideologické oddělení a s. Skálu v pozici místopředsedy. IO bylo po X. sjezdu rozprášeno, s. Skála již není místopředsedou ÚV, tak kdo je zástupným viníkem tentokrát? Skála jako řadový člen? A kdo byl tedy viníkem předchozích porážek, když se filipika o záškodnickém a líném IO nepotvrdila? Nyní je prý vina možná na okresech – takže okresy teď pro změnu mohou i za předchozí porážku do PS? Skutečně žádný jiný jednotící prvek všech našich porážek nás nenapadá?
Je vůbec možné pořád přehlížet do očí bijící fakta? Nevidíme, že s našimi tématy vyhrává volby někdo jiný? A co pestrá paleta dalších levicových témat, po nichž je velká společenská poptávka a která zatím nikdo nepozvedl? Pořád si myslíme, že voličům namísto klíčových témat vnutíme pseudotémata, a oni nám budou sypat hlasy? Anebo je nám to fuk, a stačí nám pár polstrovaných křesel v PS s postem 1. místopředsedy výměnou za toleranci středopravé vlády? A dokud to půjde, káru takhle potáhneme, a až se nám definitivně rozpadneme, zavřeme krám?
A kolik našich poslanců či europoslanců již přistoupilo k návrhu na zvýšení odvodů za příjmy z politiky za situace, kdy je strana ve velkém příjmovém deficitu a oni mají své příjmy jen díky straně, jejíž barvy zastupují? Když 75% občanů této země musí vyjít s podprůměrnou mzdou, proč by naši poslanci nevystačili s průměrnou a ze zbytku peněz začali mohutně podporovat stranu? A jakými argumenty odmítáme řecký model financování? A když tohle vše shrneme, jsme ještě vůbec komunistická strana jinak než názvem?
Volný internet je důležitý, ale nepostavíme za něj jediný sociální byt, nenakrmíme sociálně slabé, nevrátíme lidu majetek rozkradený při privatizacích a ani nevrátíme kvalitu potravin na úroveň norem z 80. let. Z polstrovaného křesla se pohodlně říká, že „to je vývoj“ či „tomu nelze zabránit“. Když si to sami řekneme, opravdu nic nezměníme. Proč nás ale mají potom voliči volit? Abychom navrhli v kapitalistických podmínkách zákon proti příživnictví? To už je pak něco mezi karikaturou socialismu a politickou recesí. Avšak pozor, Balbínovo poetická strana nikdy nepřekročila 0,5 % hlasů.
Neznám nikoho z našich voličů, kdo by si ťukal na čelo kvůli našemu volebnímu logu v Praze, ale znám mnoho našich bývalých voličů ťukajících si na čelo, jak hluboko jsme klesli v naší servilitě vůči kapitalismu a čemu dnes říkáme socialistický program. Hrajme si tedy ještě chvíli na státotvornost, salónní komunismus, bezobsažný formalismus a revoluci v podobě „mírného pokroku v mezích zákona“ či duhových koalic, kde se každý domluví s každým a ideologie patří do regálů zaprášených knih. Nedokážeme-li ani teď pochopit, jak blízko jsme politické propasti, po zásluze do zaprášených regálů brzy budeme patřit taky. V Senátu jsme ztratili posledního zástupce, PS může následovat už v příštích volbách. Chceme to? Pak pokračujme dosavadní cestou. Cílová stanice je už nadohled.
