Upřímně řečeno, nebylo by toho asi málo. Ale jako základní problém vidím, že vztah občan – město a město – jeho majetek je stále anonymnější a méně kontrolovatelný. To má nejen řadu příčin – např. posilování role rady na úkor zastupitelstva, vyvádění majetku města a jeho správy do různých společností apod., ale hlavně potom řadu negativních důsledků. Jako problém vidím také velmi častou snahu ze strany města, ale i městských částí, obcházet veřejnost při příjímání důležitých rozhodnutí. Jedním z příkladů, který se týkal a týká částečně i naší městské části byla třeba „kauza Trojmezí“.

Osobně do pražského zastupitelstva kandiduji na kandidátce KSČM jako člen, resp. místopředseda Strany demokratického socialismu (SDS). I tento fakt dokazuje, že spolupráce mezi oběma stranami je na dobré úrovni. Ono se totiž někdy říká, že Praha, ať je jaká je, tak se tam všechno děje jaksi „o chvilku dříve“. Proto jsem rád, že je to právě v našem hlavním městě, kde prakticky 10 % kandidátů KSČM do ZHMP jsou členové, nebo sympatizanti SDS. Myslím, že je to důležitý signál pro ostatní levicové a další demokratické strany, iniciativy, hnutí apod., že usilujeme o rozvoj akční spolupráce. To je jedna z cest k překonání nepochopitelného rozdělení, které jsme si všichni nechali vnutit. Vždyť všem by mělo jít o totéž – zabránit dalšímu prohlubování toho marasmu, do kterého se naše společnost stále více propadá.

A co ja sám bych změnil na práci pražského zastupitelstva? – Nejdříve bych se měl asi „rozkoukat“. Nemám rád lidi, kteří už dopředu všechno vědí nejlépe. Ale myslím si, že velkým problémem velkých obcí a tedy zejména Prahy je odcizování samosprávy a občana. Lidé prostě nevědí, jaká vlastně mají práva, kde a jak si případně stěžovat, nebo se domáhat aktivně nápravy; často ale neznají ani ta řešení, která jim jejich město už třeba nabízí. Proto bych chtěl ve spolupráci s ostatními, kteří se mnou budou souhlasit, hledat nějaké řešení. Jednou z cest může být takový pražský ombudsman, nebo něco podobného.

Ve svém programu hovořím o potřebě větší podpory volnočasových aktivit, tedy sportu, kultury, lidové kultury a tvořivost apod. Je to však ve finančních možnostech hlavního města? Myslím že to není vždy jen v penězích, v jejich množství, ale v tom, jak se využijí. Dokonce v řadě městských částí v Praze vyrostla dobrá a využívaná zařízení i za vlád ODS – ale problém je často „Za kolik?!“. Za velmi žádoucí považuji také všechny kroky, které povedou ke zpřístupnění kvalitní kultury více lidem. Mám na mysli různá roční předplatné, zvýhodněné vstupné, jednorázové akce apod., které přivedou do muzeí, divadel i knihoven nové návštěvníky.

Na závěr bych chtěl vzkázat pražským voličům,  aby neváhali a k volbám přišli. Aby si uvědomili, že rozdělení Prahy na 7 volebních obvodů má za cíl monopolizovat Prahu pro dvě strany a co by to znamenalo pro jejich život. Důsledky takového monopolu v podání jedné strany známe z posledních čtyř let.

No a věřím, že potom by našim kandidátům mohli dát část svých hlasů i ti, kteří nám normálně z různých důvodů tak úplně nefandí.

Luboš Ledl