Ale postupně: Nikdy jsem nezaznamenal u Jiřího Paroubka nějakou nosnou a chytrou myšlenku či vizi, pro kterou bych si ho (např. na rozdíl od Miloše Zemana) mohl vážit. Ale obdivoval jsem jeho nesmírnou houževnatost a vůli po uznání a vítězství i v situaci, kdy vítězství bylo předem vyloučeno, což si uvědomoval každý, jen ne on. S touto sveřepostí se pustil do vybudování staronové strany Národních socialistů – Levice 21.století. Neuvědomil si ovšem, že nemá v podstatě co nabídnout. Na levé úvrati se velmi úspěšně po jeho stažení z vedení rozprostírá středolevá ČSSD a její lídři Sobotka a Hašek přesně dávkují politiku, kterou chce většina společnosti : nesouhlas s vládou, ale zatím bez generálních stávek typu Itálie, Řecka či Španělska či dokonce occupy Wall street. Otevřeně řečeno botičky bez DPH a propocená košile při devadesátiminutovém předsednickém projevu ze sjezdu jeho nové strany, to nevytrhnou. A když už levicovému voliči bude ČSSD málo, má zde komunisty. To že byli kdysi hlavním motorem autoritativního režimu je radikálním a často zoufalým voličům jedno. Jestliže stejné procento si myslí, že bylo líp před rokem 1989 a stejné procento si myslí, že dnes a většina tuto otázku neumí posoudit, či je jí to jedno, pak odhad, že tato strana bude mít u 14-17% populace úspěch, je pravděpodobný. A zmenšuje se procento těch, kteří z tohoto faktu omdlévají.
Babiš perlí desítkami tvrdých direktů na své nejrůznější bývalé politické spoluhráče… Lidem se to nepochybně líbí, ale nedovedu si představit, že by tohoto miliardáře zbohatlého ze stejných důvodů, které kritizuje, mohli nakonec volit.
A tak Babiš a Paroubek sehrají nakonec roli jen jakýchsi
katalyzátorů, budou upozorňovat na problémy, které ovšem převezmou
relevantní politické strany (možná i zčásti dnešní koalice). NS-Levice
pro 21.století a Ano 2011 mezi ně však jistě patřit nebudou.