Mám na mysli donedávna nepříliš viditelného senátora, který se zmíněnou shodou náhod stal i předsedou Senátu. Od té chvíle můžeme sledovat vývoj tohoto muže, který se zatím neprojevuje žádnými výsledky, ale rozhodně svými rostoucími ambicemi.
Miloš Vystrčil už nás stihl poučit o tom, co víme, že předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem. To je sice formálně pravda, ale vůbec to neznamená, že státnickou, nikoli jen politickou odpovědnost zvládne každý, kdo si do předsednického křesla sedne. A zda to platí pro pana Vystrčila, jak se ukázalo nedávno při návštěvě amerického ministra zahraničí Pompea, si obrázek udělal každý, kdo návštěvu sledoval. Dostal jsem několik dopisů, kde převládal názor, že místo důstojného ústavního činitele se kolem amerického ministra motal nervózní studentík, který se těší na pochvalu a je šťastný z toho, že na něj dolehne odlesk slávy velké mezinárodní politiky. Té nervozitě se nelze divit, jde o zkušenosti.
Nevím, zda začít nabírat zkušenosti při cestě do provincie, když před tím zapomene navštívit hlavní město, při realizaci nesmyslného nápadu svého předchůdce Jaroslava Kubery, v oficiální cestě na Taiwan. Jeho asijské dobrodružství nás zcela jistě poškodí. Celý svět bude sledovat reakci Číny, aby se podle ní mohl zachovat, a Čína tak bude nucena předvést, jak vážně to se svými zájmy na Taiwanu myslí.
Chápu, že Miloš Vystrčil ignoruje dobré rady prezidenta Miloše Zemana, předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, premiéra Andreje Babiše i ministra zahraničí Tomáše Petříčka, protože jde o politické oponenty. Ale že ignoruje i podobný postoj svého kolegy z vedení ODS Alexandra Vondry, to už je za hranou. Ač s panem Vondrou skoro v ničem nesouhlasím, v zahraniční politice se bezpochyby orientuje a ví, kolik je dvě a dvě.
Nedá se nic dělat. Miloš Vystrčil bez ohledu na následky pro naše mezinárodní vztahy poletí na Taiwan, aby potěšil své ego a zvýšil šance na znovuzvolení šéfem Senátu po podzimních volbách, kdy se třetina senátorů obmění.
Druhý nejvyšší ústavní činitel není jen křeslo, ale spojení funkce se skutečnou osobností.