Přesto i zde občas člověk narazí na jakési kouzlo nechtěného a musí se nad některými věcmi zasmát, protože vzbudí i určité komické asociace. Hned v ustanovení § 2 odst. 3 návrhu se uvádí, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Co je to „obyčejné“ lidské cítění definováno není a patrně to ani nelze přesně konkretizovat, navíc to bude nejspíš u každého člověka různé, v právním textu však takovéto velice obecné vyjádření je poněkud nezvyklé a zarážející.

Určité literární i filmové asociace navozuje hned následující ustanovení § 3 odst. 1, podle kterého soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Až se chce spolu s klasikem zvolat: “Co je štěstí?“ Odpověď jistě znáte...Právo na štěstí však není zaručeno ani Základní listinou práv a svobod a ani mezinárodními úmluvami. V tomto směru je návrh občanského zákoníku „progresivní“. A již se těším na množství žalob u našich soudů, kterými se budou občané domáhat svého práva na štěstí a zejména pak na výkon těchto rozhodnutí!

Pozoruhodné je i následující ustanovení § 4 odst. 1: „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat“. Zdržím se komentáře o běžné péči a opatrnosti, s kterou mnozí lidé užívají svůj rozum, patrně každý jsme se setkali s názornými případy opaku. Jen mě ovšem zajímá, jak se bude stanovovat průměrný člověk a jeho rozum. Ale nad tím mi spíš zůstává rozum stát. Snad by si s tím poradil známý objímač stromů Miloš Zeman, který téměř o polovině naší populace prohlásil něco v tom smyslu, že její inteligence se limitně blíží nule, ovšem jak pak spočítat průměr? Tady bude jistě úkol pro statistický úřad, aby v rámci svého šetření zjistil a vypočítal rozum průměrného člověka. Nevím ovšem, jak si poradí s jeho užíváním, natož pak s tím, co můžeme od některých lidí důvodně očekávat, třeba od členů naší současné vlády...

Zřejmě pod vlivem některých konzervativních a ortodoxně křesťansky zaměřených členů koalice se návrh zákona důsledně vyhýbá pojmům druh a družka a obchází je, jak to jen jde. To ostatně platí i pro registrované partnerství. Když už musí o těchto osobách hovořit, tak jako o osobách, které spolu trvale žijí, a to po dobu nejméně tří let. Zato pojmy osoby sešvagřené a švagrovství jsou užívány naprosto běžně, opět na rozdíl od dosud platného občanského zákona, ač pro to podle mého názoru není žádný logický důvod.

Dalším takovým „důležitým“ ustanovením je § 29 odst. 1 o změně pohlaví. Podle něj nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce. Nepředpokládám sice, že by to bylo právě nejčastěji užívané ustanovení, ale proč je vázáno právě na znemožnění reprodukční funkce? Když už se jeden člověk ze statisíce či miliónu rozhodne pro takovýto chirurgický zákrok, má pro to asi určité důvody, které musí být podloženy i závěry lékařů, a pak není zřejmé, zda lze bránit mu, aby měl děti. Počet těchto případů bude pravděpodobně statisticky bezvýznamný. Patrně i zde hrál roli ohled na naše koaliční konzervativce, jichž sice není mnoho, ale i tak by mohli spolu s opozicí, která má vůči návrhu jako celku poměrně zásadní výhrady, způsobit, že by návrh přijat nebyl, a to by někteří politici velice nelibě nesli, že?

Rovněž ustanovení § 111 odst. 1 o nakládání s částmi lidského těla vzbuzuje zajímavé asociace. Uvádí, že člověk, jemuž byla odňata část těla, má právo dozvědět se, jak s ní bylo naloženo. Bylo by zajímavé vědět, zda se tvůrci zákona nechali inspirovat filmovými básníky a nezapomenutelným Františkem Filipovským s jeho dotazy, co se stalo s jeho nohou anebo zda jde o jejich další nechtěný vtip. To se ale asi nikdy nedozvíme.

No, řeknete si patrně, někdy je čtení a schvalování zákonů poměrně veselá činnost. A to jsme ještě zdaleka neprošli celý občanský zákoník, a také např. právo na „radost z dovolené“ z návrhu údajně vypadlo, ale když si přečtete některá ustanovení dědického práva, to byste se možná ještě zasmáli... Ale návrh občanského zákoníku má 3000 paragrafů a věřte mi, že když se s ním blíže seznámíte, bude vám spíše běhat mráz po zádech. Ostatně patrně budete mít možnost ho brzy na vlastní kůži zažít, vládnoucí koalice pro to udělá vše. A to se pak budeme divit všichni a kdo ví, komu pak ještě bude do smíchu.