Ale pokud jsem opakovaně označen za nekonstruktivního škůdce tak slovutné instituce, jakým je úřad veřejného ochránce práv, snad bych pár slov k tomu sdělit mohl.
Nad výzvou A. Šabatové týkající se sociálního bydlení „Přineste konkrétné řešení, pane zástupce“ (LN 1. 10. 2014), jsem poněkud na rozpacích. Po vybudování a řízení desetitisícové organizace nájemníků, po publikování stovek článků a publikací, mně asi nezbude než těm, kteří si toho dosud nevšimli, sdělit: činím tak již dvacet let!
Bylo mi již poněkolikáté vytýkáno (naposledy v MfD 27. 9. 2014 a v LN 1. 10. 2014), že se veřejně vyjadřuji k aktuálním otázkám veřejného života a tím úřad veřejného ochránce práv poškozuji. „Já to nedělám, pokud to není v mé působnosti…“ uvedla jako příklad A. Šabatová v MfD. Naproti tomu ovšem slovenská ochránkyně práv Jana Duncová podepsala 12. 9. 2014 petici „Zastavte Putina“ a při této příležitosti uvedla: „Jsem přívrženkyní občanské společnosti. Myslím, že když se něco děje a dotýká se mě to, tak se snažím svůj názor vyjádřit.“ Zdá se tedy, že představa ombudsmana jako Sfingy mlčící k veřejnému životu není v ombudsmanských kruzích obecně sdílena…
K opakované výtce, že se nepřikláním vůbec, natož pak s nadšením, k v kanceláři ombudsmanky silně preferovanému názoru (nemám-li přímo napsat posedlosti) o všeobecně panující diskriminaci, mohu jen poznamenat, že ani v tom nejsem sám. Podobná výtka totiž směřovala i k předchozímu veřejnému ochránci práv Pavlu Varvařovskému. A to v r. 2011 od Helsinského výboru, jehož byla A. Šabatová předsedkyní. Na dopis této instituce, který tehdy podepsali její místopředsedové M. Kocáb a F. Valeš odpověděl P. Varvařovský takto“ „Na rozdíl od Vás si nemyslím, že svými názory ohrožuji důvěru ve svoji nezávislost a nestrannost a „útočím na samotnou podstatu či smysl ochránce“. Z reakce jiných čtenářů naopak vyplývá, že jsou rádi, že český ombudsman (a v mém případě – dovolím si neskromně parafrázovat - jeho zástupce, pozn. SK) má vlastní rozum a soudnost…. To, že se o něčem hodně mluví (v našem případě o údajné všudypřítomné diskriminaci) ještě neznamená, že se to také hojně vyskytuje.“
A obecně k právu vyjadřovat vlastní názor P. Varvařovský tehdy napsal: „Jistě nemusíte s mými názory souhlasit. Jako organizace hájící lidská práva a svobody byste však měli hájit i moje právo vlastní názor svobodně projevovat a ne mne okřikovat jako zlobivého žáčka. Jsem na to už trochu starý a snad i alergický“.
Trochu starý jsem, alergický sice nikoliv, ale lépe bych své pocity nad celou touto trapnou událostí vyjádřit nedokázal….
(Pod názvem „Ombudsman není mlčící Sfinga“ otištěno 8. 10. 2014 v LN)
