Zkušená
advokátka Samková má samozřejmě pravdu v tom, že po účinnosti zákona č.
107/2006 Sb., která nastane
v podstatné části republiky od 1. 1. 2011, nebude vytvořen žádný
nový právní stav, resp. dostaneme se do
stejného stavu, který zde existoval před r. 2006, kdy také neexistoval právní
předpis, který umožňoval majiteli domu jednostranně zvyšovat nájemné a výši
nájemného mohl, na základě nálezů Ústavního soudu, určovat
soud. Tedy nic nového. To, mimochodem, je jen dalším dokladem
nesmyslného postupu Ministerstva pro místní rozvoj, které tvrdí, že je nezbytné
urychleně přijmou novelu občanského zákoníku
(mizerně připravenou), aby mohly soudy konat. Nesmysl, mohou rozhodovat
tak, jako před rokem 2006.
V další části svého prohlášení pak dr. Samková straší občany a zejména justici počty sporů, který by zahltily české soudy, kdyby všichni pronajímatelé podali po 1. lednu žaloby na určení výše nájemného. A vypadá to skutečně hrozivě. Má-li se jednat o 450.000 bytů, pak jen při 10% žalob by to znamenalo 45.000 žalob ročně, jejichž vyřízení by prý justici trvalo, a tady musím s dr. Samkovou souhlasit, 7 – 10 let. Hrůza…
Ale
o takovémto katastrofickém scénáři lze ovšem s úspěchem pochybovat,
a to hned z několika důvodů. Pokud
u nás po 1. lednu příštího roku bude, jak již řečeno výše, stejná situace pokud jde o určování nájemného
jako byla před r. 2006, není žádný důvod se domnívat, že by žalob na určení nájemného ze strany
pronajímatelů bylo podstatně více, než tehdy, kdy se žaloby počítaly sotva na
desítky. Navíc: od té doby nájemné
mnohonásobně vzrostlo, celá řada obcí již pronajímá své byty za tržní nájemné,
které vůbec, nebo jen o málo, převyšuje
nájemné regulované, a lze tedy předpokládat, že i k takovýmto nájmům soudy
přihlédnou při hledání nájemného, které je „v místě obvyklé“. Pak by naděje
pronajímatelů na stanovení velmi vysokého nájemného soudem byly velmi nejisté,
a je jistě otázkou, zda se do toho většina pronajímatelů vůbec pustí.
Se zásadní námitkou dr. Samkové lze jistě souhlasit: rozhodování soudů, tedy individuálních právních aktů, problematiku nájemného u nás nemohou vyřešit. Soudy rozhodují podle zákona, tedy o tom, zda to nebo ono chování lidí je či není se zákonem v souladu. Nezbytně potřebujeme zákon o místně obvyklém nájemném, který najisto postaví práva a povinnosti nájemců i pronajímatelů. A slušný občanský zákoník, a ne nepromyšlené rychlokvašené návrhy od Ministerstva pro místní rozvoj, které se toto ministerstvo chystá předložit, a které z nájemního bydlení dělají pobyt v lepší káznici.
Dosud se pohybujeme v mezích legitimních úvah a výměny názorů na problém, který „pálí“ mnoho lidí. Mělo by to tak, máme-li se nakonec dobrat rozumného řešení, zůstat. Pak je ovšem třeba odmítnout tu část prohlášení dr. Samkové, mířící spíše k její zřejmé ambici vystřídat dosavadního předsedu Občanského sdružení majitelů domů a postavit se do čela této organizace. Zde mám na mysli tvrzení že 80% nájemníků není ochotno se s pronajímatelem dohodnout na ničem „…k čemu nejsou donuceni soudem“, že mnoho pronajímatelů je nájemci „..ponižujícím způsobem šikanováno“ a pronajímatelé jsou nuceni strpět od nájemců jednání, které je „…morálně zvrácené“. Ale diváci televize a čtenáři tisku si jistě vzpomenou spíše na otřesné chování některých pronajímatelů, něž na konkrétní příklady toho, co se nám dr. Samková snaží namluvit. A při tvrzení, že takto se chovající nájemce nemá „…majitel možnost vypovědět“, musela by dr. Samková rezignovat i na své právní vzdělání: takového nájemce je možné vypovědět nejen z důvodů hrubého porušení povinností nájemce (§ 711 odst. 2, písm.b), ale též pro porušení dobrých mravů v domě (§ 711 odst. 2 písm. a obč. zák.). A to bez přivolení soudu a bez nutnosti zajistit náhradní byt! Že by tato ustanovení Občanskému sdružení majitelů domů nebyla známa? Moc pochybuji.
Stanislav Křeček
Psáno pro Britské listy 17. 10. 2010