Otázka je jasná - buď zachraňujeme životy a chráníme zdraví lidí za cenu ekonomických ztrát, škod a restrikcí nebo máme ohledy na banky, akcionáře, zisky a dividendy. Sociální demokracie by právě dnes měla jasně říct, že na na prvním místě jsou pro nás lidé. Jejich životy i zdraví. Solidarita. Zdravých s nemocnými, bohatých s chudými. Takhle jsme to měli 142 let a máme to tak i dnes. Nikdo nesmí kvůli koronaviru skončit na dlažbě nebo pod mostem. Podpoříme zaměstnance, živnostníky i firmy, od nejmenších až po ty největší, tvořící páteř naší ekonomiky. Bude to stát stovky miliard, možná bilióny v příštích letech, ale je to cena, kterou za záchranu drtivé většiny našich lidí, našeho společenství a našeho státu, musíme být ochotni a připraveni z veřejných rozpočtů vydat. Zároveň musíme zachovat i v krizové době základní funkce státu i ekonomiky a nynější krizi vzít jako příležitost.
Příležitost k dohodě nás všech o novém Česku
K dohodě nás všech, jak má naše země, společnost a ekonomika vypadat a fungovat v 21. století. Zatím několik málo týdnů nouzového stavu ukázalo, že jsme schopni používat masově moderní komunikační prostředky, že stát umí zafungovat a reagovat rychle a zjednodušovat na nezbytné minimum administrativu, fungovat elektronicky v komunikaci s námi občany. Ukázali jsme, že zlaté české ručičky neměly jenom naši prarodiče a rodiče, dokázali jsme improvizovat a zároveň být nesmírně kreativní. Občané a stát nesmí být my a oni. My, všichni občané jsme stát a on je tu pro nás, nikoliv my pro něj.
Ještě zdaleka jsme nevyhráli pomyslnou válku s koronavirem COVID-19. Ale první bitvu jsme zvládli. Zdá se, že mnohem lépe než řada větších a ekonomicky silnějších států. Buďme si však vědomi staré poučky - první vyhrání z kapsy vyhání... Nepodlehněme levné iluzi podepřené velikonočním sluncem, že to nejhorší je za námi a teď už bude líp. Strašně moc bychom tím zariskovali, zahodili bychom téměř všechno, co jsme společně v boji proti koronaviru od začátku nouzového stavu udělali a dokázali.