Zatímco úmysl zákonodárce byl nepochybně zakotvit možnost neplacených přesčasů pro mimořádné události a krizové stavy, v praxi bylo za „důležitý zájem služby“ považován např. podstav policistů v daném regionu. Proto ČSSD prosazovala tato řešení:
-
Poslanci ČSSD opakovaně předložili návrh na změnu výše uvedeného
zákona tak, aby nemohlo být zneužíváno institutu povinnosti odpracovat
150 hodin přesčas (Sněmovní tisk 214 z května 2007 a Sněmovní tisk 675 z
prosince 2008). Ani jeden z uvedených pokusů ale nebyl - díky odporu
pravicových poslanců - úspěšný.
- V červenci 2009 podali poslanci ČSSD Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o zrušení části zákona podle čl. 87 Ústavy ČR. V Nálezu z listopadu 2011 Ústavní soud konstatoval, že toto ustanovení zákona samo o sobě není v rozporu s ústavním pořádkem a návrh poslanců ČSSD zamítl.
Snaha ministrů vnitra pravicových vlád zametat oprávněné požadavky opozice, odborů a především řadových policistů či hasičů problém nevyřešila, ale naopak zvětšila. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2012 jasně prokázal, že bezpečnostní sbory, které konaly za mlčení a zřejmě i souhlasu představitelů ministerstva vnitra, opakovaně porušovaly zákon o služebním poměru. A to přesto, že na chybnost tohoto výkladu a zneužití zákona byli představitelé těchto sborů a ministerstva opakovaně upozorňováni.
Následky tohoto chování pravicových vlád pak mohou vyústit v řadu soudních sporů, kde se policisté a hasiči budou zpětně domáhat vyplacení prostředků za neoprávněně nařízené neplacené přesčasy. To může státní rozpočet přijít na stamiliony korun. Jasně se také ukázalo, že není možné zneužívat policisty, kteří ve službě zůstali k tomu, aby nahrazovali chybějící stavy svých kolegů. Je třeba připomenout, že zatímco v roce 2007 měla ČR více než 47 tisíc policistů, dnes jich má přibližně 39 tisíc.
Jeroným Tejc, předseda poslaneckého klubu ČSSD a stínový ministr vnitra za ČSSD