Před časem jsme v Senátu projednávali vládní zprávu o přejímání legislativních závazků, vyplývajících z našeho členství v EU. Dnes máme před sebou další podobný materiál, který nám vláda každoročně předkládá. Opět se očekává, že ho vezmeme na vědomí a půjde se dál. Je to přece taková formalita, říkáte si možná. Já se ale s tím přístupem nechci smířit. Kolegové, četli jste zprávu, kterou projednáváme? Obsah zprávy potvrzuje mé obavy, které z budoucího vývoje EU mám. Prohlubuje se nedůvěra ve svobodné rozhodování jednotlivce, posiluje se byrokratické rozhodování, ideologie Green Dealu, ve zprávě nazývaném jako Zelená transformace. A ta bude agresivněji prosazována. Ve zprávě je dokonce na straně 32 příspěvek „sportu k Zelené transformaci“. Ví o tom sportovní nadšenci v Senátu?

Široká azylová politika bude pokračovat a jednotný trh půjde cestou další harmonizace sociálních systémů. Nejvýznamnější událostí v roce 2022 v evropském unijním kontextu je konference o budoucnosti Evropy, na straně 5 zprávy, o níž však zpráva informuje jen velmi rámcově a ledabyle. Píše o bezprecedenčním procesu konzultace vývoje EU s občany. Opravdu šlo o konzultaci s občany? Sděluje, že závěrečná zpráva konference obsahuje 300 konkrétních doporučení a 49 návrhů.

Velká část zprávy je samozřejmě věnována porušování právního státu v Polsku a v Maďarsku. Nás, ČR, by měla zajímat strana 6 zprávy a věta „České republice bylo celkem adresováno šest doporučení.“ Nic dalšího. Pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, mohu požádat o to, jaká doporučení to byla? Zpráva je totiž neuvádí.

V kapitole nazvané Konkurenceschopnost a ochrana spotřebitele stačí, když vám ocituji termíny. Jde o ohňostroj evropského ochranářství a environmentalismu. Poslyšte. Ekodesign udržitelných výrobků. Nebo zákaz produktů pocházejících z nucené práce. Zákaz produktů. Nebo evropský ekosystém polovodičů. Posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci. Nebo ochrana spotřebitelů před nekalými antiekologickými praktikami.

V úvodu zprávy stojí, že vývoj EU v roce 2022 se nesl ve znamení války na Ukrajině a potřeby reagovat na ni. Já si dovolím namítnout, že kvůli válce bychom neměli přehlížet ani upozaďovat to ostatní. Neměli bychom ji používat jako univerzální odůvodnění a jako výmluvu pro to, co se v EU odehrálo. Pokud chceme hledat skutečně hlavní téma minulého roku, oblast, ve které došlo k největšímu pohybu a kde dopady na naše životy budou nejzávažnější, pak to byl Green Deal. Přesněji řečeno pokrok v projednávání jednotlivých dílčích opatření. Právě v loňském roce došlo k zásadnímu průlomu, kdy byla umetena cesta k přijetí většiny nejkontroverznějších návrhů z tzv. balíčku Fit For 55. Jde mj. o nové emisní normy pro osobní automobily a dodávky, které budou fakticky znamenat konec prodeje vozidel s klasickými spalovacími motory od roku 2035.

Zadruhé reformu obchodování s emisními povolenkami, která mj. vtáhne do tohoto systému námořní a silniční dopravu a budovy. A také postupně odbourá bezplatné povolenky pro letecké společnosti.

A zatřetí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, tedy uhlíkové clo. České předsednictví při prosazování všech těch opatření asistovalo tak aktivně, až jsme si vysloužili pochvalu od pana Timmermanse. To jistě potěší. A co se nestihlo v loňském roce, to dobíhá letos. V každém případě už je zřejmé, že téměř celý balíček Fit For 55 v nejbližších měsících bude prosazen. Výsledkem bude další zdražení služeb a zboží, další regulace a administrativní zátěž pro podnikatele a běžné občany. I zhoršení postavení evropských podniků ve světové konkurenci. Můžeme se obávat deindustrializace Evropy, jejího celkového zaostávání za dynamickými regiony v Asii a jinde, nezaměstnanosti a snižování životní úrovně.

V debatě o energetice a ochraně klimatu doporučuji vládě ostře napadnout návrh směrnice o energetické náročnosti budov. Jde sice o zcela nereálný návrh, v praxi obtížně realizovatelný, ovšem zelený fanatismus EU je schopen nařídit povinné zateplení všech budov, což zásadně ovlivní výši nákladů, které bude muset běžný občan nést.

A nakonec perlička na závěr. Oblast vzdělávání mládeže, kultura a sport. Vzdělávání tradičně patřilo mezi poslední pravomoci, které ještě členským státům zbývaly k vlastnímu rozhodování. Podle zprávy ovšem byly přijaty závěry Rady o evropské strategii posilující vysokoškolské instituce pro budoucnost Evropy. A ty zdůrazňují, cituji: „Důležitost evropské dimenze ve vysokém školství a výzkumu a význam vysokého školství pro digitální a zelenou transformaci a prohlubování pocitu sounáležitosti.“ Toto je zcela zásadní formulace, potvrzující, že environmentální indoktrinace studentů získává institucionalizovaný rámec a bude povinnou, povinnou vysokoškolskou doktrínou. Podobně, snad i ke smutnému zasmání, byly přijaty závěry s názvem Sport a pohybová aktivita jako slibné nástroje ke změně chování v zájmu udržitelného rozvoje. To jsou, prosím, to, co čtu, přesné citace ze zprávy, které, opět citace: „Představují koncept příspěvku sportu k cílům udržitelného rozvoje OSN a politiku zelené transformace EU.“

Co z toho všeho plyne? Aby mě opět někdo špatně nepochopil a nechytal mě za slovo.

Nejde o to v EU setrvat nebo nikoli. Jde o to zastavit ten příval regulace v širokém spektru odvětví. Proč?

Zaprvé, Brusel vstupuje či hodlá vstupovat do oblastí, kde je přidaná hodnota jeho činnosti nanejvýš sporná. Z mnoha příkladů bych mohla vyzdvihnout návrh Evropského aktu o svobodě médií, snahy o další harmonizaci insolvenčního práva nebo návrh týkající se strategických žalob proti účasti veřejnosti. Vždyť jen v letošním roce nám do Senátu dorazilo z EU k projednání 19 směrnic, 25 nařízení, 3 doporučení a 11 sdělení. Když čtu odůvodnění těchto dokumentů a pozice naší vlády, když sedím na výboru pro EU a poslouchám diskuse, hlavou mi často zní: Proboha proč? Proč chce někdo regulovat právě toto? Proč tak přísně? Proč rovnou nařízením?

Zadruhé, množí se ideologicky motivované iniciativy. Vedle již zmiňované zelené legislativy bych v této souvislosti připomněla třeba směrnici o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy orgánů kótovaných společností nebo směrnici o transparentnosti v odměňování, směrnici o přiměřených minimálních mzdách nebo návrh směrnice o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.

Zatřetí, můžeme pozorovat vzrůstající sebevědomí unijních institucí, které se chovají vůči členským státům s čím dál větší povýšeností. Příkladem jsou snahy schovávané za ochranu právního státu a zvláště postup vůči Polsku a Maďarsku a přidrzlé výroční zprávy Komise o právním státu, což je téma, které jsme tady nedávno taky probírali.

S tím vším souvisí různé svérázné pokusy o experimentování s demokracií, jejichž vrcholem byla již zmíněná konference o budoucnosti Evropy. Podivná hra na sbližování Unie lidem a naslouchání jejich názorům, ke které ovšem občané posloužili pouze jako kompars.

Celkový obraz, který nám nejen z projednávané zprávy vychází, je takový, že EU se valí jako rozvodněná řeka. Řeka, která se vylila z koryta, stala se neovladatelnou, zakalila se a působí ohromné škody. Mimochodem, způsobuje obrovské, obrovské výdaje. Jaká škoda, že dnes neprojednáváme ten konvergenční balíček, který byl vyřazen, protože by to byl krásný příměr, jak by měla naše vláda snižovat výdaje, když současně musí zvyšovat na pokyn EU.

EU už není tím regionálním hospodářským blokem, který usnadňoval vzájemný obchod mezi členskými státy a zajišťoval prosperitu. Už to není ta vysněná EU, do které jsme vstupovali. Stala se těžkopádným, všezahrnujícím a všeregulujícím kolosem, ve kterém pomýlená politika dominuje nad ekonomikou i společností a dusí je

. Druhé pozorování, ani o trochu příznivější, je takové, že my na té řece plujeme s proudem. Neprojevujeme podstatnější snahu ji zbrzdit nebo se dostat ke břehu, natož abychom aspirovali na to tu řeku znovu zkrotit. Neexistuje tady žádná sebevědomá, konzistentní, asertivní politika vůči Bruselu. To, že se tu a tam jako v případě normy Euro 7 odvážíme proti něčemu opatrně ohradit, když máme v zádech větší koalici států. Není ani náhodou náznakem takové politiky. Obávám se, že pokud tento přístup nezměníme, věci u nás ani v Unii se nepohnou k lepšímu. Přitom problémy, na které je zaděláno, jsou nedozírné. Musíme se probudit dřív, než bude pozdě.

Děkuji za pozornost.