Já nevím, co tady padalo v těch předchozích funkčních obdobích, tak vám řeknu, že osobně navrhuji senátní tisk č. 143 zamítnout, a to z těchto několika důvodů. Za prvé změna, která se tím návrhem navrhuje, je výhodná pro dlužníky, a nikoliv věřitele.
Dívám se na vás, vážení kolegové, každý z vás je věřitelem. Věřím, že skoro nikdo z vás není dlužníkem. Otázka zní: Jaké jednání chceme podporovat? Jestli jednání dlužníků nebo věřitelů. Dlužník je přece ten, který neplní závazky. Proč zvýhodňovat právě je?
Zadruhé je to změna nepraktická, která omezí konkurenceschopnost a konkurenční prostředí exekutorů a zhorší postavení věřitelů. Dnes si věřitel může vybrat kohokoli ze všech exekutorů z celé republiky. Tato změna jejich prostředí zhorší, jak jsme slyšeli paní předkladatelku, způsobí, že bude státní orgán vybírat podle abecedního pořádku, což vidím jako návrat před rok 2001 a před zákon o exekutorech. My starší, kteří v tom prostředí jsme se pohybovali a pracovali, tak si možná vzpomeneme na to, že tehdy byla velmi obtížná vymahatelnost práva, že zákon o exekutorech se zaváděl právě proto, aby se ta vymahatelnost zlepšila.
Exekutoři v posledních zejména 10 letech jsou lovnou zvěří, každá další změna zákona o exekutorech jejich oprávnění jenom ubírá. Venku, na veřejnosti, se zažilo, že exekutor je lotr, který přichází sebrat poslední ledničku, poslední věc, která v domácnosti dlužníka. Ale tak by to být nemělo. Vzpomeňme si, prosím, na ty debaty a na ty důvody a vlastně účel zákona o exekutorech.
Zatřetí, Ústavní soud opakovaně judikoval, že exekutoři jsou podnikatelé, že stát nemůže zasahovat do jejich svobodného podnikání podle čl. 26 odst. 1 listiny. Chcete-li spisové značky těch nálezů Ústavního soudu, uvedu dvě, pro protokol a pro příklad, III. ÚS 2372/16 nebo 1 ÚS 2013/21. Mimochodem, je to závazné stanovisko pro všechny, zdá se mi, že možná tedy i pro nás.
Důvod číslo čtyři, Evropský soud pro lidská práva se také opakovaně k disproporcionalitě mezi sledovaným cílem a výkonem exekutorské činnosti vyjadřoval, viz například spor Von der Mosel proti Belgii nebo Graziani-Weiss proti Rakousku.
Zapáté jde o vysoce odborné téma, na kterém se ani právnické kruhy jednoznačně neshodnou.
Paní předkladatelka tady zmiňovala souhlas Exekutorské komory z roku 2014. Z roku 2014! Je to tedy hodně dávný souhlas. Je to proto, že ani sami exekutoři ani jejich vedení ani právnická obec není jednoznačně pro zavedení teritoriality.
Zašesté jde o nenápadnou a nepřímou cestu k posílení morálního hazardu. Stát tak podporuje spíše dlužníka a lehkost pro zadlužování, než spíš plnění závazků.
Zasedmé, tento krok zatíží velmi náklady nejen stát, možná to není úplně podstatné, kdyby ta změna byla ve prospěch, ale zejména exekutory. V důvodové zprávy se zmiňují náklady, ale o tom, jak takřka likvidační je dnes situace pro exekutory, to bych se jako příslušník jiné profese na ně mohla dívat ne s tím jaksi osobním zájmem, ale vím, že pro některé to není lehký chlebíček, jestli jim ještě přidáme náklady tím, že jim změníme software, systematizaci, osobní, administrativní a personální náklady, tak si myslím, že to není něco, co v dnešní době, v dnešní složité době pro každého podnikatele můžeme úplně pominout.
Konečně poslední důvod, který si myslím, že je faktický, chybí promítnutí do dalších zákonů, protože změnou v organizaci exekuční činnosti se dostane do rozporu výkon rozhodnutí obecně. Pak by se ta změna měla promítnout možná do občanského soudního řádu a do jiných procesních předpisů. Ze všech těchto důvodů budu hlasovat pro zamítnutí návrhu.
Děkuji za pozornost.
