Tomio je člověk toužící po moci, a pro její získání udělá téměř cokoliv, podobně jako jemu názorově blízký Václav Klaus mladší. Je stěží uvěřitelné, jak málo u nás stačí k získání politických pozic. Okamura je již podruhé za sebou v PS, pokaždé s jiným subjektem (nejprve Úsvit přímé demokracie, nyní SPD), jimž je společná programová prázdnota, omílání hesel bez reálných ambicí jejich naplnění, primitivní nacionalismus a autoritářský způsob řízení. Této absurditě se vyrovná snad jen jmenování Karoliny Peake ministryní obrany.
SPD není klasickou politickou stranou pro lidi. Funguje v podstatě jako uzavřená mocenská skupina, která raději skoro nepřijímá nové členy, aby nemohla být ohrožena Okamurovo pozice. Netřeba zdůrazňovat, že takto fungující politický subjekt je přesným opakem masové strany a stává se v podstatě pouze nástrojem prosazování vůle svého lídra. K čemu takovýto model může vést a jaké jsou historické paralely netřeba připomínat.
Svoji mravní úroveň dokazuje Okamura i svoji pomlouvačnou rétorikou vůči KSČM, která nemá s férovou předvolební kampaní nic společného. Okamura vidí, že jeho strana ve volebních průzkumech zjevně ztrácí dech, a úrovní svého „politického boje“ potvrzuje svoji programovou i mravní prázdnotu a absolutní utilitarismus. Není divu, když je SPD tvořena mj. bývalými členy kmotrovské pravice z řad topolánkovské ODS a kalouskovské TOP 09.
Příkladem může být Okamurovo tvrzení, že europoslanci KSČM podpořili přijímání migrantů do ČR, když je snadno doložitelné, že europoslanci za KSČM nikdy pro přijetí žádného takového dokumentu nehlasovali. Namísto špinavé pomlouvačné kampaně by se SPD mohla našim občanům pochlubit, že frakce v EP, k níž se hlásí, většinově nepodpořila zákaz dvojí kvality výrobků a potravin.
Okamura nám též nemůže zapomenout „hlukovou olympiádu“ proti jeho nacionalistické demonstraci na Václavském náměstí. Opět reaguje po svém – snahou o demonstraci síly a pomluvami dehonestovat své politické odpůrce. Občané alespoň mohou vidět, co by tuto zemi čekalo, kdyby zde strana jako SPD získala významnější vliv.
Klíčové předvolební poselství z těchto událostí však směřuje k levicovým voličům i některým našim straníkům. SPD je krajně pravicová strana, otevřeně se tak prezentuje a její společenské cíle i prostředky tomu plně odpovídají. Levicově smýšlející volič podporou SPD volí v naprostém protikladu se svými zájmy. Programové průniky KSČM a SPD jsou jen zdánlivé a zasazené do vzájemně neslučitelných společenských kontextů. Jakákoliv krajní pravice by všechny komunisty nejraději zadupala do země a hegemonizovala zrůdnosti kapitalismu v čele s neregulovaným soukromým vlastnictvím do ještě horší podoby, než doposud. Není náhodou, že někteří krajně pravicoví pseudofilosofové připouští jako legitimní prostředek obrany kapitalismu dokonce i diktaturu, a jiní i soukromé otroctví jako jeden z projevů soukromého vlastnictví. Možná by se zde SPD inspirovala.
Věřím, že se levicoví voliči nenechají zmást zdáním levicovosti či programových průniků s SPD. Levicovost a lidovost je zde skutečně jen špatně předstírané zdání. Vzpomeňme na NSDAP.
