pan předseda vlády s velkou oblibou směrem k ostatním používá slovo podraz. A já vám budu dneska vyprávět příběh o podrazu, který se stal v rámci nouzového stavu, který tu nyní chce vláda o měsíc prodloužit.
Dne 14. března vláda přijala první krizová opatření, která se týkala omezení prodeje maloobchodního, nejenom. A byla přijata podle krizového zákona. Předesílám, že tu budu vystupovat především jako člen ústavně právního výboru. Ale budu volit taková slova, aby tomu rozuměl skutečně každý. Protože skutečně každý by tomu rozumět měl.
Dne 23. března vláda vzala na vědomí další balík opatření, který prodlužoval ta přijatá předchozí opatření, ale ta už nebyla vydána podle krizového zákona. Ta byla vydána Ministerstvem zdravotnictví jako mimořádné opatření podle zákona na ochranu veřejného zdraví. Možná si říkáte, jaký je v tom podraz. Proč se vláda rozhodla pro systémovou změnu?
On totiž krizový zákon v ustanovení § 36 říká, že stát nese náhradu, že pakliže nějakým tím opatřením na základě krizového zákona vám byla způsobena škoda a existuje tam nějaká příčinná souvislost mezi tou škodou a tím opatřením, tak se můžete obrátit na stát, můžete uplatnit svůj nárok a říci: státe, moje provozovna, moje restaurace byla zavřena, nahraď mi nějakou škodu. To v tom zákoně o ochraně veřejného zdraví není. Co to znamená a v čem spočívá ten podraz? Že mi tu vláda, my ne, my jako opozice ne, vláda tu říká: milí živnostníci, milí podnikatelé, na žádnou náhradu škody nebudete mít nárok. Možná dostanete nějaké držhubné za velmi prapodivných podmínek, možná dostanete nějakých pětadvacet tisíc, možná vám bude něco, nějakým způsobem vyjeto vstříc, ale abyste po nás žádali náhradu škody, no tak to si můžete jít naloupat (?). To je něco, co je pro nás naprosto nepřijatelné. A co bude mít zásadní důsledky. Zdá se mi, jako kdyby snad vláda chtěla, aby se každý občan v této republice aspoň jednou podíval před soud jako účastník řízení. Aby se prostě o svá práva musel soudit. Ale normální není se soudit. A jaké jsou podle mě scénáře, které mohou nastat? V zásadě jsou tři.
První je ten, že se budou občané, podnikatelé, kterým byla zavřena ta jejich provozovna, domáhat té náhrady škody podle toho ustanovení v krizovém zákoně za to první období. Další varianta je, že se analogicky k tomu budou domáhat toho nároku na náhradu škody podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Tam to ustanovení není, ale použije se tam analogie. A budou se snažit ti žalobci vlastně domoci se svých práv na základě nějakých obecných právních principů, na základě nějaké ekvity, na základě nějakého vyššího pojetí vlastně nebo vnímání spravedlnosti. A myslím, že mohou být úspěšní.
Ale co je nejhorší, co může nastat, a co se bojím, že nastane, tak bude to, že stát bude povinen k náhradě škody na základě zákona č. 82/1998 Sb. To znamená, bude povinen k náhradě škody na základě nesprávného úředního postupu. Protože ta opatření, která vydal pan ministr zdravotnictví zde přítomný, tak nesplňují náležitosti, které splňovat mají. Ten zákon o ochraně veřejného zdraví říká, že ta opatření mají povahu opatření obecné povahy. A tak zvané opatření obecné povahy podle správního řádu má nějaké své náležitosti. Musí být řádně odůvodněno kupříkladu. A to rozhodně přesvědčivě odůvodněno nebylo.
Dále ta opatření zasahují do základních, do ústavou, listinou aprobovaných a uznaných základních lidských práv a svobod. A tam se bavíme o nějakém tak zvaném testu proporcionality, když ta opatření do toho zasahují. To znamená vhodnost, nezbytnost a proporcionalita, striktnost censu v užším slova smyslu. A tam se taky obávám, že kvůli tomu, kvůli té vyčůranosti státu, vyčůranosti vlády, tak nejen že podnikatelé ztratí nárok na náhradu škody, ale ještě se budou muset soudit.
A abych z toho vyšel nějak pozitivně a konstruktivně, já vyzývám vládu, aby představila jasný odškodňovací mechanismus. Aby řekla: milí podnikatelé, my jsme vám zavřeli provozovny, my vám tu škodu nahradíme. Protože jestli se to nestane, tak ti podnikatelé uplatní desítky tisíc nároků.
