Pane místopředsedo, já teď budu za úplného vola. Budu za vola z toho důvodu, že se budu vlády ptát na téma, které je jí bytostně cizí, a tím tématem je perspektiva a budoucnost mladých lidí. To, že jsem naivní a že tady to téma vláda úplně obchází a míjí, je zjevné už z jejích předchozích legislativních návrhů a mediálních priorit. Tím úplně nejkřiklavějším případem uvažování maximálně do konce volebního období je takzvané rouškovné, neboli 5 tis. korun k důchodu. Když se podíváte do důvodové zprávy k návrhu, zcela otevřeně se tam předkládá 15 mld. Já myslím, že v této republice není nikdo, kdo by si neuvědomoval, že ty peníze jsou na dluh, že přidává-li se 5 tis. jednorázově ke starobnímu důchodu, není to nic jiného než za zády natažená ruka do kapes vnuků toho příjemce starobního důchodu.
Dalším příkladem, kdy se mladí lidé opomíjí v rámci fiskální politiky, ale obecně i v rámci vládní politiky v tom nejširším slova smyslu, je například podpora OSVČ, živnostníků. Představte si situaci, vystudovali jste nějakou školu, například třeba chcete být kadeřník, kadeřnice, začnete podnikat, vláda vám zavře provozovnu a potom po vás chce, abyste zaplatili odvody. Vy vidíte v médiích, že se chystá jakýsi kompenzační bonus, čekáte, že to půjde ruku v ruce, že to skutečně bude aspoň malá náplast za tu zavřenou provozovnu, že nemůžete dělat to, co vás baví a že nemůžete dělat to, co vás živí a v čem jste dobří, ale potom zjistíte, že vlastně ta pětistovka na den nejsou čisté peníze na stůl, stát si z toho ještě ukousne na odvodech. Asi cítíte, že toto není žádná vládní podpora mladým lidem, živnostníkům, obecně mladým lidem. A týká se to všech, ať už jste programátor, ať už jste fotograf, stylista, kdokoliv, tak ta podpora prostě není důstojná. A přesto sem paní ministryně financí přijde s rozpočtem s obrovskou sekerou, která by byla ještě před nedávnem nepředstavitelná.
Ale můžeme pokračovat dále. Jak jsou na tom třeba mladí lidé, kteří pracují na DPP a DPČ brigádně? Je jedno, jestli pracují v kanceláři, jestli pracují v gastronomickém průmyslu, nebo jestli pracují v sektoru zemědělském. Jak k tomu přijdou oni? V prvé řadě je nutné říci, že to, že si na ně vláda vzpomněla, na ty, kteří pracují na dohodu o provedení práce, nebo na DPČ, je výsledkem opozičního tlaku, protože se na ně prostě zapomnělo. Ponechám nyní stranou, že na tu podporu dosáhne jenom velmi malá část pracujících na DPP a DPČ, protože paní ministryně to smetla s tím, že přece ostatním se pomoci nemůže. Věřím, že za tím byla nějaká logická úvaha, ale jsem příznivcem hesla, že když se skutečně chce, tak to nějakým způsobem prostě jde, a podporu nemyslím příjemcům nebo plátcům a účastníkům nemocenského pojištění, ale myslím podporu těm, kterých se to skutečně dotklo.
A teď si vezměte ještě jinou situaci, dobře. Pracujete brigádně v restauraci nebo v nějakém klubu například, nemáte nárok na kompenzační bonus, protože nejste účastníci nemocenského pojištění. No, a co? Vláda vám nejenže nic nedá, ale ještě vašemu zaměstnavateli hodí klacky pod nohy. Ať už jde o to, že je vyloučen souběh Antiviru a kompenzačního bonusu, nebo ať už jde o obezličky v podmínkách programu Antivirus, kdy se prostě pod tím finančním tlakem první vlny někdo nemohl dostat k tomu, aby zaplatil prostě ty odvody a teď ty peníze bude muset vracet a teď kvůli tomu zkrachuje. Takže je tady to podpora mladým lidem? Dělá se fiskální politika pro všechny?
A k tomu směřují tři mé dotazy. Paní ministryně, víte vůbec, že jsou tady v republice nějací mladí lidé a není jich málo? Že každý ten ročník je sto tisíc lidí? Jakou mají perspektivu? Jak s nimi vláda počítá? Počítá s nimi vláda vůbec? A proč je chcete takhle masivně zadlužit? Protože všechny pokusy vlády uplatit voliče, ať už je to rouškovné nebo cokoliv jiného, tak jsou na úkor mladých lidí. Paní ministryně, prosím vás o jedno - když už mladým lidem nic nedáváte, tak jim, prosím, aspoň nic neberte. Děkuji vám.