Kdo z voličů ovšem ví a pamatuje si, co je konkrétně skryto uvnitř tohoto stranického dokumentu ČSSD? Jak se vlastně zakazuje sociálním demokratům uronit pár kapek oranžové krve k podpisu oficiální spolupráce s KSČM? Slovní hrátky a politické tance kolem bohumínského usnesení se už dávno staly rituálem nad »všeobecně známým textem«, který nikdo vlastně nečetl.
Naproti tomu stojí jiné a zcela jasné prohlášení o zrušení superhrubé mzdy, které má pro čtyři miliony sto tisíc zaměstnanců zcela konkrétní sociálněekonomický význam. Prohlášení o zrušení superhrubé mzdy mají jako své programové body v hospodářských částech svých volebních programů shodně, stručně a jasně jak KSČM, tak ČSSD. Zcela jednoznačně je tak prohlášení o zrušení superhrubé mzdy pro voliče mnohem důležitější.
Programovým záměrem ODS byla před volbami v roce 2006 tzv. rovná daň. Tehdy ji propagoval především poslanec a bývalý hlavní ekonomický mág této strany Vlastimil Tlustý. Když s podporou politických přeběhlíků získala koaliční pravicová vláda M. Topolánka důvěru Poslanecké sněmovny a začala vládnout, přistoupila k realizaci svých představ o reformě veřejných financí. Superhrubá mzda byla vymyšlena jako trik, aby se »vlk nažral a koza zůstala celá«.
Byl to dobrý propagandistický trik pravice a lví podíl na něm měl tehdejší ministr Topolánkovy vlády Miroslav Kalousek. Snad »přijatelnému« a halasně propagovanému rovnému 15procentnímu zdanění superhrubé mzdy odpovídá nekompromisní, a proto zamlčovaná skutečná 23procentní daň ze »staré dobré« hrubé mzdy zaměstnance.
Pravda, netrvalo dlouho, co se ono roucho beránčí páně Kalouska notně pošpinilo a také potrhalo i pro ty občany, kterým se ještě před několika lety zdálo čisté. Zaměstnancům se zavedením superhrubé mzdy nesnížilo jejich zdanění a pocítili to výrazně právě nízko a středněpříjmové skupiny. Trik spočíval naopak v jejich vyšším zdanění a ve vyšších daňových úlevách pro vysokopříjmové skupiny. Podle představ pravice tak měli falešnou pravicovou solidaritou státní rozpočet naplnit daněmi především zaměstnanci.
Zrušením superhrubé mzdy se příjmová situace z hlediska zaměstnanců zprůhlední. Kouzla s čísly budou omezena. V alchymistické kuchyni tvůrčích politologicky inspirovaných statistiků se ale vaření dost zkomplikuje. Ani vedoucí politici pravicových politických stran, parlament a nakonec i vláda, to nebudou mít lehké.
Ukáže se i upřímnost sociální demokracie. Pouhým administrativním zrušením superhrubé mzdy by se totiž na čistém příjmu zaměstnance změnilo velice málo, vlastně nic. To, co se promění téměř ovidiovsky, budou právě ona hrubá čísla a hlavně jejich společensko-politický význam a dopad. Právě proto musí být předvolební řeč KSČM průhledně jasná, skutečně konkrétní a srozumitelná pro naprostou většinu voličů.
- Zavést bez odkladů odstupňovanou daň z příjmů fyzických osob v pěti pásmech je pro KSČM z politického pohledu základní. Základem daňové progrese je pro komunistickou stranu výrazná daňová úleva u nízko a středněpříjmových skupin zaměstnanců. Dvě třetiny zaměstnanců pobírají hrubou mzdu maximálně do výše 17 tisíc korun měsíčně. Ti jsou dnes daněni »díky« podvodné superhrubé mzdě ve skutečnosti 23 procenty. Proto KSČM navrhuje nejen zrušení superhrubé mzdy, ale souběžně s tím zavedení sníženého, prvého daňového pásma (9 procent) u příjmů nižších, než je průměrná hrubá mzda, která dnes činí 25 752 Kč.
- Oproti tomu KSČM počítá s pětistupňovou daňovou progresí s tím, že v posledním, pátém daňovém pásmu by 40 procenty byly daněny příjmy vyšší než jeden milion Kč ročně. Dvě třetiny zaměstnanců dosahující ve svých příjmech nikoliv na průměrnou mzdu by místo současných skutečných 23 procent ze mzdy byly daněny maximálně 9 procenty, daňová zátěž by se podle volebního návrhu komunistů spravedlivě rozložila podle výše příjmů.
Nízkopříjmovým a středněpříjmovým skupinám lidí by se výrazně zvýšila jejich životní úroveň a snížilo se jejich tíživé zadlužování. Zadluženost státního rozpočtu, kterou tak ráda straší pravice i prezident Václav Klaus, by se nezvyšovala. Konečně, státní dluh způsobily především pravicové vlády.
Ještě jedno srovnání je možná dobré uvést: V roce 2007 šestkrát vyšší nominální mzda či důchod (oproti roku 1989) znamenala jen 1,2krát větší kupní sílu. V ČR je dnes oficiálně 800 tisíc lidí pod hranicí chudoby a dva miliony lidí žijí těsně nad ní. To je třeba také opakovat, protože i to je vizitka všech polistopadových vlád.
Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM
