Musím se přiznat, že mně se to stává velmi často, zpravidla, když jsem svědkem nějaké velké nepravosti, lži, manipulace a podobně. Potom mám většinou chuť si okamžitě sednout a napsat nějaký článek, který bych hned někam poslal, nebo ho nabídl někomu z mých přátel u kterých je pravděpodobné, že jim ho také někdo zveřejní. Velice často se mi to stává hned ráno, když si pustím televizi, zpravidla tu veřejnoprávní a hned první zprávy, nebo nějaký naprosto „nezaujatý komentář“ mě nastartuje do „sloupařské“, nebo lépe „komentátorské“ nálady…

Možná si všimnete, až si některé z mých minulých článečků na webu Parlamentních listů přečtete, že se problematice médií zatím vyhýbám. Myslím si totiž, že zatímco soukromá média mají v tom dnešním uspořádání v podstatě právo psát, jak si jejich majitelé přejí a jak tudíž zaměstnanci musí a jejich svědomí snese, tak veřejnoprávní media jsou v úplně jiné situaci. Ty by podle mého názoru měly být objektivnější, méně cenzurovat a manipulovat a hlavně by si měly uvědomovat, že si je neplatí ani vláda, ani jenom nějaká skupina občanů, ale všichni s výjimkou té hrstky, komu ještě neprokázali, že neplatí koncesionářské poplatky.

Tyto myšlenky mě nenapadly jen tak, mimoděk… O víkendu měli naši bývalí „spoluobčané“ - Slováci, možnost v referendu odmítnout televizní koncesionářské poplatky. Nevyužili ji, protože - jednoduše řečeno - referendum hodili za hlavu. Nám, občanům Česka tato možnost zatím nebyla nabídnuta. Zatím… Mám však obavy, že i kdyby nabídnuta byla, stejně bychom nedopadli lépe… Manipulace veřejnosti, resp. mínění jednotlivců i celé společnosti skrze virtuální svět elektronických médií - a hlavně - za peníze daňových poplatníků je skutečností, kterou většina z nás vnímá (zásluhou působení zmíněných médií) už jen okrajově… Je to škoda, zvláště v situaci, kdy médii tolik proklamované hodnoty - svoboda a demokracie, by měly být rozhodujícími zárukami dalšího ekonomického i kulturního rozvoje společnosti.

Luboš Ledl